|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Neviditelný pes knižně
Nové knižní vydání Bartových příhod vyšlo! Za 219 Kč je k dostání v lepších knihkupectvích - na př. v Praze v Krakatitu v Jungmannově 14, nebo objednat mailem . |
Česká zima (z Hlubčicka):
Pastuškové v lese pásli,
přiletěl k nim anděl jasný,
anděl jasný, jasnušinký,
jak slunečko bělušinký.
Pastuškové se polekali,
a na kolenka poklekali.
"Pastuškové, nelekejte se,
ale ztelka veselte se,
neb Maria Panna čistá
porodila Jezu Krista,
porodila, povila,
do jesliček vložila:
Lilej, lilej liliátko,
pěkné, švarné pacholátko!"
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka:
Středa 26. prosince 2001, 2. svátek vánoční
Telefonoval mi domů vedoucí ing. Duto Hlav: "Zítra mi přijdou vyměnit okna, přijdu do práce až pozítří. Drn s Trnem mají dovolenou. Vypracujte místo nich za naše oddělení výroční přehled Mektů a Tlachů. Máte v tom praxi!"
Jaký dárek?
Dostali jsme dárky dva. Telecom udělil zdražení svých služeb - jak se ukazuje, co vůbec
nejvíce zdokonalil a vylepšil, je schopnost mlžení, to je zdvořilé označení
klamavosti a falše. Je to umožněno tím, že - bohužel - zejména tisk si odmítá uvědomovat,
že zvůle Telecomu je umožněno politickou dohodou ODS a ČSSD. Nebýt jí, Telecom by
si nikdy nemohl dovolit to, co si troufá.
Druhý dárek je pozitivní - je to rozhodnutí Toyoty a Pažouta postavit v Kolíně
automobilku. Pětatřicet dalších firem, které by fungovaly jako dodavatelé dílů, se k
investici chystají. To je hojivá náplast na dvě rány či ranky - investovat odmítl bavorský
BMW a nějak se přestalo mluvit o Intelu.
Po celý rok odborníci debatovali o tom, zda Zemanova vláda se zasloužila za hospodářský vzestup, anebo zda se vezeme jako Smolíček Pacholíček na liščím ocasu konjunktury. Podíl vládních snah na investičních úspěších se však popřít dá jen s ideologickými brýlemi na očích, se stupněm filtrace, jaký má pěticentimetrová dubová fošna.
Zajímavost na konci - v nedělní politické diskusi Partie zasedli Petr Pithart a Václav Klaus. Nepřekvapilo, že vládu Pithart chválil - s výjimkou jejího skandálního útoku na týdeník Respekt. Ale i Klaus jí dal vcelku příznivou známku dvě mínus. Jestli si dobře pamatuju ze školních dob, stačilo by - byť o fous - to na konstataci "prospěl s vyznamenáním".
Být z litiny, byla by to pořádná činka, určitě - odhaduju - sedmikilová. Už na první pohled vypadala podstatně přívětivěji, než litinová činka. Měla barvu bílou s pestrobarevnými fleky, červenými, modrými, a připomínala spíš dort než tělocvičné nářadí.
Pískala.
Bart nikdy nedostal nic pískacího. Moje zkušenost s těmito hračkami vychází ze
zkušeností s Gordonem, německým ovčákem,naším prvním psem. Ten spolehlivě zbavil pískací
hračku její základní vlastnosti během deseti vteřin.
Od té doby ale uplynulo mnoho vody v řekách a bylo toho hodně napískáno a výrobci se
poučili - a tahle činka obdivuhodně vzdorovala.
Bart byl nadšený. Snad ještě nikdy jsem ho neviděl v tak radostném stavu. Každou chvilku odbíhal s hračkou do předsíně - asi abychom mu ji nesebrali, jenže pak se vracel a všem členům rodiny ji ukazoval a vyžadoval chválu. Pak zase zmizel - a bylo mi jasné, že by ji zahrabal do sněhové závěje, kdybych ho pustil ven. Šel spát velmi pozdě a pochopitelně že si na pelech vzal pískadlo. Ráno mě nechal spát o něco déle než obvykle.
Ještě u snídaně ležel pod stolem, to je jeho hájemství, a zpracovával činku čelistmi.
Uvažovali jsme o tom, že budeme muset občas tu zatracenou věc položit na skříň, jinak
přijdeme o nervy.
Nebylo toho třeba.
Ta věc naposledy vykvíkla a v následujících několika vteřinách se rozpadla na
pískadlové molekuly.