Česká zima (z Čech):
Co to znamená medle nového?
Neviděli jsme nebe tak jasného,
měsíc překrásně svítí,
musí to něco býti.
Zpívají libým hlasem andělé,
pastýři vytrubují vesele;
nikdá tak nedělali,
by v noci troubívali.
"Sláva Bohu na výsosti!"
vždy prozpěvují.

Z deníčku Moby Dicka:

Úterý 25. prosince 2001, 1. svátek vánoční
Někteří zaměstnanci Českých Textáren drželi i včera pohotovost na pracovišti. Od vedení dostali místo dříve obvyklých dárkových balíčků stravenku do (tou dobou zavřené) podnikové kantýny. A ještě lístek s osobním blahopřáním Běsného Kokota. Kantýna otevře až v lednu - mezi svátky má "asanační dny". Stravenky platí jenom do konce roku.

Jaký dárek?
Dostali jsme dárky dva. Telecom udělil zdražení svých služeb - jak se ukazuje, co vůbec nejvíce zdokonalil a vylepšil, je schopnost mlžení, to je zdvořilé označení klamavosti a falše. Je to umožněno tím, že - bohužel - zejména tisk si odmítá uvědomovat, že zvůle Telecomu je umožněno politickou dohodou ODS a ČSSD. Nebýt jí, Telecom by si nikdy nemohl dovolit to, co si troufá.
Druhý dárek je pozitivní - je to rozhodnutí Toyoty a Pažouta postavit v Kolíně automobilku. Pětatřicet dalších firem, které by fungovaly jako dodavatelé dílů, se k investici chystají. To je hojivá náplast na dvě rány či ranky - investovat odmítl bavorský BMW a nějak se přestalo mluvit o Intelu.

Po celý rok odborníci debatovali o tom, zda Zemanova vláda se zasloužila za hospodářský vzestup, anebo zda se vezeme jako Smolíček Pacholíček na liščím ocasu konjunktury. Podíl vládních snah na investičních úspěších se však popřít dá jen s ideologickými brýlemi na očích, se stupněm filtrace, jaký má pěticentimetrová dubová fošna.

Zajímavost na konci - v nedělní politické diskusi Partie zasedli Petr Pithart a Václav Klaus. Nepřekvapilo, že vládu Pithart chválil - s výjimkou jejího skandálního útoku na týdeník Respekt. Ale i Klaus jí dal vcelku příznivou známku dvě mínus. Jestli si dobře pamatuju ze školních dob, stačilo by - byť o fous - to na konstataci "prospěl s vyznamenáním".

Tak to je a nebude to jiné - k poezii vánoc patří pořádný traffic jam neboli dopravní zácpa. Lidé se navštěvují a ve věku automobilu se budou navštěvovat autem, jak jinak, navštěvovat se navzájem, i navštěvovat ty, kteří už mezi námi nejsou. Není na tom nic drsného, nepoetického. Princip přece zůstává týž, že se lidé navštěvují. Jestli tak či onak, co na tom záleží!

Je to zvláštní, že nás dovede znepokojovat, dráždit ba dokonce odpuzovat současná technika, kdežto technice z doby nedávno minulé jsme ochotni přisoudit náboj poetičnosti. Přistihl jsem se právě dnes ráno při jakémsi zjihnutí, když jsem zahlédl na ulici jet fiátka šestistovku. Dobře, je to dnes veterán. To auto mohlo být třicet let staré. V podstatě v něm ale není žádný rozdíl, když ho srovnáme s nějakou novou fiatkou stejné třídy. A kdybych viděl staré předválečné topolino, nezjihnul bych, ale docela dětinsky bych se radoval. Topolino už nepatří do mého věku, je to pohádka.

Ne, dopravní zácpa není v rozporu s poezií vánoc.
Je to technopoezie. Poezie skončí, když lidi spolu přestanou jakkoli komunikovat, ale to, myslím, hned tak nehrozí.

Když jsme odcházeli, ležel na pelíšku a míček měl pod bradou. Podřimoval.
Netušil, že ho pod stromečkem za krátkou dobu čeká ještě jeden míček, do svých pánů a přátel největších.