|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Neviditelný pes knižně
Nové knižní vydání Bartových příhod půjde do distribuce 19.12.! Budeme informovat, kde je kniha k dostání. |
Česká zima (z Čech):
Vánoce jsou Vánoce - a pečeně je jejich sestra.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka:
Středa 19. prosince 2001
Ukázalo se, že utratit milion není tak jednoduché. Nakoupili jsme
několik krabiček spínáčků a připínáčků, ale to nestačí. Ambrož navrhl,
abychom si pořídili nové počítače - ty naše už poněkud nedostačují
neustálému přílivu programů z podnikové sítě. Duto Hlav křičel: "Zbláznili
jste se? To by se muselo vypsat výběrové řízení. Říkal jsem jasně - utratit
se to musí letos!"
|
Osou sporu je otázka, v jakém oboru mohou církve podnikat. V komentáři k zákonu stojí:
Předmětem právní úpravy nejsou taková práva a povinnosti, která mají nebo mohou
získat církve a náboženské společnosti pouze na základě splnění podmínek stejných s
podmínkami platnými pro ostatní právnické osoby. Jde např. o zřizování nemocnic,
charitativních a sociálních zařízení, ale též např. o provozování sociální a charitativní
péče a samozřejmě rovněž např. působení ve veřejných sdělovacích prostředcích."
Tento postoj je interpretován jako brzda charitativní činnosti... Proč by charitativní
podniky a organizace neměly podléhat laickému právu? Nechápu. A ještě jedna námitka proti
zákonu právě schválenému: je údajně brzdou vzniku nových církví. Náhledem do textu zjistíme, stačí
podpisy 300 zletilých občanů ČR nebo občanů s trvalým pobytem, dále je třeba předložit
dokumentaci o tom, co je církev zač, a k výkonu "zvláštních práv" (což je výuka, fungování
v armádě a pod.) je třeba aspoň 10 let řádně definované a dokumentované činnosti a
dokumentovanou podporu dvou promile obyvatel ČR. To jest, po deseti letech fungování 20
tisíc přívrženců.
Já si "pronásledování církevního života" představuji jinak. Na tom ale nezáleží, co já si představuji. Zákon o církvích patří k těm zákonům, které budou vždycky vyvolávat negativní emoce.
Takže si představuji úspěšného pana X.Y. nebo úspěšnou paní P.Q. Každopádně jde o osobu známou, oblíbenou - a musí být na každém večírku, už proto, aby zůstala známá a oblíbená, jelikož, když nebude chodit na večírky, z osoby známé a oblíbené se postupně stane osobou neznámou a neoblíbenou.
Na podobném principu funguje Wattův odstředivý regulátor parního kotle. Kotel kotluje, pára paruje, tlak stoupá, větší síla je vyvíjena - a kuličky odstředivého regulátoru se točí rychleji. Tím se více vzdalují od své osy (odstředivou silou) a utahují klapku, tlak klesá, menší síla je vyvíjena...
Vraťme se k osobě známé a oblíbené. Každý večer je na nějakém společenském podniku a pracuje tam na své slávě a oblibě. Ráno se probouzí s okem krhavým a hlavou plnou přiboudlého peří. Jakž takž se dá do večerních hodin do pořádku, aby spěchala na podnikový večírek, kde pracuje na své slávě a oblibě. Jenže ráno, to je ouvej... Čím dál je to těžší, dát se do pořádku. Daří se to s úspěchem den ode dne menším. No a pracovní výkon? Ten jde do kytek.
Je to totéž, jako když odstředivý regulátor zatáhne za klapku. Tlak klesá, zde klesá výkon pracovní i společenský. Z pana X.Y. či paní P.Q. se stává neoblíbený element, který je málo zván na podnikové trachtace. Má více času na práci, přes den je čilejší a výkonnější. Taky nálada se zvedá a když náhodou přijde na večírek, srší vtipem a stává se elementem oblíbeným...
A tak to trvá a trvá, až do ztvrdnutí jater.
Na zdraví!
To byl koncert! A hlavně - je tu u nás na kopci pěkně kluzko, takže jsem cítil, jak mě
Bart vleče ke svému sokovi. Připadal jsem si jako námořník za bouře na palubě rybářské
lodice. Taky jsem se chytil stěžně, přesněji - lucerny.
Onehdy jsem Brokova pána potkal na stanici autobusu. Přátelsky jsme se pozdravili a
vyměnili si několik trefných komentářů stran počasí. Měl jsem při tom trochu pocit, že se
dopouštím na Bartovi zrady. Měl bych aspoň zavrčet a nahrbit vyzývavě hřbet...
Ne, hřbet ne. Nebudu dnes žertovat o hřbetu.
Přitom já a Brokův pán jsme se už před několika lety pokusili přispět k vyrovnání hněvu
- prostě tím, že jsme oba psy pustili, s košíky na tlamách, aby si to tak zvaně vyřídili.
To se totiž mezi lidmi tvrdí. Slýchám rady, abych dal ději volný průběh, že zápas soky
udobří.
Holý nesmysl. Brok vidí v Bartovi kreténa, kterému mohl napráskat a málem se mu to
povedlo, a Bart vidí v Brokovi drzého spratka, který dostal za vyučenou a potřeboval by
přidat. Oba sokové jsou ochotni svou nadřazenost kdykoli prokázat.
Ach jo. Nezbude mi, než si přivstat, abych byl v půl osmé s Bartem doma.