Česká zima (ze Slovácka):
Já do lesa nepůjdu,
dreva rúbat nebudu;
drevo by mňa zabilo,
co by děvča robilo?
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka:

Pátek 14. prosince 2001
Kolektiv textárny mě pověřil - když jsem teď tak zadobře s panem vedoucím (co jsem s ním prohrál ve stolním fotbale) - abych se ho optal, jestli má vedení konkrétní představu o dalším snižování stavu zaměstnanců. Duto Hlav se na to prý už ptal na pondělní poradě a čáp marabu mu odpověděl: "Nebudeme to pitvat."
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

NÁDHERNÝ VÁNOČNÍ DÁREK - výpravná obrazová publikace PODIVUHODNÝ SVĚT z vydavatelství Reader´s Digest VÝBĚR v pěti ukázkách vás seznámíme s koncepcí této knihy, která je skvělý dárek pro každého milovníka cestování. I ten kdo nikdy nevytáhl paty z domova ji bude číst jako úchvatný příběh. Získáte jedinečnou možnost navštívit džungle, pouště, jezera, řeky, ostrovy, lesy, hory a planiny a dozvíte se vše o rostlinách, zvířatech a lidech, kteří je obývají. V dnešní ukázce navštívíme temný kontinent - Afriku. Inzerce

Občan, který nesleduje politickou scénu mikroskopem, nějaké rozdíly nepozná a nepochopí, proč jednání trvalo tak dlouho.
Jiný je počet volebních krajů, místo osmi jich je čtrnáct. Volit se bude ve dvou dnech, to se nezměnilo. Kroužkovat preferované kandidáty bude možno - ale jen dva místo dosavadních čtyř, ovšem stačí sedm procent preferenčních hlasů, aby kandidát povyskočil na volitelné místo. Největší bitva se odehrála kolem procentní hranice pro koalice. Politická strana musí dostat 5% hlasů, aby se do parlamentu dostala. Koalicím se bude násobit pěti počet zúčastněných stran. To velmi zajímalo Čtyřkoalici, a to jistě je hlavní důvod, proč zanikla DEU. Teď půjde o stranu ODA. Kdyby nebylo její existence, doposud tříčlenné, pak dvoučlenné čtyřkoalici by stačilo 10% hlasů, aby se do parlamentu dostala. A to by mohlo vyjít, i když se přestane čarovat s počítáním hlasů, jak se to zatím děje ve výzkumech veřejného mínění.
Existuje výpočet, jak by vypadaly výsledky předešlých voleb, kdyby nynější zákon platil: sociální demokraté by získali 5 hlasů, lidovci by ztratili čtyři. Nyní záleží na senátu a prezidentovi, nezdá se ale pravděpodobné, že by se postavili proti.

Sbírka na Ivana Brezinu - konto Premiér
Prohlášení:
Kolegyně a kolegové,
stala se nepříjemná věc. Novinář Ivan Brezina byl předsedou vlády Milošem Zemanem nařčen z korupce. Přestože se později ukázalo, že je to naprostá lež, soud v odvolacím řízení rozhodl, že premiér se za ni nemusí ani omluvit. Skandální rozsudek navíc Brezinu odsuzuje k úhradě soudních výloh ve výši zhruba 38 000 korun, které bude muset zaplatit tři dny po doručení rozsudku. A tyto peníze musí zaplatit bez ohledu na to, že chystá užití mimořádných opravných prostředků.
Rozsudek samozřejmě musíme respektovat, avšak máme pocit, že je nespravedlivý a že se dotýká nás všech v novinářské profesi. Rádi bychom proto Ivanovi Brezinovi s placením těchto peněz pomohli. Vyhlašujeme tedy kolegiální sbírku na krytí výloh jeho procesu. Své příspěvky, prosím, posílejte na konto Premiér 19-2242520227/100, které garantuje Syndikát novinářů České republiky.
Pokud bude vybráno více peněz, případně soud po užití mimořádných opravných prostředků Ivana Brezinu zprostí placení výloh, užijeme tyto prostředky po poradě s jejich dárci na jiné akce k obraně dobrého jména naší profese. Prosíme proto, abyste srozumitelně identifikovali své platby na konto Premiér.
Děkujeme.
Radko Kubičko, Český rozhlas 6 / Rádio Svobodná Evropa, místopředseda Syndikátu novinářů,
tel. 0602 121489
Ivan Lamper, Respekt, tel.: 066/7318384
Marek Švehla, Respekt, tel.: 0724 281420

Přidám druhé pozorování.
Když jsem jel po eskalátoru dolů do metra na stanici Anděl, eskalátor byl plný holek. Byly starší než ty z předešle popsaného pozorování - mohlo jim být tak kolem patnácti. Z důvodů které jsem nepochopil všechny ječely.
Není to poprvé, kdy jsem slyšel holky ječet - bezdůvodně. Už dříve jsem si všiml, že pokud jede samotná holka, neječí. Když jedou tři, taky neječí. Pět? Asi taky neječí. Někde je ale hranice ječivosti a když počet těch holek přestoupí onu hranici, ječení je nevyhnutelné, bez ohledu, za jakých okolností se dá skupina dohromady. Je to něco jako kritická masa v atomové bombě - ta vybuchne ne proto, že by chtěla, ale proto, že musí.

Odhaduji, že ta hranice leží někde mezi sedmnácti a dvaadvaceti kusy. Nevěříte? Naslouchejte - a počítejte.

Bart není náchylný ke kompromisům ve věci procházek, a nepřistoupil na něj ani dnes.
Vyšli jsme tedy. Uši mi začaly zvonit po padesáti metrech, prsty u nohou i rukou se změnily v rampouchy po dalších sto metrech. Cítil jsem, že mi maso odpadá z lícních kostí. Čekal jsem, kdy Bart začne tuhnout a změní se v ledovou mumii nebo černého sněhuláka.
K ničemu takovému nedošlo! Veškeré rituály vykonal. Obešel všechna podpisová místa, jeho hřbet nepozbyl pružnosti, když podlézal svodidlo před zadní vrátnicí hotelu Mövenpick, a skákal jako gazela přes zábradlí vyhlídkové cesty.

Můžete namítnout, že mám každý rok, zimu co zimu, příležitost k podivu tohoto druhu.
Je to pravda. Jenže divnost nepozbývá na divnosti, ani když se opakuje.

Vzpomínal jsem na pračlověka, před lety objeveného v ledovci v tyrolských Alpách. I on měl na sobě boty. Bart musí ťapkat bosýma nohama po vymrzlé zemi. Myslíte, že mu to nějak vadí?

Ale ano.
Ono se to nepozná na ranní procházce. To je plný elánu. Jenže během dne, když ho čas od času popadne hlídací běs a rozhodne se, že vyděsí nějakou babičku u vrátek, vrčí a štěká u domovních dveří. Za normální teploty dělá zlého patnáct, dvacet minut.
Dnes jsme ho měli zpátky doma za minutu.
Ovšem, o to častější jeho děsicí výlety byly.