Česká zima (z Vysočiny):
U Popelků za dveřama
maj tam postel s peřinama
a pantáta na ní leží,
panimámu za krk drží.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka:

Pátek 7. prosince 2001:
Odpoledne proběhla mikulášská zábava důchodců Českých textáren. Občerstvení - bramborový salát bez řízku, ani kolekce letos nedostali. Šéfodborář Plachý soukromě pravil: "Falbrova filosofie je, že nadřízeným orgánům platíme za každého člena - i důchodce - a ti nám přitom příspěvky neplatí. Přiškrtíme jim kohoutek!" Bohužel do zapnutého závodního rozhlasu. Paní Jobová na něj pak křičela: "Kašlete na důchodce, vezme si vás čert!"

Kde kdo je teď šokován. To je hezké slovo, tohle šokování. Když si sáhnete na nechráněný kabel cirkulárky, budete pravděpodobně šokováni a jen se štěstím se z toho dostanete. Lidovci asi mají slabé nervy, když je mohou slova Václava Klause šokovat a čtyřkoaliční ministr zahraničí Josef Zieleniec se dívá na problémy po čertech silným zvětšovacím sklem, když prohlašuje, že Klausova sova mohou náš vstup do EU ohrozit. Soudněji se o věci vyjádřil Miloš Zeman; Klausova slova podle něho dokazují, že lidé v Česku mají na věci různé názory a že je to důkaz, že je u nás pluralitní demokracie. No, nepřeceňujme Zemanovu slušnost: smysl jeho mírnosti je zjevný, někdo ho tím prezidentem volit musí, pokud ODS vyhraje volby.

Šok opravdu není na místě. Klaus jen vyjádřil to, co je stanoviskem ODS už dlouho: EU by mělo být společenství suverénních států spojených nějakým zájmem, a ne uměle slepené soustátí s nejasnou politickou strukturou, realizující nápady sociálních a socialisticých experimentátorů.
Ne, šok není na místě, ale pochyba přece. Profesorovo "ano, ale" je chápáno jako "ano, ale" lidmi, kteří jsou schopni vnímat profesorské nuance a jemnůstky. Hrozí nebezpečí, že lidé vybavení politickou optikou s hrubším rozlišením nepostřehnout to "ano", a upnou se na "ne", tím spíš, že negativní postoj bývá atraktivnější než pozitivní.

Ještě větší pochyba se týká eventuálních spojenců. Klaus se v projevu zmínil o jakýchsi narůstajících antiintegračních silách v Evropě. O některých víme, jsou to ale opravdu naši kamarádi? Sen ODS o spojenectví s USA se jaksi podobá nadoceánskému mlžnému oparu. Navíc začernalému dýmem z hořících mrakodrapů.

K ortelu nad Ivanem Brezinou
Pražský Vrchní soud rozhodl, že Miloš Zeman se nemusí novináři Ivanovi Brezinovi omluvit za pomluvu, která stála novináře místo, a naopak novinář musí zaplatit soudní výlohy ve výši 38 tisíc. Důvod? Zeman svoji pomluvu založil na sdělení tehdejšího ředitele ČEZu Černého. K tomu dodejme, že slušné zpravodajské noviny jsou povinny opřít každé eventuální obvinění na základě informací aspoň ze dvou nezávislých zdrojů. Přitom případná škoda způsobená novinami má neskonale menší váhu než obvinění ze strany ministerského předsedy. Že ministerský předseda nemá v sobě slušnost, na to jsme si zvykli. Ale že Vrchní soud nevezme tuto prostou zásadu v úvahu je překvapující. Brezinovi se stala křivda a bylo mu zásadně ublíženo. Mnohem víc ale bylo ublíženo samotnému principu spravedlnosti.

Toto vše předesílám, abych načrtl výchozí situaci. Zde Krakatit: Jungmannova, jí rovnoběžná Vladislavka, jí rovnoběžná Spálená - a já rovnoběžná Opatovická zalomená do pravého vingle. Na jejím konci Rybka. Vzdálenost: tři minuty pěší chůze. Jenže právě to zalomení Opatovické činí potíž.

Sedím tedy v Rybce a volá Tomáš, že se ocitl před hospodou u Zpěváčků. To je jako kdyby někdo chtěl z Čech do Bavor a ocitl se ve Flandrech: Tomáši, ty jsi tu Rybku minul! Vydal jsem se do deště, abych Tomáše (a jeho kolegyni) objevil a zachránil, jako Stanley Livingstona. Vraceli jsme se zamrholenou uličkou a já mu ukazoval prstem: Vidíš? Tam ten zářící ráj, to je Rybka. Tam dál vede Opatovická a v tom tmavém koutě je průchod a jím se dostaneš do Spálenky a pak hupky a jseš na dosah kamenem od Krakatitu.

Došli jsme do Rybky, vše vyřízeno, a Tomáš s kolegyní se vraceli do Krakatitu. Asi po deseti minutách se stolní společnost rozešla a část nás se ubírala k metru.

Noa koho nepotkáme - Tomáše a jeho kolegyni!
"Vy jste zase zabloudili!"
"My jsme vůbec nezabloudili!"
Rád bych ho usvědčil jako Zemana ze lži.
"Odešli jste z Krakatitu před patnácti minutami! A jdete z opačného směru!"
"Jak to?" pravil Tomáš. Ukázal prstem před sebe:
"Tamhle je průchod do Spálenky a odtud je do Krakatitu coby kamenem dohodil!
Ještě štěstí, že Tomáš není premiérministr. Musel bych platit osmatřicet litrů soudních výloh.

Hodně žebráků si obstaralo psa. Ten leží vedle nich, obvykle na něčem měkkém, aby se lidi nehněvali, že pes je zneužíván k výdělečné činnosti a ještě k tomu musí ležet v louži. Dnes jsem dokonce viděl v metru žebráka, který měl na klíně štěně párnedělní. No comment na toto téma.

Kolem stanic pražského metra se stále častěji motají podivné existence. Nejsou to přímo žebráci. Nic po vás nechtějí, jsou to snad tuláci, snad bezdomovci, určitě opilci, ale zase ne tak těžcí, aby svým počínáním obtěžovali. Možná jsou někdy trochu hlučnější než je průměr a mnohem špinavější. V poslední době se kolem nich motá úžasné množství psů.

Psi byli s tuláky už dlouho na stanici Národní třída. Teď se objevují i u nás na stanici Anděl, u východu Ženské domovy. Je to jistě tím, že blízko tohoto východu jsou stánky s buřty a rumem, je tam i pekař (nedomnívám se, že stánek s květinami hraje významnou roli).

Musí to být asi terno - být psem v této společnosti, která by mohla od hodiny dělat kompars v Třígrošové opeře. Tohle je opravdová, barvitá, hlučná a pohyblivá smečka. Takovou má pes rád. Dělá legraci. I to má pes rád. Nebuzeruje, neříká lehni a sedni a k noze a volno a zůstaň. Ideální stav.

Nedělejte si iluze: pokud jste náhodou univerzitní profesor, biskup nebo klavírní virtuos, nemyslete si, že to na vašeho psa dělá sebemenší dojem.