Český podzim (z Valašska):
Aj u súsedú na kopečku
bijú sa tam o děvečku,
ale né hrubě,
enem po hubě -
dostal jsem facku.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Pátek 23. listopadu 2001
V rámci uplatnění synergických procesů si Ambrož přinesl kleště a vyrval ze stolů skoby, které do nich Duto včera natloukl, abychom si na ně věšeli svoje tašky. Duto Hlav mlčel. Však Viki dost nadávala, když si o ně roztrhla punčocháče. Takže jsme realizovali hned dva závazky. Ale ty stoly vypadají dost děsně.

S tímto příběhem jsou v posledních dnech spojeny některé bizarnosti, chce se říci ptákoviny. Vladimír Železný a Václav Klaus se setkali - to je téma mnoha spekulací. Střízlivě uváženo - je to důvod k rozruchu? Železný je natvrdo vyšetřován přes půl roku. Že strávil 50 hodin v base nemá v civilizovaném státě žádný dopad - Železný nebyl odsouzen a je třeba na něho pohlížet jako na nevinného. Je nadále ředitelem významné televize. Proč by se s ním neměl předseda sněmovny setkat? Protože je před volbami a protože si bude setkání vykládat kdekdo jakkoli. Ale i to je věcí obou pánů.

Stejně tak je ptákovský případ vyšetřovatele Vladimíra Machaly. Zdá se, že nepochybně došlo k jakési příhodě v podniku Klub Limonádový Joe. Podle jedné verze (Machalovy) se na vyšetřovatele vrhly zdejší gorily a s výkřikem "to je on" mu daly nakládačku. Podle výpovědi goril opilý Machala si přinesl židli, sedl si na ni a spadl a rozbil si kokos. Obě verze jsou stejně ptákovské.

Teď k tomu, co není ptákovské.
Ve Stockholmu bude mít pokračování arbitrážní řízení, přičemž první kolo dalo zapravdu žalobě na český stát, že prachbídně ochraňoval zájmy investorů. Výsledky tohoto jednání budou mít větší význam, než kdyby se Železný nastěhoval ke Klausům do podnájmu a paní Livie mu obden smažila cmundu.

No a co taky není ptákovské: Nejvyšší soud totiž neuznal Železného důvody na ukončení spolupráce CET 21 a Lauderovou ČNTS a případ bude znovu soudně projednáván.

Připomenu, oč jde: ČNTS, to je ta firma, do níž Američané investovali a zároveň - ta firma, která dojila z Novy zisk. Železný ji svým pověstným alexandrovským řezem utnul a získal jiné investory a od té doby vysílá z Barrandova a ne z Vladislavovy ulice. Záminkou k řezu bylo tehdy opomenutí ČNTS, která nedodala Železnému "vysílací plán", takže Železný "nevěděl co se bude vysílat". Soud tehdy následoval příkladu jiných institucí a zatančil podle Železného písničky a na tuto absurditu přistoupil a tím bylo vše zpečetěno a soudně potvrzeno.

Jenže teď se může stát, že naše nezávislé soudy na základě týchž zjištění dojdou k jinému závěru než původně, a sice k tomu,že na nějakém vysílacím plánu zas tak moc nezáleží a ČNTS bude soudně ustavena exkluzivní servisní organizací Novy.

Netvrdím, že se to stane. Ono by to totiž odpovídalo zdravému rozumu a vedlo by to elegantnímu a rozumnému rozřešení celého zádrhele, a na rozumná řešení nejsme u nás zvyklí.Ale jakási naděje na to přece jen tu je.

Byla to spíš maketa než formule, chyběl tomu motor a taky pneumatiky byly jakési umělohmotné, ovšem jinak to auto vypadalo velmi přesvědčivě. Potíž byla v tom, že bylo mnohem širší než dveře. Řešení se našlo brzy: pánové vzali formuli "na štorc", povalili ji na bok, zadek naložili na vozíček a předek popadli do teplejch neboli do vlastních rukou a takto se podařilo vpravit Formuli 1 dovnitř.

Vzpomínka: před mnoha lety, řekl bych tak před patnácti, jsem pomáhal stěhovat Formuli 1 do Technického muzea v Praze na Letné. Byla to snad první Formule, která se dostala do naší země od té doby, kdy tu jezdily Mercedesy a Auto Uniony na Masarykově okruhu. Tehdy tam přišla půlka Prahy podívat se na tu náramnou krásu! Letos měli podobný monopost vystavený v Brně na Invexu, taky to byla Engeho Formule. Žádné davy se kolem ní netísnily... jak jepičí je život senzačních atrakcí!

Přestože to byl model, postával jsem u téhle primové Formule v úctě takřka posvátné. Překvapující byl její rozměr. Když totiž je formule před vámi na všech čtyřech, nepřijde vám, jak je vlastně veliká. Jenže když stála na boku, byla skoro tak velká, tedy vysoká, jako já! Hezké slečny, jimiž se každá televize na světě jen hemží, chodily kolem a nakukovaly do kokpitu a švitořily na téma "jé, já bych se ráda svezla".

Kdyby mi to někdo nabídl, ochotně bych si to s libovolnou z nich vyměnil. Tak tahle touha, spolu s několika dalšími, ze mne už opravdu beze zbytu vyprchala.

Bart je k počasí netečný. Odpoledne jsem otevřel dveře na balkón - ve chvíli, kdy pršelo nejvíc Vyhlížel jsem sněhové vločky. Skutečně, tu a tam se nějaká prokmitla mezi těmi tlustými svazky slejváku. Bart stál vedle mě a velmi opatrně vysouval dopředu hlavu. Nijak se do deště nehrnul.

Jsem si ale jistý, že kdybych řekl jdeme, vyrazil by bez nejmenšího zaváhání.

Je vůči nepřízni počasí tak netečný, že si někdy říkám, jestli vůbec má cit pro vlhkost. Třeba mu chybí v kůži nějaké receptory, nebo co. Ale to mě napadá jenom když ho pozoruju, jak se vrhá do deště (za předpokladu, že se vrhám taky). Jinak to není žádný vodomil. Do řeky nebo do rybníka nevlezl nikdy v životě, a vydržel na břehu, i když se do Vltavy vrhla skokem doslova plavným jeho kamarádka fenka, se kterou se přátelil na cvičáku. Nikdy se nebrouzdal v nádržce před vchodem našeho domu. Do Dalejského potoka v Prokopském údolí vlezl jen na jediných dvou místech, kde je brod pro auta. Jenom ten déšť mu nevadí - do jisté míry. Když se vrátíme, dnes už dobrovolně usedá, aby se nechal vyfrotýrovat ručníkem.

Proč ale se vrhá do proudu zahradní hadice?
Je to složitá bytost. Ovšem řešení této stránky jeho složité bytosti, tedy jeho vztahu k zahradní hadici, skutečně není na pořadu dne.

Oba venkovní kohouty jsem zatáhl a odvodnil už před čtrnácti dny. Teď jsme ve fázi očekávání sněhu a fujavic.