|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Český podzim (z Klatovska):
Pivíčko je naše,
šenkýřův je džbánek.
Kdo nám ho navařil?
Ten chuděnskej sládek!
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Středa 21. listopadu 2001
Dnešní VUML probíhal v pracovní době a byl povinný. Vystoupil ředitel
Běsný Kokot a přednesl svou vizi, jak dosáhnout zlepšení spolupráce pomocí
Synergie: "Pro implementaci synergických efektů je nutná formalizace a
hierarchizace procesů záměrného vytváření synergií v oblasti produktů,
které toto umožňují a podporují." Ambrož sténal: "Zlatý marxák!"
Bylo by možná si vše probrat s cihličkou ledu na hlavě.
Pěkně popořádku.
Ze strany našich bolševiků je to nebetyčná nestydatost, že podali na pana
Protivínského trestní oznámení za "hanobení skupiny obyvatel" pro politické přesvědčení.
To, že komunisté mohou vůbec fungovat pod stejným názvem a s jen kosmeticky pozměněnou
ideologií, to je jen důsledek anormálnosti našich poměrů a pochopitelně i důsledek procesu
"bezbolestného předání moci" v tzv. sametové revoluci. Podle jejich vzoru mohou teď vesele
podávat trestní oznámení i další podobná extremistická uskupení, jako je třeba Vlastenecká
fronta.
A ze strany policie? Jakmile někdo podá trestní oznámení, policie je povinna se jím zabývat. Ten kdo oznámení přijal, nemá nejmenší oprávnění si lejstro přečíst a říct - soudruhu, tohle si strč za klobouk, od komunistů trestní oznámení nepřijímáme. Otázka je, s jakým zápalem se jihomoravská policie kauzy ujala a jaká slova při tom padla - některá jsou zarážející. Ale dokud je vše ve věci šetření, bylo by asi dobře důvěřovat státním orgánům a s rozčilením počkat na to, jak rozhodnou. Trestní oznámení je standardní postup, ať si o něm myslíme cokoli. Šetření, to je úřední povinnost. Jak dopadne? Nevíme.
Jenže kostka ledu na hlavě nepřidá na politickém sex appealu. Atraktivnější je mobilizování a povyk. Možná někoho napadne řečnit na soklu od svatého Václava, někdo zaleze na viditelném místě do spacáku. Patří to ke specifickému politickému stylu, kupodivu, protože zatím se to moc neosvědčilo.
Jo, pokud policie nebude už jen zkoumat trestní oznámení drzých bolševiků a začne skutečně pronásledovat velebného otce, pak bude třeba jednat. Zatím to co je navíc nad zostřenou pozorností veřejnosti poněkud čpí pachem spálené ohřívané polívčičky.
K výsledkům výzkumu veřejného mínění
V dnešním vydání máme vyjádření CVVM k metodice průzkumu volebních preferencí.Je to
střízlivý, věcný dokument a nutno připustit, že má svoji logiku: Centrum zkoumá, kolik
občanů by volilo Čtyřkoalici, kolik lidovce, unii atd. Jiná metodika není možná, protože
tyto subjekty skutečně na naší politické scéně jsou: máme Čtyřkoalu? Máme. Máme lidovce?
Máme. Jsou lidovci zároveň členy Čtyřkoaly? No a v tom je ten háček.
Nejde tedy ani tolik o metodiku výzkumu (která může být těžko jiná), jako o interpretaci. Ono se mlčky předpokládá, že ten kdo při vyplňování dotazníku dal svoji preferenci třebas lidovcům, by automaticky volil Čtyřkoalu. Ale je tomu tak doopravdy? Myslím, že by bylo korektní, kdyby se zveřejňovaly i dílčí výsledky jednotlivých stran. Od příště to budeme zde na Neviditelném psu takto dělat, máme přislíbena data rovnou z CVVM, nebudem tedy odvislí na datech profiltrovaných.
Moc rád bych znal ten pravý důvod. Před časem jsem prošel trasy obou variant, které nakonec zbyly, té ekologistické i nakonec vládní. Je pravda, že ta ekologistická je kratší, bodejď by ne, vždyť vede okrajem města. Když jsem se tenkrát pozastavil nad tím, že se v trase, kterou ekologisté prosazují, staví obytné domy, dostalo se mi suché odpovědi:
"Ty se zbourají."
Takže to už je minulost a dá se čekat, že se městu Plzeň konečně uleví.
Bylo by ale nespravedlivé častovat sarkasmem jenom pana Rovenského a jeho ekologistické aktivisty. Na těch příšerných mnohaletých průtazích se původně podepsali především papaláši z tehdejší plzeňské radnice, kteří měli svoje osobní zájmy na pozemcích a využili rozpadu federace a prosadili revokaci tehdejšího rozhodnutí Pithartovy vlády s jasným cílem si namastit kapsu. No a pak následovaly další děje a byl schválen územní plán (jistěže taky masťokapesního charakteru) a pokračovaly tahanice a od té doby desetitisíce náklaďáků a osobních aut den po dni, rok po roku zamořovaly centrum Plzně.
Snad bude brzy po všem.
A možná, když pan Rovenský je volnej, mohl by se ujmout protestů proti tomu příšernému nesmyslu v Praze, což je pravý opak toho, co bylo v Plzni: tam šlo o to, aby provoz šel z města pryč. Kdežto v Praze magistrát až dojemně zachovává kontinuitu s dávnými bolševickými rozhodnutími táhnout dopravu skrz centrum a chystá tunel pod Stromovkou s vyústěním na Pelc Tyrolce a odtud - což se veřejnosti zatím neřeklo - se má doprava jakýmisi estakádami vést pod nemocnicí na Bulovce do Libně! Pane Rovenský, nechcete se stěhovat?
Pan Suchý chválil moji teorii, prohlásil ji za pravděpodobnou na hranici jistoty. Sám též hlásal liščinu slávu mezi majitelkami metelivých chundeláčů, právě těch, které navrhují zákaz hárání fen a pronásledování psů vyšších než 25 cm v kohoutku.
"Jsou vyděšený! Věřej na vzteklinu!" radoval se pan Suchý.
Pak jsme ještě probírali pravděpodobnost, že se rozlícená a vzteklinou nakažená liška vrhne na naše trio, v krajním případě i na nás. Vzájemně jsme se ujistili, že liška, byť vzteklá, je plachá a konflikty nevyhledává.
Pak jsme se rozloučili a šli po svých - pan Suchý ke svému domovu v dolní části a já stoupal nahoru na kopec..
Nedaleko hotelu Mövenpick, jeho horní části, té modré, spojené lanovkou s dolní částí, jsem spatřil povědomou zrzavou postavu.
Byl to bejkovsky vypasenej kocour. Seděl a zpupně na nás hleděl. Bart ho zmerčil a zarazil se: jak to, že kocour neprchá? Tázavě na mě pohlédl. Napadlo mě, že někteří kocouři se dovedou prát natolik, že se ani psů nebojí, a nerad bych vedl Barta na veterinu s rozsekaným čumákem. Naštěstí kocour usoudil, že náš Bart mu nestojí za námahu, líně se provlékl plaňkami v zábradlí a vzdálil se. Teprve potom se Bart rozběhl, přeskočil zábradlí - ale dolů do křovin se nepustil, jen tam nahoře pobíhal podél zábradlí a dělal důležitého.
Mám teď už jedinou starost: jak tuhle děsivou novinu zítra sdělím panu Suchému?