|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Český podzim (z Pošumaví):
Co jsme se my nachodili,
co jsme se my našli,
nežli jsme vás, vy muziky,
nežli jsme vás našli!
Našli jsme vás, našli,
za širokým stolem,
aj vy páni muzikanti,
zahrajte nám spolem!
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Pondělí 19. listopadu 2001
Vedoucí Duto Hlav nás informoval o novém "Programu hledání Synergie mezi
Jednotkami". Musíme si vyhrnout rukávy a pustit se do toho všichni.
"Nevytvářejte kompletní výčet všech možných synergií," pravil Duto, "ale
zamyslete se nad tímto tématem z různých pohledů." Nejvíce se zamyslel Drn.
Jen kdyby při tom nechrápal!
Ale co to tedy proboha bylo? Revoluce?
Francouzská revoluce byla revolucí - smetla způsob správy státu, který už nemohl zemi
nic poskytnout. Americká revoluce smetla koloniální závislost. Jenže to co se stalo u nás,
to nebylo nic jiného než to, že byli vyhnáni zmetci, kteří využili mimořádné situace po
válce zaprodali zemi sovětskému Rusku. Nic jiného se nestalo. To co je dnes, to je prostě
normální stav veřejných věcí. Nadáváme, máme blbou náladu, spíláme politikům - to
všechno je normální.
Ještě že ty politiky máme - dobře se na ně nadává! Ne že by nebyly důvody. Ale když se tak ohlížím po uplynulých létech, vybavuju si , kolik neserióznosti a zlodějství a falešnosti je mezi lidmi. Jen v oblasti kde se bezprostředně pohybuji - to je sci-fi: kolik je tam případů, že se kamarádi navzájem okradli. Přitom šlo o podnikání menší než malé. Je to jen ukázka toho, co funguje ve velkém. Tahle atmosféra nesolidnosti, to je vůbec to nehorší, co nás zužuje 12 let po sametové... sametovém návratu k normálnímu stavu. Jestliže cesta do suterénu trvala od roku 1938 padesát let, cesta zpátky do přízemka bude trvat přinejmenším taky tolik. Máme skoro čtvrtinu za sebou. Chválabohu za to.
Originální připomenutí 17. listopadu
Neuvěřitelný případ zaznamenalo brněnské vydání deníku
iDnes. Policie obvinila dvaatřicetiletého faráře Vojtěcha V. Protivínského z Rakvic na
Břeclavsku za hanobení národa, rasy a přesvědčení. Stíhán je za to, že loni při volbách do
Senátu velmi ostře vyzval občany, aby nevolili KSČM, píše i-deník. Takže vězte, že
komunisté jsou něco mezi rasou a národem.
Neuvěřitelný na tom je fakt, že drzé trestní oznámení vzala policie vážně. Gross by měl vzít helikoptéru a zaletět na jižní Moravu a vysvětlit policajtům, že je rozdíl mezi členy rasy či národa na jedné straně a členy politické strany na straně druhé: do strany vstupujeme dobrovolně, ze své vůle. Členy národa nebo příslušníky rasy se rodíme.
Pitomci se taky rodíme. Padouchy se ale stáváme. Těžko říct, k čemu došlo na jižní Moravě v tamním policejním sboru.
V zimním období jsou uzavírky zrušeny. To jsem si říkal, když jsem v pátek vyrážel směr Prostějov. V rádiu hlásili, že na 96 kilometru ve směru do Prahy je havárka a stojí tam kolona aut.
Uchechtl jsem se lidumilným úsměškem Mr.Beana: já přece jedu od Prahy! Co je mi po těch, co jedou do Prahy. Mají sedět doma na zadku a ne jezdit do Prahy. Aut je tam až dost.
No a bum, na kilometru 94 utrum, fronta, všechno zůstalo stát.
Naštěstí mám mobil. Zavolám do Prostějova, že visím na dálnici a že přijedu
později.
No jo, ale on tam jako na potvoru nebyl signál!
To jsou ty chvíle dálničního zoufalství. A zajímavé je, že - když se pak provoz obnoví
(a zjistíte, že policajti pro jistotu zřejmě zastavují provoz na obou směrech) - že
se žádná velká úleva nedostavuje.
Mám o důvod víc nenávidět dálnici D1.
Sobota byla pěkná, slunečná. Auto jsem řádně zajistil dřevěnými klíny, aby mi nespadlo z heveru. Uvolnil jsem matice (ne bez námahy, ale mám křížový klíč). Vyheveroval jsem auto na jedné straně, odšrouboval matice... a vono nic. Pravé zadní kolo nešlo sundat. Vyheveroval jsem auto vepředu a zkusil pravé přední. Taky nešlo sundat. Vzal jsem dřevěný špalík a paličku a klepal na ráfek. Bušil jsem na ráfek. Zpředu i zezadu. Míša mě pozorovala z balkónu a podotkla, že je to nejspíš tím, jak Bart auto vochcává a tím že kola vrezly do náboje. Kde ten Bart vlastně je? Ještě před chvílí pomáhal a šťoural frňákem do poklic sundaných z kol. Už tu nebyl. Zmizel.
Šel jsem tedy nahoru, abych se uklidnil. Jdu nahoru a slyším řev: Bart šel Davidovi sdělit, že mám problémy s autem a čumákem od šmíru mu udělal flek na fungl vypraných džínech! David spílal, jak jinak. Já s Míšou jsme ho chlácholili a ujišťovali ho, že flek na džínech není znamení konce světa a on na to, že se nám to mluví, když my na sobě nemáme flek od šmíru kdežto on jo.
Bart zatím zmizel.
Vrátil jsem k autu, abych kapituloval, sundal ho z heveru a kola zašrouboval.
No jo... jenže se ukázalo, že Bart, bezpochyby ve snaze pomoci, popadl matici do huby...
Chvilku jsem si myslel, že ji sežral a taky jsem to tak sdělil Míše a ta mi vyčítala, že kvůli mýmu blbýmu autu zahyne náš pejsek v důsledku otravy maticí, kdežto já namítal, že se teď zabiju kvůli blbýmu psu, který sežral matici.
Dopadlo to tak, že nikdo nezahynul. Matici jsem našel nahoře o smuteční vrby, v místech, kde Bart nejvíc štěká, když jdou kolem jedlí psi. Kola si nechám přehodit v servisu.
Takže je to, bezpochyby, happy end.