|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Český podzim (z Čech):
O posvícení všecko to voní
jak někde v apatyce:
na všecky strany tlučou koření,
dělají jitrnice.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Čtvrtek 15. listopadu 2001
Záhada, proč teď chodí vedoucí ing. Duto Hlav do práce přesně v sedm,
jako my všichni, ačkoli má možnost klouzavé pracovní doby, je rozřešena:
Kontroluje tak dobu našeho nástupu. Dnes seřval Juniora, že se zpozdil o
dvě minuty. Ten mu vysvětlil, že ho v hale pozdržel čáp marabu dotazem na
zdraví pana Fotra. Duto schlípl, zalezl do svého kanclu a tvářil se, že tam
není. Nevylezl, ani když přichvátal Drn s půlhodinovým zpožděním.
Ministři vnitra i spravedlnosti si rozhodně mohou vypilovat velikánský zářez do pažeb svých šestiraňáků. Je to zvláštní: taková akce, jaká proběhla v noci z neděle na pondělí, zřejmě v naší zemi nebyla. Kolik set mužů bylo asi do ní zapojeno - a žádný z nich nic nevyžvanil v zemi, kde se vyžvaní všechno! A že jistě byl nejeden z nich ve velikém pokušení...
Zápas sil pořádku a práva se zločinem je v mnoha ohledech asymetrický. Státní orgány jsou vázány zákony a předpisy, kdežto zločinci jsou vázáni jen zákony, jako je zákon gravitační nebo zákon o neprostupnosti hmoty. Finance, jimiž zločinci disponují, jistě převyšují finanční zdroje státních orgánů. A taky vůle je silnější na straně zločinu - málo platné, vidina zisku, a pokud to dopadne špatně, vidina znovuzískané svobody, to jsou obrovsky silné motory, silné mobilizátory vůle lidí odhodlaných ke všemu, rozhodných, důmyslných.
Ukázalo se, že organizovaný zločin prorůstá do věznic. Samozřejmě - jinak tomu ani být nemůže. Jakmile dostatečné množství pozavíráte - a z dvaceti tisíc vězňů jsou více než dva tisíce "rusky mluvící" vězňové, živou mocí nelze zabránit vzájemným domluvám, vytváření vnitřních struktur, budování žebříčků podřízenosti a nadřízenosti. To je prostě běh života.
Takže struktura takto vybudovaná byla energickým zásahem rozbita a budiž za to vzdán dík všem, kdo se na tom zúčastnili. Je ovšem jasné, že to není žádné definitivní vítězství. Tenhle boj nikdy neskončí a další pokusy budou pokračovat. Nyní jde o to, aby vězni z oblasti bývalého SSSR mohli být deportováni i proti své vůli. Helsinský výbor upozorňuje, že tito lidé nemají žádnou šanci na podmínečné propuštění pro dobré chování - i toto asi bude třeba vzít v úvahu.
Dodělali jsme svoji práci, já šel spát, Míša si šla číst.
Ráno jsem časně vstal. Koukám - v koupelně dva kýble plné vody, taky v kuchyni jsem
nalezl hrnec s vodou. Voda ale z kohoutku tekla. Ukázalo se, že v noci přestala téct
voda a že Míša nadojila z potrubí poslední zbytky. "Nechtěla jsem tě budit," řekla k tomu.
Zavolal jsem kotelnický servis. Pan kotelmistr mi sdělil, že servismani jsou teď rozlítaní a že přijdou v pátek. Ale že se pokusí opravit kotel na dálku. A opravdu - fungovalo to! Podle jeho rad jsem kotel otevřel, našel světýlko, našel knoflík vedle světýlka, zmáčknul jsem knoflík a kotel se rozkotelil.
Šel jsem nahoru, natočil si z kohoutku vodu, uvařil jsem si kafe a posadil jsem se k teplému radiátoru.
Přišel David.
"Je tu pěkně teplíčko," pochvaloval si.
"Jo," přisvědčil jsem. Nebylo nutné upozorňovat že teče voda.
Nejlepší dramata jsou ta, která prospíme.
"Je to skandál," říká. "Taková nezodpovědnost a taková bezohlednost! Jak to, že ti lidi jen tak nechají ty svoje psice hárat? Co ti chudáci naši psi?"
Některé argumenty se těžko vyvracejí.
Takže dnes se muselo dostat ke slovu - pokud to lze tak říct - horolezecké lano.
Pravda, Bart není agresivní harašílek, a taky Andula nehárá zas tak moc, aby Bart ztrácel
hlavu. Nicméně je to harašílek, a vzhledem k tomu, že a) Andula je nemocná, b) Bart má na
hubě košík a mohl by ji nějak rejpnout, bylo to lano nezbytné.
Museli jsme se s panem Suchým předčasně rozloučit, on pokračoval s Andulkou a Darinou po cestě Mrázovka a já se vydal do divokých končin černých skládek, které zbyly na vrchu Mrázovka ještě z dob stavby hotelu Mövenpick.
Byl jsem zvědav, jak se Bart zachová, až ho pustím ze spony lana.
Jestliže totiž Andula hárá tak moc, že by se to mělo úřední mocí zakázat, jak navrhuje
ona paní, Bart mi zdrhne a vezme to přes vrstevnice a Andulu si najde.
Nehárala zas tak moc. Úřady, můžete dál v klidu dřímat.