Český podzim (z Moravy):
Pepíku, Pepíku,
zkázala ti Pepka,
že napeče koláčů,
trnek doprostředka.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Úterý 13. listopadu 2001
Zdá se, že tento týden strávíme vyplňováním všelikých Knih, neboli doplňováním "dutobáze". "A běda, jestli se nebudou informace z Knih a Keců krýt!", hrozí Duto. Naštěstí Ambrož včas zlikvidoval Knihu servisních požadavků (KSEPO), Knihu ledniček/chladniček a varných konvic (KLVAK/KCHVAK) a Knihu přístupů na sociální zařízení v ředitelském patře (KHAI). A tak jsem je měl krásně barevně nalinkované!

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Když takový Miloš Zeman přijede do New Yorku a jedná s papaláši, ba dokonce ho přijme i prezident Bush v Bílém domě, je poněkud handicapován tím, že má na sobě sako a kalhoty a na nohách polobotky. Když totiž v Bílém domě přijmou Arafata v jeho palestinském šátku, nikdo se nediví zvláštnostem jeho vystupování. Když přijmou Eskymáka v kožichu a křováckého náčelníka s kostí v nose, taky se nikdo nediví. Ale když přijmou někoho oblečeného evropsky, a on se chová jako Švanda Dudák, vede to k podivení a ke zmatku. Právě od toho zmatku bych rád odpomohl svým návrhem: kdyby měl Zeman na sobě modrou kamizolu se zlatými knoflíky a žluté kalhoty a holínky, na hlavě beranici a pod paží dudy, mohl by si říkat co chce a jistě by měl velikánský společenský úspěch.

Teď se hodně spekuluje o tom, že se Zeman stane prezidentem, pokud ODS vyhraje o fous volby a bude potřebovat podporu sociálních demokratů a podle principu něco za něco by se tudíž mohl dostat Zeman na Hrad. Pak by ovšem byla kacabajka a žluté kalhoty a dudy absolutní nezbytností.

Hodnotící zpráva Evropské komise
Dnes má Evropská komise schvalovat hodnotící zprávu a má ocenit integrační úsilí uchazečských států. Nemá smysl to ironizovat a přirovnávat k vysvědčení ve škole. Už na úsvitu integračního úsilí bylo správně připomenuto, že Česká republika chce vstoupit do EU a nikoli EU do České republiky. A navíc, opět připomeňme, Evropská unie po nás nechce, abychom chodili po rukou nebo seděli na stromě a kukali: chce kupříkladu, aby soudy pořádně soudily, což my chceme taky, aby státní správa řádně spravovala, což my chceme taky, a aby tu nebyla korupce, což je i v souladu s naším přáním, pokud ovšem nejsme majiteli ruky beroucí. Podle předběžných informačních průsaků bude zpráva nevlídná právě v tomto bodě - že vláda nedokázala zvládnout korupci.

To bude zajímavé, až bude Respekt a jeho šéfredaktor Petr Holub stát před soudem a zodpovídat se z článku o Zemanově vládě a korupci, že -jak očekávám - v důkazech svědčících ve prospěch strany žalované (tedy Respektu) bude oficiální dokument Evropské komise. Ona ta zpráva, jak to tak vypadá, hovoří ve stejném duchu, jako žalovaný článek v Respektu.

Je tu ještě jedna možnost: že Zeman zažaluje rovnou Evropskou komisi.

Takže odpoledne jsem se vzchopil k činu: vypustím bazén!
Žádný problém. To se musí nastavit šesticestný ventil na filtru na polohu vypouštění a pak už jen koukáte, jak vám vypouštěná voda zavlažuje trávník a záhonek.
Zavlažuje, zavlažuje... až dozavlažuje.

Běžím k filtru. Motor se mele naprázdno.

A teď nastává ten okamžik, kterému se vznešeně říká "deja vu", již jednou viděno. Vždyť i loni jsem zapomněl, že při vypouštění bazénu se musí vypnout větev potrubí se skimeru, jinak se do systému nacucne vzduch! Zapomněl jsem to i předloni a před-předloni a...

Zkrátka, já na to každý rok zapomenu a každý rok nadávám, že jsem na to loni taky zapomněl a letos jsem si nevzpomněl a kdybych byl býval nezapomněl, šlo to jako po másle, kdežto takhle se mi podařilo do potrubí nasát vzduch a s tím se nic nedá dělat, protože bych nejdřív musel bazén dopustit a pak znovu motor nahodit a pak zase bazén vypustit...

Poučení zní: co děláte jen jednou za rok, vyjma strojení vánočního stromečku, nemůžete dělat dobře.
Je to poučení jaksepatří poučené, až na to že zbytečné. Napřesrok, vsadím se, zase zapomenu.

Pravda, nestává se to zas tak zřídka. Ostatně, dámy pana Suchého, leonbegra Darinu a chudáka nemocného Andulu potkáváme skoro každý den, a další slečnu, se kterou se Bart potkává, jsem vám už tu také představil coby Sherry.

Dnes jsme ale slečnu, tedy slečnu rasy dobrman, potkali přímo před naším domem, na plácku či spíš v parčíku před hotelem Blaženka. On je to parčík tvaru rovnostranného trojúhelníka o straně asi tak padesáti metrů. Zatímco při setkání někde na cestě není žádný prostor pro výboje, v tomhle nebermudském trojúhelníku je ho habaděj.

Dobrmanka byla Bartem nadšená a dávala mu to najevo. Skákala kolem něho a když projevil zájem, rozběhla se a pelášila v širokánském kruhu. Bart za ní, ale ne nadlouho. Pak dal najevo mám já tohle zapotřebí a značně zvolnil. Taktika to byla v zásadě správná, a pánská části čtenářstva, přiznejme si - kdo z nás ji někdy nepoužil? Však taky dobrmanka popoběhla k Bartovi a ucházela se o něho méně sprinterskou metodou.

Rozmlouval jsem zatím s její paní. Podotkl jsem, že Bart není žádný běžec na dlouhé vzdálenosti a že lehká atletika nepatří k jeho oblíbeným sportům. Jo, dobrmanka, to je jiná sorta! To je šídlo, však je to vidět na první pohled, chválil jsem.

"Jen si nemyslete," pravila paní. "Jakmile zajdem za roh, plácne tam sebou na trávník a bude dělat, že je v posledním tažení."

To jsou zase ženské kousky. Ty my chlapi neznáme, protože se odehrávají za rohem.