Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: pondělí 12.11.2001
  • V neděli se konal Den veteránů, bylo to již potřetí co se tento pro nás nový svátek v ČR slavil
  • Čeká se, že zpráva EU o postupu integračních snah ČR bude pozitivní, kolegium komise EU ji bude schvalovat v úterý
  • Na závěr návštěvy v USA navštívil premiér Zeman továrnu firmy Sikorsky, která montuje vrtulníky i v provozech Aero Vodochody
  • V Novém Městě na Moravě sněmovalo v sobotu Sdružení nezávislých kandidátů, sněm rozhodl, že se SNK zúčastní parlamentních voleb ve všech obvodech
  • Ředitel ČT Jiří Balvín se v sobotu poranil při práci s kotoučovou pilou a vrtulník ho odvezl do Vojenské nemocnice
  • Petra Buzková a Miroslav Beneš se v televizi vyslovili v neděli pro vysílání Svobodné Evropy do Afghánistánu
  • Na Staroměstském náměstí v Praze stojí vánoční strom, je to stoletý smrk u Velkých Karlovic
  • V sobotu a neděli se konal v Praze mistrák ve hře scrabble, v neděli se ho zúčastnili spisovatel Ivan Klíma a básník Jiří Žáček
  • V Praze byl v sobotu "den otevřených dveří" v policejní akademii, kam nastupuje do denního studia ročně 200 studentů vybraných ze 4000 uchazečů
  • Na horách už je někde sníh - na Šumavě, v Krušných horách a Jeseníkách, v Beskydech zatím není a v Krkonoších uměle zasněžují sjezdovky
  • Počasí Praha: Moc hezké slunečné počasí - a přišel mráz (v noci na neděli)
    Žilina: v sobotu jasno a mrazivo, v nedelu zamračené a chladno    Miroslav Drkoš

Český podzim (ze Slezska):
A ty, Juro, jdi na hůru
a sežeň tam z hnízda kuru,
vem vajec na nudle,
bílé mouky z truhle!
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)


Z deníčku Moby Dicka:

Pondělí 12. listopadu 2001
Vedoucí ing. Duto Hlav jako by chytil druhou mízu. Po návratu z pracovní porady managorů zkontroloval všech deset knih, které kdy u nás byly vedeny - od Knihy čištění pracovních oděvů po Knihu předběžných objednávek a zhrozil se, že nejsou vyplňovány. Na Ambrožovu námitku, že teď už všechno vedeme v KECECH odvětil: "To nestačí. Musím mít ještě křížovou kontrolu!"


Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.  
Autorovi přes rameno

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ohlédnutí za Dnem veteránů
Potřetí se konal Den veteránů. Připomíná zakončení První světové války, té války, která budiž prokleta do nejhorších pekel, protože vznikla zcela zbytečně, zničila dobře fungující svět a měla logické pokračování v Druhé světové válce a v ní navazující válce studené. 11. listopadu 1918 bylo podepsáno příměří - aniž se válka přenesla na německé území. Pozdější historikové i politici to označili za osudný omyl - protože tato neochota pokračovat v boji, který by byl bezpochyby nadále krvavý a vyčerpávající, umožnila vzniku legendě o "dýce v zádech", té legendy, která byla jedním ze sloupů, na nichž Hitler vybudoval svoji propagandu. Ale to je opravdu omyl nenapravitelný.

Konaly se slávy a ministr Tvrdík řečnil na Vítkově - bylo by ale dobře si všimnout těch doslova tisícovek pomníků a pomníčků, které stojí takřka v každé naší vesnici: vyčíslil někdo, kolik Čechů, Moravanů a Slováků v té válce padlo? Nějak se vytratili z našeho horizontu, tihle padlí. Oni padli v rakouské uniformě, tedy nepadli za naši věc. Je hrozně nespravedlivé je takto posuzovat. Prostě padli a patří k podstatě lidskosti vzpomínat na mrtvé. Proč je kádrovat podle toho, "za jakou věc" padli? Kdybychom mohli pátrat, asi v každé rodině bychom objevili jedno takové tragické slepé místo v rodokmenu, nějakou předčasně odumřelou větev.

Den veteránů se konal teprve potřetí. Bylo by dobře, aby se stal skutečně obecně vnímanou tradicí. A za veterány aby se nepočítali jen vojáci. Naši lidé padli i za okupace a za povstání, a padli i v srpnu 1968, kdy Sovětský svaz udělil světu definitivní poučení o tom, co je to komunismus. Jsou to naši mrtví.

Smůla je v tom, že se kolem veteránů a oslav a řečňování a kladení věnců dělá bombastický poprask, který je vždycky tak trochu k smíchu. Asi by bylo dobře, kdybychom měli každý ten svůj Den veteránů hlavně v mysli. Chtělo se mi napsat "v srdci", ale včas jsem se zarazil - i to je bombastické... Ale v mysli, tam bychom vzpomínku a úctu měli hostit.


RODINA A PŘÁTELÉ: Přelez, přeskoč... a netrub
Nejdřív jsem myslel, že jde o nějaký omyl: vešel jsem do kantýny a ozvalo se krátké vřísknutí. Otočil jsem se. Nikdo za mnou nešel. Nechápal jsem, co to má znamenat. Pak šel nějaký pán, škrtnul plastikovou kartičkou o krabičku připevněnou na zdi vedle dveří - a vešel do kantýny bez troubení. Pak někdo vycházel, a zatroubilo to.

Vysvětlení velmi jednoduché.
Zaměstnanci mají plastikové karty s magnetickým proužkem. Mají nárok na půl hodiny pobytu v kantýně denně. Jakmile si škrtnou o krabičku, je to něco takového, jako když si šachista zmáčkne hodiny. Při odchodu se zase odškrtnou. Pokud se v kantýně zakecají a přetáhnou třicetiminutový limit, musí si prokecaný čas napracovat. Kdo není zaměstnanec - jako já, projde, čidlo pozná, že je to prožluklý bezkartičkáč a zavřeští: bacha, cizák. Nebo, pokud jde o zaměstnance, ale o takového, který se neodškrtl: bacha, ulejvák! Bez troubení projde jen zaměstnanec registrovaný a počítaný.

Moc mě to zaujalo. Zajímal jsem se, jestli na zahýkání klaxonu přiběhne biřic a cizáka, eventuálně ulejváka zmydlí obuškem. Nikoli, tak to není, dostalo se mi vysvětlení. Jakmile přijde cizák, lidi se na znamení trubky ohlídnou a řeknou si, aha, cizák. Ale když je to ulejvák, řeknou si - aha, ulejvák, a neudají ho, jenom nahlásí.

Může se nám to třebas i nelíbit - jenže to je asi jediné, co se s tím dá dělat. Pracovní doba je pracovní doba a není určena k vysedávání a vykecávání v kantýně.

Přiznám se, že mě hned napadlo, jestli by se spínací paprsek dalo podlézt nebo přeskočit. I když - coby cizák - jsem byl mimo nebezpečí, že mě někdo udá, pardon, nahlásí, přece jen to troubení...

Na podplazení jsem nešikovnej a bolí mě kolena, a skákat do výšky jsem nedovedl nikdy. Takže jsem vyšel z kantýny a zatroubilo to. Měl jsme pocit, že to tentokrát znělo poněkud výsměšně.


PSÍ PŘÍHODY: Obzor nenaplněné touhy
Jsou místa, kam se pes nikdy nedostane. A nemusí to být královská lóže Národního divadla. Pro Barta je takový horizont nedostupnosti hrana naší střechy. Dnes bylo hezké sluníčko a bylo možné dělat testovací fotky: mám vyhlídnutý záběr, který fotím ze stejného místa pokud možno za stejných světelných podmínek: je to pohled na hotel Blaženku přes parčík a ulici U Mrázovky. Na naši střechu nevedou žádné schody - musí se tam vylézt po žebříčku.

Nikdy se nestalo, že by Bart nešel za mnou na balkón, když jsem se chystal dělat testovací fotky. Běžel vždycky, plný dychtivosti, jako kdyby čekal, že se úzký pruh balkónu, vymezený trubkovým zábradlím, promění v louku hustohustě počmáranou vzrušujícími stopovými podpisy. U žebříku se zastaví a sedne si. Lezu nahoru a odmítám se dívat dolů - možná, že kdybych pohlédl do jeho žalostných očí, zamotala by se mi hlava a spadl bych jako do Macochy.

Chodím po střeše a fotím. Když kradmo nahlédnu přes okraj, Bart už nesedí u žebříčku, to ne, jeho oddanost tak daleko nesahá. Přechází ale netrpělivě, jako šamstr pod lucernou, když se dívá na hodinky a láteří, kde ta holka jen může bejt.

Rád bych mu vysvětlil, že není o co stát. Na střechu se nikdy nedostal - co střecha střechou leží - žádný pes, natož pak nějaký jedlý pes, nepřátelský, jako třeba Max nebo Brok nebo Gabilan. Občas se po ní proběhne veverka nebo lasice, jenže tyhle potvory zrovna tak snadno a často běhají po balkóně a Bart si je tam může vyčuchat pohodlně, navíc bez rizika že někam spadne.
Je to marné. Nedá se mu to vysvětlit. Navíc, i kdyby to racionálně přijal, srdce by ho i potom bolelo. Jako vždycky, když civíte na nějaký horizont nedostupnosti.


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.