Český podzim (z Čech)
Hacafourek, macafourek,
šla kočička za kocourkem,
a kocourek za myší,
ať ho nikdo neslyší!
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Čtvrtek 8. listopadu 2001
"Jak jednoduché je nalhat do vašeho Komplexního Elektronického Top Systému Intranetu pracovní aktivity!", pochvaloval si nováček Trn naše KECY. "To u nás v Českých Tlachárnách jsme museli zapisovat do pracovního deníku každou činnost, včetně telefonování a shánění připínáčků. Pěkně minutu po minutě. Jedině psaní do pracovního sešitu ne. A přitom kolikrát to byla naše jediná práce."

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Je mi z toho všeho upřímně smutno. Vladimíra Železného znám od studentských let - jsme z jednoho ročníku novinářské fakulty. Potkal jsem v životě málo tak chytrých a schopných lidí, jako je on. Nebál bych se hovořit o genialitě.

Důvody, proč je jeho advokát Rozehnal v base neznám. Prapříčinu všeho zla vidím v nesmyslu, k němuž došlo na počátku devadesátých let. Komu se asi vylíhl v hlavě nápad, že se licence a k ní příslušná vysílací pásma dají Čechům bez kapitálu, na základě neuskutečnitelného projektu?
Trh může fungovat jen na základě jasných, evidentních, prokazatelných a kontrolovatelných vlastnických vztahů. Jakmile vznikl systém, kde na jedné straně byli majitelé licence a na druhé investoři, vznikl systém dvojího vlastnictví . To samozřejmě nemohlo fungovat, nefunguje a nebude fungovat. Jedna strana bude nenávidět druhou a bude se snažit ji podrazit, třebaže mohou po nějakou dobu spolupracovat, i na podrazech proti státu. Což se v případě Novy nepochybně dělo - za blahovolné asistence parlamentního výboru v čele tehdy s Janem Kasalem (autorem výroku o tom, že je jedno, komu Nova patří, hlavně že platí daně) a neméně blahovolné asistence Rady pro televizní a rozhlasové vysílání.

Že duální vlastnictví nefunguje a fungovat nemůže dokazuje i případ televize TV 3, kde se odehrává totéž v modrém. Majitel licence v úterý řekl, že zastavuje vysílání a provozovatelé ve středu řekli, že na něho kašlou. Zábavné, ale může to skončit taky arbitrážemi a další mezinárodní ostudou a hlavně - dalšími platbami ze státní kasy.

Kdo vymyslel duální systém a jestli vznikl jenom z blbosti a xenofobní omezenosti, anebo zda byly v pozadí prachy, to se už těžko dozvíme. U soudu, pokud k němu dojde, se budou probírat důsledky něčeho, co vymysleli lidé dnes bezúhonní, s rukama do čista umytýma.

Neměl by nám ale uniknout podstatný fakt: konečným důsledkem toho všeho není nějaké zatčení nějakého advokáta: důsledkem je totální neprůhlednost vlastnických vztahů. Dnes už nikdo spolehlivě neurčí, komu patří Nova a komu patří Prima a komu patří TV 3. To jsou televize, které masírují mozky veřejnosti. Masírují, a my nevíme, kdo je ten masér.
Zvláštní je, že je to správcům této země fuk.

Ujišťoval jsem ho, že ani nebude muset tu cestu vážit. Na Šumavě přece nejsou žádné mrakodrapy. Druhý kamarád, Honza Krasl, má chalupu ve vesnici nedaleko Českých Budějovic. Neviděl svoji situaci tak optimisticky.

"No jo, ve vsi žádnej mrakodrap nemáme, to je pravda," řekl. "Jenže zrovna naproti tý mý chalupě stojí kostel!"

Jo, tak to je vážné. Jsou dvě řešení. Buď se nastěhovat k Vladimírovi a mít to blízko do bunkru, anebo si koupit v Žitné ulici Paegas s plynovou maskou. Je sice na nic, ale člověk by měl větší pocit bezpečnosti, i s kostelem naproti chalupě.

Šli jsme spolu ulicí Mrázovka v jejím nejužším místě. Z jedné strany je plot hotelu Mövenpick, z druhé strany ocelové svodidlo, přesně takové, jaké vídáte na dálnici. Od silnice terén prudce klesá dolů k Bertramce.
Byli jsme asi v půlce toho nejužšího místa, když se objevili na konci ulice popeláři s kukavozem, udělali půlobrat, a jako každého rána, začali couvat k hotelu. Kdybych byl na začátku úzkého místa, couvnul bych, na konci bych si pospíšil. Jenže my byli uprostřed. Barta jsem tedy přivolal a chystal jsem se ho připnout na vodítko, abych si ho posichroval u nohy. Jenže Bart uviděl couvající kukavůz - a přeskočil přes svodidlo a schoval se za ním!
Kukavůz přejel a Bart se vrátil na silnici.
Velmi jsem ho pochválil. Celý zářil.
Popoběhl o několik kroků a vrátil se. Přitiskl se mi k noze a pohodil hlavou - to je gesto vyzývající ke chválení.
"To víš, že jsi hodnej, šikovnej a chytrej pejsek!"
Teď už šajnil štěstím a pýchou. Rozběhl se a po deseti metrech se zastavil a zase přiběhl pro pochvalu: To jak jsem přeskočil, to bylo dobrý, viď, pane!
Ano, moc dobrý, Barte. Napíšu o tom čtenářům Neviditelného psa.
Tuhle poslední součást pochvaly neocenil.