| |
 |
Hledání: |
| |
Sekce: |
 | |
|
 NEVIDITELNÝ
PESZVÍŘETNÍKSCI-FI
|
| |
|
Zpět na hlavní stranu |
|
|
| ||||||||||||||
| |
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
| ||
[an error occurred while processing this directive]
|
Český podzim (ze Slovácka)
Horo, horo, vysoká jsi,
spadl kocour do podmáslí
a z podmáslí do smetany,
měl pazourky zamatlaný.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Myšlenka dne:
Rozpadají se mi vzdušné síly, protože Aero Vodochody a Boeing neplní svoje závazky
Ministr obrany Jaroslav Tvrdík
Středa 7. listopadu 2001
Virtuální univerzita morálky a lidství přivítala další hvězdu - hovořil
Václav Klaus. Vyzval nás ke "zvýšené sebekritičnosti" a provedení
"nekompromisní revize" a "morální inventury", jak to byl učinil už o
víkendu na kongresu své strany. Ta, jeho slovy, přijala tuto výzvu, získala
konečně "mravní fundament" a stala se "důvěryhodným monolitem". Což
nastolilo drobný problém: Nedostatek kandidátů pro příští volby!
|
Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno".
Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.
|
|
Představte si, že existuje země, říkejme jí Blbákie, kde si hospodu může otevřít jenom
blbácký občan. Jenže vinou předchozího režimu nemá žádný blbácký občan dost peněz na to,
aby si najal sály a sklepy a koupil pípu a trubky a stoly a židle a najal pana vrchního s
prkenicí a ficku a kuchaře. Cizák s dostatkem peněz hostinským prostě nesmí být, protože
by plival do piva a vyměňoval slánky s pepřenkami a naopak. Nemají tedy v Blbákii hospody?
Ale mají, holenkové. Oni na to vyzráli. Ti co mají licenci na hospodu si najmou cizáka coby
servisní organizaci a cizák najme sály a sklepy a koupí pípu a najme ficku a hospoda
se rozjede a když do ní lidi začnou chodit, licencovaný hostinský se rozhádá se servisní
organizací a...
Tady podobenství končí.
Jistě že hovořím o televizích. Vtip je v tom, že náš televizní hostinský
nedostane jen licenci, ale taky kmitočty - a to je něco takového, jako kdyby hostinský
dostal zadarmo přidělený sál a v celé zemi by jiné sály nebyly, než těch pár, co se rozdělí
blbáckým občanům. No a pak licencovaný hostinský vyhodí jednu servisní organizaci a domluví
se s jinou, která mu ráda trubky a pípu poskytne, protože hospoda si už udělala jméno.
Takhle nějak to bylo s TV NOVA. Jistě že to bylo mnohem, mnohem složitější, protože v případě NOVY pracoval majitel licence se servisní organizací ruku v ruce na tom, aby si ochočil státní orgány natolik, aby vypadaly jako ty čínské opičky, co si zakrývají oči, uši i hubu. Teprve když bylo všechno ochočeno, rozhádali se. Zatím to končí tak, že právní zástupce strany licenčně držitelské Aleš Rozehnal čeká na rozhodnutí soudu, zda bude sedět ve vyšetřovací vazbě či nikoli.
Aféra nabyla rozměrů bengálského ohně. V jeho záři skoro nepozorujeme, že totéž se odehrává v malém kolem TV 3. Tam je pikantní, že licenční majitel se ohání firmou TV 3 a servisní organizace taky. Hrozí nebezpečí, že se bude konat další arbitráž a že ji můžeme prohrát a stát bude z peněz poplatníků platit nejen bolestné za NOVU, ale i za TV 3.
A co naše opičky, nevidící, neslyšící a mlčící? Jak reagují na situaci, která momentálně vrcholí tak, že hostinský, pardon, licenční pan TV 3 Kindernay hodlá přerušit vysílání?
Rada pro rozhlasové a tv. vysílání se v úterý uvažovaným přerušením vysílání TV3 nezabývala, sděluje ČTK.
Zkušený ženatý muž ví, kolik uhodilo, když přijde žena a řekne - ušetřila jsem ti dva
tisíce! Jakmile dodala, že jde o zimní body, okamžitě jsem usoudil, že jde o úsporu ze sedmi tisíc na pět. Nejsem škrtílek, konec konců, tašku u nás nosí žena. Jenomže nerad vydávám peníze.
Nuže, nebyla to sleva tohoto druhu. Míša si koupila pěkné holínky za nějakých jedenáct set - a naproti přes ulici byl jiný obchod s botami a tam měli za výlohou stejné holínky, za tři tisíce a něco navrch.
Takže mě napadl trik, který by se dal dělat. Dejme tomu, že bych byl obchodník s botami a přes ulici by prodával ve svém krámě můj konkurent. Šel bych za ním a řekl mu:
"Můj konkurente, ty prašivý pse a smrdutý oposume! Budeme spolupracovat. Mám na skladě deset párů těchto škrpálů. Nasadím cenu dva tisíce za pár a ty, všivý kojote, vystavíš stejné boty za čtyři tisíce."
"Výborně, padoušská hyeno," odpověděl by mi můj konkurent. "I já mám na skladě deset
párů neprodejných, poněkud odporných škrpálů. Nasadím cenu, dejme tomu, dva litry za pár a
ty, blátivá hnido, strčíš do své ohavné výlohy jeden pár a nasadíš cenu čtyř tisíc."
"Skvělý nápad, lstivý šizunku. Něco takového se mohlo vylíhnout jen v tvé mrzké
mozkovně."
"Mám v tobě příklad a vzor, padoušský skunku," uzavřel by můj konkurent tuto plodnou debatu. Tak bychom zahýbali trhem a oba bychom se stali Baťové.
Naštěstí boty neprodávám, takže toto nebezpečí nehrozí. Jenom boty kupuji.
O Bartově folionautice jsem se tu už zmiňoval - její chvíle nastává, když spadne většina
listí (na zemi je ho třikrát víc, než bylo původně na větvích: je vědecky dokázáno, že
listí se pádem množí, stejně jako stoupá globální teplota atmosféry: vím, nejsou pro to
důkazy, ale tvrdit se to dá). Musí to být čerstvě napadané listí, Je načechrané, podobně
jako čerstvě napadaný sníh. Bart se do něho vrhá a pluje v něm jako lachtan. Nejvíce si
užívá, když jdeme po schodišti dolů podél zdi Bertramky. Je tam hluboký příkop, v tuto dobu
naplněný metrovou vrstvou listí - a Bart někdy dělá potápěče.
Má z toho obrovskou radost, ohlíží se po mně a pohledem mě vybízí:
"Pojď taky!"
"Nemůžu," odpovídám. "Jsem rozumný tvor."
"Vážně?" diví se Bart.
Dnes jsme šli jinudy - po klasické Mrázovce. Tam je travnatá pláň, v poslední době rozrytá, protože do ní pravidelně zacouvává náklaďák firmy, která odváží z hotelu Mövenpick popelnice (pikantní je, že firma se jmenuje RPS Ekologie). Dnes nebyly tu hnusné rýhy vidět. Ráno byla jinovatka a protože chvilku svítilo sluníčko, vypadalo to tak zimně romanticky, že se mi otevírala kudla v kapse: nastává čas škrabky a čas natlučených nosů!
Bart běhal po bílé pláni a pátral horlivě, jako Gross po ztraceném pancerfaustu. Každou chvíli se zastavil a čenichal a tvářil se u toho důležitě. Podezírám, že machruje. Ví, že se to od něho očekává a dělá znalce, jako když tak zvaný znalec vína říká ty svoje medy typu "je to víno mazlivé, ale trochu brutální, s náznakem vnitřní rozervanosti se sklonem k hysterické melancholii, se zpocenýma nohama a přiboudlými podlíkačkami.."
Tak jo, Barte. Čmuchej. Já ti věřím, že něco cejtíš.
|