Úterý 30. října 2001
Junior Bambas, zdá se, má zaječí úmysly. Ačkoli u nás jeho Fotr vede Správu problémů a tedy neměl by mít problém se zeštíhlováním, liberalizací a ozdravnou kůrou, přesto celé dopoledne prohlížel inzeráty s nabídkami zaměstnání. Trn mu to rozmlouval: "Těch pár víkendů na tatínkově chatě za to stojí!" Junior odtušil: "Nechci už dělat votroka." Nejsem si jist, zda mínil svou práci na chatě nebo svou práci v práci.

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Něco podobného se dnes nedá čekat. Nemělo by to ostatně ani smysl - volby jsou doslova za dveřmi tak jako tak.
A zatímco v době "rudolfinského projevu" byl Klaus v roli zrazeného krále, dnes je ve zcela jiné pozici. Se Zemanem si vzájemně kryjí záda a oba svorně dali v pondělí prezidentovi najevo nelibost.

Mohli si dovolit figuru zvanou "pohoršená komtesa". Toto se nedělá, o státním svátku se takto nehovoří, notovali si takřka unisono. Dalo se to čekat, tím spíš, že opravdu není obvyklé používat státního svátku k tak otevřenému útoku na politické oponenty.
U Havla ovšem lze čekat to, co jinde vídáno není. Oponenti jsou tedy jasní - je to především Klaus. V čí ale prospěch hovořil Václav Havel? To není zcela jasné. Karel Kühnl jako vůdce Čtyřkoalice Havlovi přitakal, ale jaksi rozpačitě, ne jednoznačně.

Možná že se poučil z minulosti. Oni totiž ti, které Havel před čtyřmi lety v Rudolfinu podporoval, nedopadli při svém pučistickém snažení nejlíp, a pokud by se chtěli před volbami o Havla opřít jako o pevné dubisko, mohli by snadno skončit v kotrmelcích.

"To nebyl karfiól fialovej od mrazu. To byl karfiól fialovej sám od sebe."

To mě přivedlo k realitě. karfiól, jak známo, je barvy bílé. Naproti tomu švestky jsou barvy modré až fialové, taktéž lilek.

"Tak to nebyl karfiól," usoudil jsem.
"Měli tam napsáno, že je to fialovej karfiól," trvala na svém Míša.
Napadlo mě, že je to cosi informačně nadbytečného, když se k fialovému karfiólu napíše, že je to fialový karfiól, jako kdyby k červené mrkvi napsali, že je to červená mrkev, jenže hned jsem si uvědomil, do jak slepé uličky se moje myšlení řítí: jo kdyby to byla dejme tomu modrá mrkev, bylo by namístě napsat modrá mrkev.

"Ukaž," řekl jsem.
Bohužel, nebylo co ukázat. Míša ho nekoupila.
"Dyť byl fialovej..." vysvětlovala.
Bůh mě chraň, abych ji otravoval řečmi typu "jak to, že jsi nekoupila takovou náramnou zvláštnost, mohli jsme poznat dosud nepoznaný div, totiž fialový karfiól".

Ne snad, že bych byl tak taktní. Jenom jsem zkušený. Věděl jsem, co by následovalo:
"Tak jdi příště nakupovat sám!"
Přiznám, že jsem na fialový karfiól zvědavý, ale zase ne tak moc zvědavý.

To se časem poddá, neprožíváme to spolu poprvé.
Nastává taky čas podzimních plískanic. Jedna taková byla včera večer. Plískalo, ba lilo, div se okenní tabulky neprohýbaly. Bart ležel a dřímal. Pak začal u sousedů štěkat Čip a k němu se přidaly Sára&Bára. Bart vyskočil a začal dělat důležitého.

"Neblázni, Barte," řekla mu Míša. "Opilec jde z hospody. Lež. Oni mu vynadají bez tebe. Vždyť venku prší."
Nedbal a tančil a dával jí najevo, že musí nutně a neodkladně a že mu psí čest velí a podobně. Jsou okamžiky, kdy pes nemůže zůstat stranou!
Dobrá, šla s ním dolů po schodech, otevřela dveře...
A za dveřmi hustě lilo.
Bart strčil čumec do lijáku a okamžitě ho stáhnul. Jsou sice okamžiky, kdy pes nemůže zůstat stranou, ale nesmí v takovém okamžiku tak děsivě lejt.
To bezděčné gesto Míšu rozesmálo.
A Bart se na ni uraženě podíval:
Ty se mi směješ, paní?
Hrdinně vyšel do deště a připojil svůj rozhodně nikoli slabý hlas k sousedovic kakofonii.
Nevydrželo mu to hrdinství dlouho. Vrátil se.
To se už Míša nesmála. Musela ho utírat hadrem.