- Protitanková střela nalezená poblíž letiště v Ruzyni patří podle výrobního čísla do
dodávky, určené po roce 1980 tehdejšímu ministerstvu vnitra, nyní policisté pátrají, zda
po rozdělení republiky v roce 1993 připadla do slovenského arzenálu, nebo do českého
- Mluvčí ministerstva vnitra Zelenáková oznámila, že podle zjištění českých bezpečnostních složek byl terorista Muhammad Atta v ČR dvakrát, jednou byl jen v tranzitu letiště, podruhé ale byl na území republiky
- Podle rozhodnutí vlády bude snížen počet vojenských správ a ušetří se tím půl miliardy
korun
- Soud v Šumperku potrestal osmiměsíčním trestem s odkladem na dva roky dozorce, který
nedbalostí umožnil útěk Jiřího Kajínka z věznice Mírov, jeho kolega vyvázl bez trestu
- Podle sdělení českého statistického úřadu bylo dosaženo po dvou letech aktivní obchodní
bilance, vyvezeno bylo o více než 1,8 miliardy korun více
- Podle ředitele protidrogové centrály Komorouse poslaly afghánské drogové mafie přes
Českou republiku do Evropy před zahájením teroru v Americe velké množství heroinu, aby si
zajistily finanční prostředky
- Potravinová inspekce zakázala firmě ASTRAL distribuci dalších astrologických
"potravinových doplňků", protože odporují zdravotním normám
- Kurz koruny posílil, EURO stojí 33.20 Kč
- Počasí Praha: Střídavě bylo slunečno a pošmourno s přeprškami
Český podzim (z Budějovicka)
Čí je to zelí
nevokopaný
u lesa?
Pudeme na ně,
vykopáme je,
hop hejsa!
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka:
Úterý 23. října 2001
Náměstek Kvakoš nás dnes v závodním rozhlase poněkud postrašil: "Naše
společnost pociťuje tlaky konkurence. V jejím hospodaření se bezesporu
odráží i obecně nepříznivá situace textárenství. Svou roli hraje negativní
vývoj mezinárodních finančních trhů. Nezastírám, že existují i vnitřní
důvody, proč společnost nevydělává tolik, kolik plánovala. To však co
nejrychleji odstraníme." S vánočními kolekcemi se můžeme rovnou rozloučit!
Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
|
|
Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu " Autorovi přes rameno".
Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.
|
|
|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Není čas na srandičky
Takovýto případ se převaluje po celý den v rozhlasových vlnách: jistá paní v Brně chtěla
vyděsit/pobavit svého známého a poslala mu obálku s nápisem Stop Antrax. Uvnitř byly
nějaké letáky. Známý se vyděsil/nepobavil a upozornil policii, nastoupili specialisté ve
skafandrech, následovala procedura obvyklá v posledních dnech - a mimořádně i odhalení
pachatelky.
Žert?
Paní hrozí až dvouleté vězení.
Věřím, že ta paní lituje svého žertu. Nevím, jak to s ní dopadne. Ať to posoudí a vyřeší
ten, kdo je k tomu ze zákona určen.
Jenomže si myslím, že její případ - a případy tomu jejímu případu podobné s tím
rozdílem, že původce zůstal v anonymitě - dokazuje, že si málo uvědomujeme, v jak vážné
době žijeme. Toto není obvyklá šaškárna, sloužící k prospěchu toho či onoho pišišvora v
pozadí. Útok z 11. září přijala Amerika jako válečnou výzvu. Jako válečnou výzvu ho přijali
spojenci z aliance NATO, včetně České republiky. Takže, když v takové situaci někdo dělá
pitomé vtipy, je to trochu jako z toho kresleného fóru, kde někdo bouchá papírový pytlík
pyrotechnikovi odjišťujícímu bombu. Není to snad důkaz nějakého špatného vkusu, je to
osvědčení naprostého nepochopení situace. My totiž nejsme stranou. Jsme až po uši
v tom. Jestli Amerika zápas s teroristy prohraje, jestli bude donucená stáhnout se
do
nějaké pevnosti Amerika, jestli padne Izrael, jestli se rozlomí atlantická vazba,
bude to pro nás pro všechny špatné, velmi špatné, i pro tu paní, která si dělala
šprťouchlata a věřte, že jí nic zlého nepřeju.
Abych byl dobře pochopen: já tu netluču na buben, já tu nekřičím "na Bělehrad", ani
netroubím na trumpetu. Jenom říkám - lidi, berme tu situaci vážně. Nic víc, nic míň. A
věřte - je to hodně.
RODINA A PŘÁTELÉ: Údaje dlužno uváděti úplné
Dopoledne jsem byl služebně na Vysočině. Při návratu jsem zastavil pánovi, který kráčel po
krajnici, obtížen košíkem a igelitovou taškou. Na hlavě měl plstěný klobouk. Usedl, zavřel
dveře, a jal se vážně hovořiti:
"Byl jsem na houbách. V pátek jsem nasbíral plnej košík. Dneska to bylo slabší."
V autě voněly houby jako v jeskyňce u skřítků.
"Jak jinak. V sobotu a neděli tu soused napočítal 123 aut."
Na sobotu a neděli jsem měl alibi. Prokazatelně jsem nebyl v okolí Žďáru nad
Sázavou, ale alibi jsem si nechal v záloze pro případ, že by muž byl útočný. Zatím to tak
nevypadalo.
"Když to nevyšlo s houbama, zašel jsem na pole, na brambory. Podívejte. Plnej košík.
Moc dobrý brambory!"
Ukazoval mi košík.
Mezitím zazvonil mobil. Vím, že se to nesmí, ale snad mě neprásknete plukovníkovi
Bambasovi. Byl to důležitý telefonát technické povahy. S kolegou v Praze jsem hovořil o řešení webové stránky, o inkludech a nastavení ifrejmu a podobných zajímavých věcech. Mezitím jsem zvolňoval, protože jsme přijížděli k vesnici, která se stala tomu muži osudem. Zastavil jsem. Houbař otevřel dveře, děkoval a já se s ním loučil, v podstatě jen gesty. Telefonoval jsem.
"Promiňte," omlouval jsem se kolegovi přes mobilní telefon, "musím se rozloučit se
stopařem. Na shledanou!" volal jsem na muže s igelitkou a košíkem.
Už stál venku a děkoval mi.
"Vy jste vezl stopaře?" zajímal se kolega.
"Ano. Byl na houbách."
Stopař zavíral dveře auta, ale jakmile zaslechl, co do mobilu povídám, zase dveře otevřel a vsunul dovnitř hlavu a taky košík.
"A na bramborách!" připomněl přísně.
"Málem bych zapomněl. Byl taky na bramborách," řekl jsem do telefonu.
Muž spokojeně pokýval, vysoukal trup z vozu, zavřel a šel s igelitkou a košíkem s
uloupenými bramborami domů. Bude tam panímámě vyprávět o Pražákovi, který sice byl méně
hnusný a sobecký než Pražáci obvykle bývají, ale jevil sklon k zatajování podstatných
informací.
PSÍ PŘÍHODY: Kulhá, nebo nekulhá?
Dneska ráno jsem odjížděl na Moravu před šestou, takže jsme s Bartem prošli obvyklou
trasou
ještě za tmy. Jemu je očividně jedno, jestli je tma nebo den dnoucí. Pobíhá a čmuchá a je
mu
dobře, ať je půlnoc nebo poledne (obé vyzkoušeno). Nebo půl šesté ráno.
Pobíhal zdráv a veselý. Listí už hodně popadalo, takže mám lepší přehled a vidím dále
kolem sebe, jestli náhodou není někde v dohledu jedlý pes. Aspoň tuhle výhodu podzimní a
zimní období přináší, přinejmenším mně - ne už Bartovi. Jemu je roční období stejně
lhostejné, jako denní a noční doba.
Vrátili jsme se bez příhod, Barta jsem předal do opatrování Míše a odjel na Moravu.
Sotva jsem dorazil na místo určení, volal jsem domů.
"Co jste ráno vyváděli? Bart kulhá," řekla Míša.
Nepozoroval jsem na něm nic, co by se aspoň vzdáleně podobalo sebemenšímu náznaku
kulhání.
Vrátil jsem se po poledni. Kulhal celou dobu, co jsem byl pryč. Jakmile jsem se vrátil,
nekulhal.
Bylo to demonstrativní kulhání? Něco jako když nezvedené dítě ječí na rodiče a
já vám umřu? Když nezvedené dítě tak dlouho simuluje, až tu nemoc opravdu dostane?
Závažné otázky.
Kdyby zlobil, kdyby dorážel na smeták, kdyby otevíral frňákem koš na odpadky, kdyby
sežral
nepřečtené noviny, sprdnul bych ho.
Jenže jak ho mám sprdnout za to, že se mu stejská?
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).