Český podzim (z Čech)
Svatá Voršila
jíní nasila.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Pondělí 22. října 2001
Dorazil hromadný mail ředitele Kokota: "Rád bych Vám všem poděkoval za úsilí, které jste dosud věnovali plnění letos velmi náročně stanovených úkolů. Vzhledem k mnoha objektivním, ale i subjektivním důvodům se ne všechny plánované hospodářské výsledky daří také plně naplňovat." Co tím Běsný naznačuje? Že letos nebudou vánoční kolekce???

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Po převratu byla vila nějakou dobu prázdná a pak se do ní nastěhovalo velvyslanectví Korejské republiky, tedy, Jižní Koreje. Než přišli Korejci, vilu opravili, zvelebili - nejspíš stát - načež Korejci vilu opustili. Je prázdná dva roky. No a v těchto dnech se rozšířila fáma, že ji koupí Macek.

Poté, co ministr zemědělství Jan Fencl sdělil tisu, že si koupil pozemky v blízkosti chystaného obchvatu Hodonína z našetřeného, jsem opravdu zvědav, kdo si našetřil na tento gigantický objekt. Prodaný není. Můžete si ho koupit i vy. Na webové stránky radnice Prahy 5 čteme:
Rada Prahy 5 odsouhlasila záměr na prodej objektu U Mrázovky 17, kde kdysi sídlilo velvyslanectví Korejské republiky Jižní Korea. Jde o reprezentativní objekt s třemi nadzemními podlažími o zastavěné ploše okolo 350 m2, zahradou o výměře přes 2000 m2 a garáží. Záměr na prodej objektu zvažují radní poté, co se již po dva roky nepodařilo najít odpovídajícího a finančně silného zájemce o jeho pronájem. V souvislosti se záměrem bude vypracován i posudek na cenu nemovitosti, která se nachází v památkovém území Městské památkové zóny Smíchov. Do případné realizace prodeje bude ale radnice i nadále hledat nájemce. Našetřili jste si? Kupte! Je to blízko na metro...
Opravdu jsem upřímně zvědav, kdo se tam nastěhuje po Jaroslavovi Preissovi a Vasilovi Bilakovi.

Vandalové zničili už několik laviček tady v našem okolí: jsou z betonu, museli na to vzít nějaký nástroj, palici nebo jakýsi balvan. S tím se nedá dělat nic. Dále se vyžívají na zábradlí vroubícím vyhlídkovou cestu Mrázovka. Jsou to dřevěné rošty, vsazené mezi žulové patníky: dřevo je spojeno s kamenem pomocí železných úchytů. Teroristé vytrhávají rošty z úchytů, vylamují je a kácí.
Vídám následky těchto činů vždycky ráno, když jdu na procházku s Bartem. Občas, jako dnes, si berou sebou kladivo a hřebíky. Opravil jsem jich jen dnes šest, zbývá mi ještě sedmý, ale to si budu muset vzít i pilku: dřevo nějak nabobtnalo a na železo už nepasuje, musí se krapet přiříznout a teprve pak půjde přibít. Měl jsem pak docela příjemný pocit, že se podařilo nedat jim, těm anonymním, zákeřným padouchům, jeden hezký kousek Prahy.
Ono to ale není dlouhodobě k ničemu.
Radnice sice věnovala peníze na zřízení toho zábradlí, ale už ne na údržbu. Mohl bych spekulovat o tom, proč asi, ale dostali bychom se k nedoložitelným obviněním. Fakt je, že dřevěné zábradlí, pokud ho jednou - aspoň - za dva roky nenatřete, prostě shnije. Ty hřebíky na některých místech zajížděly do dřeva se znepokojivou snadností.
Takže teroristi z jedné strany, úředničtí lemplové z druhé strany, a hezký koutek Prahy bude za nějakou dobu zase odpudivý.
No, aspoň se mi podařilo to trochu oddálit. Aspoň něco.

Nevynořil se jedlý pes. Vynořila se naše stará mladá známá, fenka Cherry. Je to čtyřnohá energie, mladá dáma, která si usmyslela, že co nejdřív oběhne zeměkouli po rovníku a hned na to od pólu k pólu a naopak.

Bart se vždycky zaraduje, když ji vidí, ale on na běhání moc není. Jo, kdyby to byl statný vlčák a kdybych nebyl na blízku a on nebyl na vodítku a neměl košík na hubě, to by byla jiná řeč, tedy, jiná... však víte.

Rád bych věděl, co si Cherry o Bartovi myslí. Asi o něm nemá nejlepší mínění. Co s chlapem, který ani neumí pořádně utíkat! Nemluvě o tom, co si myslí o mně. Projevil jsem naprostý nezájem o romantiku a vedl ji - spolu s Bartem - do míst, kde jsem tušil, že by mohl být její pán.

Vskutku tam byl. Od posledního úletu / výletu, kdy skončila u nás na zahradě, už sekala dobrotu. Nejen proto, že by zmoudřela: stačil na to jednoduchý trik. Pán ji naučil štěkat na lanovku. Ta spojuje, jak pravidelným čtenářům známo, dolní Mövenpick s horním Mövenpickem. Cherry se utrhne, běží - a skončí pod lanovkou, vyhlíží kabinu a když se dočká, štěká na ni. Takže je na definovaném místě a zabývá se definovanou činností.

Dnes by asi taky skončila pod lanovkou, nebýt toho, že se kolem mihnul On. Cherchez l´homme... i když je to l´homme tak negalantní a neužitečný, jako je náš Bart.