Český podzim (z Podkrkonoší)
Do Lukáše, kde chceš, ruce měj,
a po Lukáši za ňadry je hřej!
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka

Čtvrtek 18. října 2001

Ambrož včera nebyl na VUMLu a tak dotazník Výzkumu spokojenosti zaměstnanců vyplňoval až dnes. Na otázku "Co by se podle Vás mělo v Českých Textárnách změnit, aby obstály v nových podmínkách?" napsal: "Kdybych to věděl, byl bych ředitelem. Ale jinde."

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Dopisový terorismus zachvátil Evropu. Část podezřelých dopisů asi opravdu pochází z islamistických kruhů - v Evropě žije 13 milionů muslimů a kdyby jen jedno promile mezi nimi sdílelo extremistické smýšlení, bylo by to pěkných 13 tisíc lidí. Spíš se dá odhadovat vyšší procento. Převážná většina pochází od recesistů, exhibicionistů i prachsprostých pitomců. Kombinace teroru a pitomosti vyvolala paniku a za má za následek zablokování německé pošty. Žádná maličkost! I ve světě elektronické pošty zůstává klasický poštovní styk důležitou složkou společenské komunikace; bez funkční pošty se zastaví veřejný život, bude poškozena ekonomika.

U nás počet poplachů taky roste, třebaže ještě nenabyl katastrofálních rozměrů. Ovšem hasiči se už začínají bát, že počet poplachů přesáhne jejich kapacity. I to by mělo vážné praktické důsledky.
Mám z toho pocit, že tuhle globálně založenou akci vymýšlí nějaký ďábelsky chytrý romanopisec.

V neděli se všechno teprve pulírovalo a dopižlávalo. Byl jsem tedy svědkem vztyčování stožáru na lodi, kterou tam - samozřejmě na suchu, nicméně pod širým nebem, stavěla firma PCS Software, která sponzoruje vydávání mailové verze Neviditelného psa!

Výše uvedené řádky jsem psal ještě před tím, než jsem do Brna jel. Teď jsem se vrátil, v noci, celkem šťastně, protože jsem si odbyl pouze dvě půlhodinová stání ve frontách na dálnici. Kdo po dálnici nejezdí netuší, jak skandální situace tam vládne - a jakou nehorázností je pro tento "objekt" název "dálnice". K tématu se ještě vrátím.

K Invexu: Měl jsem tam sérii přednášek o digitální fotografii, takže jsem jen stačil navštívit pár kamarádů, k obsahu samému se nebudu vyjadřovat. Na Invexu jsem loni nebyl - a nezbývá mi než vyjádřit příjemné překvapení z pokroku, který zde za tu dobu nastal! Nové pavilóny, prvorepublikánský je opraven (jak mi napověděl Zdeněk Lukeš). Ubylo zde nedůstojné buřtové kultury, za stara nezbylo než se buď tlačit v jedné ze dvou až tří restaurací, nebo se postavit do fronty u smrdutého buřtostánku,. To dnes už neplatí. Co se ovšem nezměnilo, to jsou davy výrostků škemrajících o suvenýry. Jenže to k podniku typu Invex patří - a bylo by to nenormální a smutné, kdyby se zde tihle malí parazité nevyskytovali. Co mě mrzelo, a berte mě teď jako moralizujícího prďolu, chcete-li, že jsem viděl tolik mladičkých kluků hulit cigarety. Kdepak asi na ty cigarety berou peníze? Od rodičů? Nebo, nedejbože, si je vydělají? To jistě ne! Ale to opravdu není nic, co by patřilo do glosy o Invexu.

Po návratu jsem v mailech nalezl toto vyprávění:
Zajímavé příhody jsem byl hned zrána u stánku firmy Krup. Páni zástupci této firmy měli schováno PC i s monitorem ve sloupu pavilonu a byla zde i zásuvka na 230V. No a kolem toho sloupu se ometaly dvě uklízečky táhnoucí za sebou vysavače. Chvíli okukovaly tu -zřejmě jejich oblíbenou- obsazenou zásuvku až si dodaly odvahu a prohodily směrem ke stánku: "My vám TO na chvilku vypneme, jó?". A jedna už už sahala po zástrčce. Děs a hrůza v očích mladých elegánů se snad ani nedá popsat. Jeden se vrhl k PC a snažil se přemluvit -jak pošetilé- Windows, aby se ukončily během dvou vteřin. Druhý se vrhl na teď už také vyděšenou uklízečku stále brblající: "Jen na chvilku, pak to hned zase zapneme!" a vlastním tělem zásuvku bránil a nutno říci, že ubránil.

Musím přiznat, že tahle příhoda se mi do paměti vryla více nežli třeba zmíněné megastánky, které odrazovaly už jen tou svou nabubřelostí. Firmu Krup si ale pamatovat budu.
Franta Lizner

V pořadu byla citována i pasáž ze zákona, který se případu týká. Zná ji asi každý trochu soudný majitel psa: pes může být zastřelen, pokud je 200 m od trvalého obydlí, musí se snažit pronásledovat zvěř a musí být mimo vliv svého pána; nesmí to být plemeno loveckých, služebních , ovčáckých a slepeckých psů. Tak.

Rozhlas se nepokoušel dělat v této kauze soudce a to je dobře, nebudu to samozřejmě dělat ani já, který znám kauzu jen zprostředkovaně. Omezím se na dvě poznámky.
Za první mi připadá pikantní, že se nesmí střílet na lovecké psy. To je důkaz, že majitelé státu, totiž pánové kteří se nacpali do volitelných míst svých stran a byli tudíž vsazeni do svých poslaneckých křesel, se sami baví vražděním zvířat (čemuž se říká lidová myslivost); ne všichni, samozřejmě, ale je jich dost na to, aby prosadili myslivecký zákon. To samozřejmě jde proti zdravému rozumu: především v loveckých psech je šlechtěním rozvíjen lovecký pud - a právě tito psi jsou imunní vůči zákonu.
Za druhé je na případu zajímavý tento detail: pes byl zabit údajně "v honitbě". A zde se ptám, jak poznám, že jsem v honitbě? Ještě nikdy v životě jsem neviděl ceduli POZOR, HONITBA. Podle zákona je honitbou celá plocha republiky?

Je to skandální případ. Lidi typu onoho chlapa, který byl schopen střílet na sáňkující dítě a vymlouval se na to, že myslel že je to kanec, jsou zřejmě sami vyjmuti ze zákona. Jde o legalizovanou zvůli, o legalizovaný sadismus členů myslivecké mafie.
V rozhlasové debatě zazněl zajímavý názor: co by se asi stalo, že by někdo pokládal střelbu vedenou na jejich psa za střelbu vedenou na je samotné - a střelbu opětovali?