Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: pátek 12.10.2001
  • NATO zvolilo českou nabídku letounu TU 154 na třicet dní, vybralo z nabídky čtyř zemí stroje určeného k dopravě v prostoru Evropy
  • Na Staroměstském náměstí v Praze se konal odpoledne koncert spojený se slavností na podporu zápasu proti terorismu
  • Civilní piloti se bouří proti rozhodnutí vlády, že by bylo možno sestřelit civilní letadlo unesené teroristy
  • Policie zkoumá původ pohlednice s hrozbou bombového útoku adresovanou na brněnskou islamskou modlitebnu
  • Brněnští muslimové se domnívají, že smysl pohrůžky je "upozornění na mešitu"
  • Na poli nedaleko Klatov se snesl balon, občané se obávali, že v kontejneru jsou nebezpečné látky, šlo však o meteorologický balón z Německa
  • Stěhování Svobodné Evropy z centru Prahy zatím není na pořadu dne, avšak zřejmě se o něm uvažuje; RFE taky zvažuje rozšíření vysílání do Afghánistánu
  • Ministr vnitra Stanislav Gross řekl, že republika je připravena na ochranu před biologickými zbraněmi a že tato připravenost je mezi nejlepšími v Evropě
  • V Praze je na návštěvě mexický prezident Vicente Fox, jednal s Václavem Havlem
  • Zemědělská a potravinářská inspekce objevila skandální množství těžkých kovů ve výrobcích, které prodává ve svých "apatykách" firma Emil Havelka - Astrál
  • Podle výzkumu veřejného mínění nemá 45% procent lidí tušení, kdo je jejich senátor
  • Obec Kameničky, proslavená malířem Antonínem Slavíčkem, získala ocenění jako Obec roku 2001
  • Počasí Praha: Babí léto pokračuje, moc hezké počasí

Český podzim (ze Slezska):
Záhon na kobzole,
záhon na zelí,
jak se nám urodí,
bude veselí.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka:

Pátek 12. října 2001
V novém Management Observeru se píše o kontrolní zprávě Evropské komise, která se zabývá harmonizací českých a evropských textárenských směrnic: "Zpráva analyzuje implementaci klíčových principů evropského textárenství do našeho právního řádu, identifikuje krizové segmenty a navrhuje závěry, které přispívají k dynamickému rozvoji sektoru v EU." Ambrož podotkl: "Implementací analýzy sektorové identifikace rozvineme dynamiku na věčné časy. Hurá!"

Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.  
Autorovi přes rameno
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kde jsou kořeny obav a nejistoty
V meziválečném období, na přelomu dvacátých a třicátých let, lidi čekali, že bude nová válka a jak léta dál plynula, o to více. Předpokládalo se, že to bude válka plynová a však taky jedna z nejběžnějších hraček, na kterou si pamatuju z dětství, byla plynová maska: v každé domácnosti ji měli.

Lidi byli nervózní. Josef Čapek ve své sérii politických kreseb zachytil situaci:
Dva páni, jeden odchází, druhý přemýšlí - Ptal se mě, kudy se jde na nádraží, jestlipak to nebyl nějaký špión?
Lidi se obávali války a násilí - a válka s násilím přišla, a co nastalo předčilo ta nejhorší očekávání, nejstrašnější výmysly fantastů.

Dnes k nám vítr zavál meteorologický balón z Německa. To se stává. Před lety takový balón vyvolal paniku: přiletělo UFO, mysleli si lidi a šli vítat Jinoplanetníky. Dneska reagují jinak: teroristi sem poslali antrax! A běží pro policii a vojáky. Zase ta atmosféra obav a nejistoty.

Včera jsme vzpomněli prvního výročí masové vraždy z 11. září. Život plyne dál, a jistě poplyne pořád pryč, jenomže jsme míň klidní. Chlácholivé řeči ke klidu nepřispějí. Ke klidu nepřispějí silácká gesta, jako například úvaha o tom, že ministr obrany může nařídit sestřelení civilního dopravního letounu. Ke klidu by přispělo například to, že by se nemohlo stát, aby někdo ukradl reflektory z obrněného transportéru, zaparkovaného před Svobodnou Evropou na Václavském náměstí. Mělo by to být místo mimořádně dobře střežené. A opravdu, někdo přišel a ta světla ukradl. Stejně snadno, jako se snadno dostal magor na zasedání Bezpečnostní rady státu.

Krátce a dobře, ke klidu by přispělo, kdyby lidi kteří jsou za klid odpovědní dělali dobře svou práci.
Už slyším tu námitku: ventiluju nepodstatné prkotiny.
Jenže v tom to právě je. Profesionální práce se skládá z ohromného množství prkotin, a každá je bezchybně vykonaná.

RODINA A PŘÁTELÉ: A mají si kde hrát?
Jedna z písní, která mi ještě tak více méně vadí celkem málo , má refrén a co děti, mají si kde hrát? Je to písnička už hodně letitá. Vzpomněl jsem si na ni, kdy jsem dneska došel na křižovatku ulic Radlické a Ostrovského u nás na Smíchově. Tam je boží dopuštění už mnoho měsíců - překládají tam koleje, naštěstí už jsou u konce s tou děsnou prací, válcují asfaltovou vozovku a dlaždiči dláždí chodník (jednou napíšu chválu dlážděných chodníků - je to skvělé, že se mozaiková dlažba vrátila do Prahy!).

No a přímo na rohu, v místech, kam se dlaždiči ještě se svými kladívky nedoťukali, je chodník pískový - a skupinka dětí se tam uvelebila a začala si tam stavět tunýlky a hrady, nebo aspoň hromádky. Kolem jezdila auta, lidi spěchali na metro, valily se válce a náklaďáky s asfaltem, a dětičky si tam hrály na improvizovaném pískovišti.

Mají si kde hrát.... děti si vždycky něco najdou. Mrzí mě, že si musí hrát na rozvrtaném chodníku. Dlaždiči jim asi už zítra změní pískoviště na mozaikový chodník a děti si budou hrát jinde. Někde u popelnic, ve vraku auta, na dvoře. Něco si najdou.

Je to smutné. Tady u nás na plácku před hotelem Blaženka bývalo pískoviště. Pak tudy táhli vodovodní potrubí, pískoviště zničili - a už nikdy neobnovili. Však taky tady děti skoro nevidím. Ne zase, že by se mi po nich nějak moc stejskalo, Herodes je můj oblíbený panovník. Ale přece jen...

Třeba tady jednou budou dláždit chodník, dlaždiči dojdou až k nám a na rohu bude aspoň na pár dní pěkné pískoviště.

PSÍ PŘÍHODY: Kruté je zklamání u otevřené ledničky
O ledničku se náš Bart zajímá ze všech neživých objektů v domě nejvíce, a ještě nikdy se nestalo, že by na klapnutí jejich dveří nereagoval, pokud byl aspoň v minimálním doslechu. A jak se zdá, v tomto smyslu jsou jeho uši citlivé na úrovni sonarů lovců atomových ponorek. Postupně jsme si spolu vypracovali systém desátku. Když něco vytahuju z ledničky, nechám se zlomit jeho žalostným pohledem k jednomu soustu. Pak nastupuje přísnost. Bart to už ví a další sousto vymáhá z podstatně menší vervou, dokonce bych řekl, že jen formálně, aby neztratil tvář, jak říkají Asiaté. Ví, že druhé nedostane a otráveně zaleze pod stůl.

No jo... Jenže doba je zlá. V sobotu mě postihla nepříjemnost, jakýsi ušní neduh, ze kterého se vyvinul slušný zánět středního ucha. Ten propukl v noci ze středy na čtvrtek, nechutností vás ušetřím, na maximum lamentaci zkrátím - pan doktor mi předepsal antibiotika a kapičky. No a jsme u psích záležitostí - kapičky jsou ve flašce a flaštička je v ledničce.

Takže jdu k ledničce, vytáhnu kapky - a už je tu Bart a upírá na mne zrak.

"Barte," vysvětluju mu, "tohle není nic pro tebe." Ukážu mu kapky. "Jdu si kapat medicínu do uší. Ty kapat do uší nepotřebuješ, slyšíš na můj vkus až příliš dobře. Přece ode mne nechceš desátý díl kapání do ucha?"

Bart neodpovídá a kouká do ledničky. Je tam sýr, je tam salám, dokonce několik druhů jednoho i druhého. Jsou tam banány - ty ho nebaví, zato sýr a salámy...

Jsem člověk konzervativní a mám rád řád a dodržování úmluv. Přistoupil jsem na úmluvu, že odevzdám do jeho věčně lačné tlamy desátek z toho, co vytahuju z ledničky. Vytahuju z ledničky kapky. Takže maximum které ze mne Bart vyrazí, je kapka do ucha...

No tak dobře. Tady máš kolečko vysočiny.
Bolí mě ucho. Nemám sílu na hádky s jedním prožraným čoklem.

Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.