Český podzim (z Plzeňska):
Sklepej mně, kováři, tu radličku,
já musím jet orat kameničku!
Všichni už orali, jedou domů,
já ještě neoral, nepojedu.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Středa 10. října 2001
Managorka Divize komunikace L. Živá přivítala na Virtuální univerzitě morálky a lidství Moniku Pajerovou. Ta pohovořila o své lidské morálce, zhanobila nemorální ukradenou pastranu Cena měny a poděkovala politikům konkurenčních stran, že jí pomohli napsat program její nové nezávislé "Morální rady mladých" (MRMLA). Poděkovala "přítelkyni Lindě z Českých Textáren" a dodala, že jí není žádný text, tlach ani mekt cizí.

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Ten ruský dluh, to je takový fantom opery našich financí. Činí zhruba 95 miliard korun. Je to moc nebo málo? Patří do oblasti částek, o které neumí našinec přemýšlet a tak občas čtu o ruském dluhu a pokusech o jeho splácení jako o výskytu sněžného muže na Hindukúši. Některé umořovací návrhy jsou zábavné - jako ten, že (když to drobet přeženu) se do Ralska vrátí v rámci splácení dluhu Střední skupina vojsk. Tedy - dluh měl být splácen dodávkami zbraní.

Dnešní den přinesl řešení, o kterém se mluví už jistou dobu. Firma o které nikdo před tím toho moc neslyšel, jakási Falkon Capital, odkoupí dluh od české vlády za dvacet miliard a kolik toho z Ruska vymůže, tolik vydělá. Čistě teoreticky by mělo jít o jednoduchý obchod: ruská vláda dluhopisu od Falkonu odkoupí za dvacet miliard plus marži a Falkon vydělá tu marži.

Pravděpodobnější mi připadá jiný scénář: podpisem smlouvy přestává ruskou vládu dluh u české vlády zajímat. Žádný Falkon buď není, nebo pokud je, zkrachuje nebo pokud nezkrachuje, žádné peníze nezaplatí. To bude překvapení, jestli zaplatí!

Ostatně soudím, že pravdu má Karel Kühnl když dí, že i kdyby Falkon zaplatil, pak by těch miliard mělo přijít na umoření státního dluhu a ne do rozpočtu. Ale opravdu si myslím, že kvůli tomuto problému v noci procitat ze sna nebudu.

Nebudu to protahovat, vše podstatné bylo řečeno v prvním odstavci. Ten člověk se kterým jsem měl schůzku si taky zapsal schůzku do diáře, ovšem na šestnáctou hodinu, čili na čtvrtou odpoledne. Jistě si o mně myslí, že jsem kretén který slyší šestnáct a napíše čtrnáct. Jenže já si naopak myslím, že nepozorně poslouchal a zapisoval on (všímáte si té zdvořilosti?), protože kdyby řekl v šestnáct, musel bych složitě převádět ze šestnáctky čtyřku a tu pak zase složitě transformovat do čtrnáctky.

Je to opravdu komplikace.
Já si už navykl - když si dávám schůzky - nahlas opakovat záznam z diáře, včetně data, v plném znění - měsíc, název dne, číselné označení dne v měsíci, hodinu. A přece dojde k nedorozumění.
Může za to ten rozdíl mezi počtem prstů a počtem Měsíčků u ohně. Je to tím, že báje o Měsíčcích vznikla dřív, než byla v lesích zavedena lidová myslivost. Být to dnes, minimálně jednoho Měsíčka by bajchnul opilý vrah zvířat a vymlouval by se, že si myslel, že je to srna, a soud by ho osvobodil, protože je to takový smutný strejda a kromě spousty zvířat ještě nikoho před tím nezabil.

Pan Suchý, který každé ráno Andulu a leonbergra Darinu doprovází, vyjádřil ten pocit přesně:
"Když ona jinak je úplně zdravá!"
To je právě to děsné. Tak to bylo i s Gordonem, Bartovým předchůdcem. Měl velmi podobný problém jako Andula, nemohl se vykadit - nemá smysl, abych dodával detaily. Taky byl "jinak zdravý", dokonce se týden před smrtí porval - porval a zvítězil nad Gabilanem, ovčounem mnohem mladším než byl on sám, a zdravým jako řepa (ostatně, Gabilan zmizel z Bartova obzoru, protože jeho rodina se odstěhovala). Rval se svým osobitým způsobem; nekousal, on psa povalil hrudníkem širokým jako kredenc a vítězně se rozhlížel. Nechtěl ublížit, jenom chtěl vyhrát. V té poslední rvačce se smrtí vyhrát nemohl.

V době docela nedávné jsem psal o odchodu Sáry, z dvojice Sára&Bára našich sousedů. No a po sousedovic zahradě teď energicky pobíhá Sára II.
Ale zpátky k Andulce. Opravdu, "jinak je zdravá", má stále stejné zájmy, chová se jako přísná sledovatelka a karatelka mravů a když se Bart nežádoucím způsobem dvoří Darině, štěká na něho řekl bych s nedůtklivostí až staropanenskou. Taková byla vždycky. Nejraději by viděla, aby psi chodili připaženi, volným krokem u nohy svého pána a spravedlivě se rozhlíželi. Právě tak, jak to činí ona.

Moc, opravdu moc bych si přál, aby mohla dělat karatelku a dohlížitelku mravů ještě dlouho.