Český podzim (z Litomyšlska)
Esí, esí, esíka,
Čuda jede z lesíka,
Vojta jede z vobory,
loupají si brambory.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Úterý 9. října 2001
Zavolal jsem na Centrální Dohledové Centrum spínáčků a připínáčků, odkud mne odkázali na Kompetenční centrum nákupu a logistiky. V KCNL mě zjebali, že nesleduji maily. S+P se opět vyzvedávají v místních skladech, tedy Multifunkčních transferových bodech. Tam už bohužel výdej spínáčků a připínáčků zastavili - odveta v Afghánistánu začala s předstihem. Ještěže nepotřebuji nic spínat ani připínat!

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Nemá smysl přeceňovat ta čísla. Je to jen výzkum veřejného mínění. Co by udělal - dejme tomu - s českou náladou teroristický útok na sportovní halu plnou hokejových fanoušků? Zalezli bychom do boudy, nebo bychom vycenili zuby a dali se do rvačky? Upřímně si přeji, aby k takovému pokusu nikdy nedošlo.

Přesto se zde nabízejí různé interpretace zjištěných čísel. Nasnadě je lamentace nad českou zbabělostí - nezúčastním se jí. Je třeba vidět, že jsme se ocitli ve zcela nové situaci, v jaké jsme ještě nikdy nebyli. Máme přemýšlet a jednat doslova ve světovém kontextu. Nemáme tuto dějinnou zkušenost. Nedá se čekat, že reakce naší veřejnosti bude stejná, jako reakce veřejnosti státu, který se pohybuje na světové scéně odjakživa, ať malý nebo velký.

Podstatná je reakce politické reprezentace: třebaže padlo několik verbálních faulů, drží se obdivuhodně. S trochou nadsázky se dá říci, že politici teď - v této konkrétní situaci - hrají vyšší ligu, než veřejnost. Proto je tak důležité, aby více s veřejností komunikovali, aby k ní hovořili.

Václav Havel dnes hovořil v Radiofóru s Petrem Nováčkem a Janem Pokorným. Jistěže se vystavil i verbálním útokům ze strany posluchačů - jenže jiná cesta není, než komunikace. V takových dnech jako jsou tyto by měli být státníci s lidmi víc, než kdy jindy. Churchill i Roosevelt si na to za války našli čas vždycky... A toto je válka, to je třeba si uvědomit.

Takže máme jeviště a máme aktérky a nyní ten čin, jímž jsem se vetřel do středobodu jejich pozornosti a vysloužil si chválu ba obdiv.
Vyplňovaly podací lístek a dohadovaly se, jestli je šestýho nebo sedmýho a já pravil velkým hlasem:
"Je vosmýho!"
Strnuly nad tou opovážlivostí, začaly počítat na prstech a vskutku - bylo osmýho, nemýlil jsem se, vyřešil jsem zapeklitý problém datumový, a - jak řečeno - neskrblily chválou.

Dělal jsem, že to nic, to je jasný, já mám datumy v hlavě, madame...
Ve skutečnosti to jasný nebylo. Abych správně napsal dáto, musím mít kolem sebe kalendáře s tákovejma písmenama. A že jsem zaslechl jejich dohadování, to už vůbec nebyla žádná samozřejmost, protože jsem zrovna šel od ušařky, neboť prd slyším a ona mi předepsala pilulky, abych líp slyšel.
Říkala mi, kolik jich mám brát, ale to už jsem neslyšel.

Není divu, že se Bart raduje, když vidí návštěvu! Možná, že sám sebe pokládá za nějaké božstvo, neboť lidé k němu přicházejí často i z krajin tak vzdálených, že si to nedovede ve své chlupaté kotrbě ani představit, a nosí mu uzené nebo jakobykosti z buvolích kůží, buřtíky a piškoty.

Dámy se chtěly s Bartem nechat vyfotit.
To je moje práce. Nebyla to snadná práce - Bart se totiž raduje z návštěvy, z uzeného i s focení - a dokáže se radovat ze všech těch tří jevů najednou a chce reagovat na všechny vjemy zároveň. To znamená: chce zkoumat, jestli v tašce není nějaké další uzené, dále pak, je třeba dámy obdařovat přízní a v neposlední řadě je třeba mi pomáhat při focení.

Výsledek je ve všech třech instancích podobný - fyzická stabilita návštěvy, zejména pak návštěvy pověřené třímáním tašky s uzeným a stabilita moje jsou ohroženy.
Dejme tomu, že Bart je pro některé lidi pamětihodnost. Rád ho čtenářům předvedu, stanu se kustodem tohoto chlupatého Karlštejnu. Musím ovšem upozornit, že komunikace s Karlštejnem nebo Bertramkou je podstatně méně riziková než komunikace s Bartem. Chodím kolem Bertramky často - a nikdy se mi nestalo, aby se pokusila mi podrazit nohy nebo aby mě oslintala.