|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Český podzim (z Klatovska)
Což je v těch Chlumčanech
hezky, hezky,
rostou na roubení
švestky, švestky.
V Lukavici eště
líp je, líp je:
rostou na zelený
lípě, lípě.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno".
Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.
|
Toto jsou už jen čistě akademické úvahy, protože temný příběh násilí započatý 11. zářím vstoupil do další kapitoly. Bude těžké se v něm orientovat.
Hovoří se o odvetě. Není to nejšťastněji volený výraz. Každopádně je to obrana: je to obrana proti celosvětově založené teroristické frontě. Ta má cíle politické a vojenské: chce rozvrátit spojenectví Evropy a Spojených států a ovládnout nejdříve Blízký východ - pochopitelně počítá s fyzickým zničením Izraele. Ostatně jasně je vyjádřil v předtočeném TV projevu bin Ládin. Cíle této fronty by politici měli občanům vysvětlovat - pak by totiž bylo jasnější, co se vlastně děje. Že to není odveta za zločin; je to obrana proti agresi, která má zcela jiné formy, než měla agrese Hitlerova. V tomto duchu ostatně mluvil k britským občanům premiér Tony Blair.
Změna situace má i podstatné následky pro nás. Přestává totiž čas lemplování a švejkování. Zatím bylo možné, aby Březinův úřad vykonával své povinnosti tak mizerně, že se na zasedání nejvyšších činitelů státu s tématem bezpečnosti země mohl vloudit magor a vyhodil ho ne člen ochranky, ale předseda parlamentu. Zatím bylo možné, aby někoho napadlo vykonat demonstraci síly na Václavském náměstí prostřednictvím polorozpadlých vraků školních obrněných transportérů. Asi budeme muset všichni zvážnět a brát své povinnosti svědomitěji. Těžko předvídat, co začalo dnešním večerem. Skoro jistě ale skončil čas vhodný pro švejkování.
No a vidíte, už i na to okrádání přišli.
Změnili scénář. Teď to vypadá takto: Přejedete Jiráskův most, zastavíte na červenou, přiběhne klučíků povícero. Chrstnou na přední sklo velké šplíchance špinavé vody - a partička vám zezadu otevře kufr a ukradne, co v něm najde. Toto je míněno zcela vážně, nevymýšlím si.
Co máte dělat? Vyletět na ty kluky? Lapků je pět, šest; jakmile vyběhnete z vozu, máte
je uvnitř a ukradnou, na co dosáhnou.
Už jsem si navykl zamykat se v autě. Je to ošemetné opatření, protože kdyby se
nedejbože něco stalo a naboural bych se, ze zamčeného auta mě budou dolovat hůř než z
odemčeného. Některá auta mají kufr zamčený, i když mají odemčené dveře - máte štěstí, pokud
je to vlastnost vašeho auta. Policie samozřejmě proti tomuto novému druhu
kriminality nic nezmůže. S novodobými lapky je to jako s kapsáři. Ti dovedou lup rychle
předat, takže se nedá nikomu nic dokázat, i když šmejda chytíte za ruku.
Nejlepší je nic v autě nemít. Jenže i pak to může dopadnout všelijak: onehdy jsem slyšel vyprávět o člověku, který měl auto prázdné, nic v něm nenechal, ani rádio, nechal ho odemčené a na volant dal papír: NIC TU NENÍ. Ráno přišel a někdo mu přes noc rozbil okno a na papír připsal: PRO JISTOTU.
Byl jsem taky trochu nachcípanej a v jednu chvíli jsem se rozhodl, že se začnu léčit: půjdu do koupelny a najdu si v naší domácí apatyce acylpyrin. Vyšel jsme z pokoje - a vida, Míša právě vytřela dlaždičky na chodbě mokrým hadrem. Vzal jsem to tedy oklikou, abych nenaťapal - z pokoje do její ložnice a odtud do koupelny. Otevřel jsem skřínku s léky- a ťapťap na chodbě, Bart, který doposud poctivě hlídal v kuchyni ledničku se vzpamatoval, uslyšel mě štrachat v koupelně a namířil to přímou cestou - přec mokré dlaždičky. Míša láteřila já jsem spílal, Bart si uvědomil, že acylpyrin nerad - takže se vrátil k ledničce, zase přes mokré dlaždičky.
Je to tak - nekonečná jest schopnost psů a koček ťapat tam, kam nemají.
Dlaždičky na chodbě a vytřené schody, to je ještě to nejmenší.
Zdalipak jste někdy betonovali? A pokud ano, zdalipak jste někdy kletovali? To
se čerstvý beton ještě popráší cementem (zedníci mu říkají ciment) a zvláštní
plechovou stěrkou hezky zvanou kleťátko (neplést s klekátkem, jde o něco
zcela jiného, třebaže se u kletování zpravidla klečí) se vytvoří na betonové vrstvě hladká
plocha.
Nu, a pokud je v okruhu dvou set metrů jediný pes nebo jediná kočka, tento neblahý
jedinec přiběhne a obtiskne tlapky do hladkého povrchu.
Postmarťanští archeologové za milion let tuto ťapací snahu ocení.
Podstatně méně vlídně ji oceňuje ten, kdo právě beton skletoval. Ani Míša nebyla
nadšena.