Český podzim (z Moravy)
Vím já hruštičku jednu,
půjdu a vylezu na ňu;
vylezu, natřesu,
svej milej donesu
za lásku věrnú.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Čtvrtek 27. září 2001
Ve vstupní hale se instalují nové elektronické turnikety. Zaregistrují každý náš vstup i odchod z budovy. Je konec odskakování si na svačinky do blízkých bufetů. Pořízení turniketů sponzoruje SO-HO, firma provozující podnikovou restauraci.

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Takže pozorovatelé se shodují, že vítězství postkomunistů by zase nebylo tak velké neštěstí, protože jim jde hlavně o to, aby se poměry nezměnily. Horší je, že vítězství je jaksi nedomrlé (částečně zaviněné malou účastí ve volbách) takže hrozí vznik menšinové vlády, a ještě horší je, že plných dvacet procent mají strany v podstatě obskurního charakteru.

Takže po posledních volbách vznikla v Polsku pěkná politická bramboračka a nescházejí hlasy varující před ohrožením rozšíření EU.

Vzhledem k tomu, že zanedlouho taky budeme ve volební kaši až po uši, musíme si klást otázku, zda něco podobného nehrozí u nás.
Mohu ujistit, že nehrozí, protože bramboračka je u nás permanentním stavem a jsme na ni zvyklí. Čtyřkoalice nadále vede - jenže - existuje ještě nějaká čtyřkoalice? Černým koněm by mohla být Cesta změny, ale existuje nějaká Cesta změny? Nejsilnější strany, ODS a ČSSD, mají po 18 procentech, dá se při tak nízkém čísle ještě vůbec mluvit o nějaké síle? U nás hrozí nebezpečí, o kterém vypráví stará židovská anekdota o jamrujícím rabínovi. Ptali se ho, proč naříká, jestli přijde válka. Ajvaj, on na to, něco horšího. Co tedy, bude mor? Ajvaj, on na to, něco horšího. No tak, rebe, co může být horšího, přiletí snad kometa? Bude to furt stejný, na to rabín.

Což byla svatá pravda. Slušelo jí to náramně, přečnívala jedna radost!

V životě, tedy ve výtahu i mimo výtah, ještě pořád vidíte přečnívající dámy a někdy je to úžasné podívání.

Jinak je to v reklamách, ve filmu, obecně v médiích.

Po celou dobu mého zrání a potom schnutí sleduju nevraživým okem tendenci směřující od přečnívání. Trend zahájila modelka zvaná Twiggy a od té doby je lámán jeden rekord v hubenosti za druhým. Josef Nesvadba tvrdí, že je to důsledek latentní mužské homosexuality - že prostě ti mužští chtějí v podstatě chlapy a že tudíž dávají přednost ženským, co vypadají jako mužští. Nejsem si zcela jist, že je to tak doopravdy, možná to platí ve show businessu. Ať je příčina jakákoli, Ginu Lolobrigidu by dneska nenechali u filmu ani roznášet kafe. Moc by přečnívala. (Pro později narozené: bejvala to strašně kozatá italská filmová herečka a když usoudila, že její přečnívání už není to co bejvalo, stala se z ní stejně výborná fotografka-zkrátka, skvělá dáma.)

Proti téhle teorii mám po ruce (obrazně řečeno) námitku: jsou to silikozy. Ty příšerně hubené ženské jsou - najednou - obdařeny silokozami tvaru, o které by se Lolobrigidě mohlo jen zdát. Jak to tedy jde dohromady s Nesvadbovou teorií o latentní homosexualitě?

Snadno. Ty silikozy jsou často tak nevěrohodné, že si mužský, rozdychtěn, řekne: No téda, takový kozy může mít jen chlap!

Bylo to tak: Bart, znaven pobíháním kolem plotu a štěkáním na babičky a nedovolené výpravy mateřské školky, vyplahočil se do patra, došel k mému pracovnímu stolu a zalehl asi tak metr od křesla. Usnul a hlasitě chrápal. Samosebou že jsem o tom věděl. Proto, když jsem si šel vařit kafe, jsem velmi opatrně nakročil, abych Barta překročil.

V tu chvíli Bart zaslechl šelesty a vztyčil se polovinou těla. No a jak jsem byl nakročený a nikoli dokročený, byl jsem tedy mezikročený, kopl jsem ho do hlavy.

To Barta probudilo. Došlo mu, že mu něco ubližuje, napružil se, vycenil zuby a zavrčel. Rozhlížel se kolem sebe - hledal nepřítele. Viděl jenom mě. Nakonec na mne upřel zrak dosud zakalený spánkem: Kde je ten lump, pane?

Těžko mu vysvětlovat, že ten lump jsem já, lump bez vlastní viny, že on sám je oběť nevhodné volby místa pro spánek plus mého nakročení a nedokročení...

Všechno Bartovi vysvětlila Míša. Zaslechla, jak Bart vrčí, přiběhla a vysvětlila mu, jaký jsem nehorázný surovec.

Bylo to důkladné přesvědčování.
Tak důkladné, že pod jeho váhou usnul.