- Blokáda dopravy v Praze skončila po dvou dnech , poté co se do jednání vložil Petr
Pithart a Václav Klaus
- Vznikla desetičlenná pracovní skupina, která se na parlamentní půdě pokusí vyřešit
problém, zaviněný vládou
- Dva dozorci jsou souzeni ve věznici Mírov ve věci útěku vraha Kajínka z vězení
- Prezident Václav Havel ve Vídni jednal s rakouským prezidentem Thomasem Klestilem o
Temelínu a Benešových dekretech
- Už příští týden se bude konat další jednání o státním rozpočtu
- Ředitel výstavby dálnic oznámil, že dálnice z Poděbrad na Hradec by mohla
pokračovat obchvatem Chlumce
- Podle výzkumu veřejného mínění (CVVM) pouze 17 % lidí důvěřuje politikům - nejvíce
důvěřují svým životním partnerům (97%)
- Policie zjistila, že v krvi Terezky Čermákové mohlo být až 3,2 promile alkoholu - jde o
dítě, které bylo nalezeno mrtvé nedaleko Kladna po masivní policejní akci
- Nashledanou, řekl vrátnému ukrajinský lupič, který uprchl neschopným policistům v Praze
4
- Akcie Radiokomunikací se propadly o 15% poté, co vláda schválila prodej firmy
- Počasí Praha: Podzimní, trochu chladné počasí s občasnou ukázkou sluníčka
Brno: zataženo, chladno, ale nepršelo
Lubomír Střítecký
Orlické Hory: Od rána přeháňky, po obědě se vyjasnilo, večer příjemně.
Petr Kroul
Žilina: zamračené s občasným mrholením, chladno
Miroslav Drkoš
Český podzim (z okolí Prahy):
První třída myší díra,
druhá třída růžička,
třetí třída kočky,
že neuměj počty.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka
Pátek 7. září 2001
Čekal jsem, že se v závodní jídelně opět objeví naši managoři, kteří se
zpět do Centra přestěhovali z ARZu. Ale ne. I nadále zajíždějí na obědy do
kantýny na Jižním Městě. Badavá nám při obědě vysvětlila jejich tajný plán:
"Aby zjistili plány konkurence." Jak mazané!
Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
|
|
Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu " Autorovi přes rameno".
Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.
|
|
|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: My do vás také, paní! aneb Vypálený rybník
Pan policejní šéf Charvát sice neřekl "Budeme do vás střílet", jak si to pamatujeme ze
školní četby Anny proletářky, takže se nedalo čekat, že šéfblokádník Jan Slawisch odpoví "My
do vás také, paní." Je ale fakt, že Charvát dal autodopravcům blokujícím magistrálu
patnáct minut, aby se vypakovali, jinak že jeho muži zasáhnou - a pak se hned začalo
jednat.
To je ale bezvýznamná maličkost. Co je na průběhu včerejších událostí pozoruhodné
je nikoli že se začalo jednat, ale kdo a kde začal jednat: jako když proudná voda v
rýžovišti oddělí od sebe písek a zlato, autodopravní bouře od sebe oddělila pitomce a
chytré. Za totálního hňupa se pasoval ministr dopravy Jaromír Schling. Coby politická
mrtvola je mauzolejní Lenin vedle něho desetibojař v plné síle. Za standardní zemanovské
aroganty se pasovali vládní mluvka Rouček (řeči o komunistech z roku 1948, výrok o chátře
je sporný) a Vladimír Špidla, který se uvolil najít si na protestující čas v pondělí.
Politickou chytrost projevil Petr Pithart, který odložil masku
klimbajícího medvídka koaly a nabídl zprostředkování ve sporu, třebaže senátu do věci nic, ale vůbec nic není. No a jako politik v pravém slova smyslu
se projevil Václav Klaus. Jako obvykle, sáhl tento slovní a teoretický zastánce standardních postupů k naprosto nestandardnímu řešení, totiž přetáhl tuto čistě exekutivní kauzu na půdu parlamentu, převzal stoprocentně iniciativu, ministrovi přidělil roli usmívajícího Hurvajze po svém boku a oznámil veřejnosti ustavení smírčí komise s tím, že "doporučil panu ministrovi, aby " činovníci kteří vše zavinili nebyli k jednání přizváni a "aby byli povýšeni a posláni na mimořádně lukrativní zahraniční stáže". Což se samozřejmě týká především ministra samotného.
Až bude ministr vyprovozen (v pořadí jedenáctý), zahájí druhou desítku odporoučených
neschopů Zemanovy vlády sebevrahů. Nebudu teď odhadovat, jak jednání dopadne a kdo ho
povede. Ve srovnání s tím, k čemu došlo dnes, to v podstatě není zase tak podstatné - dnes
se totiž ukázalo, kdo tady v téhle zemi nosí kalhoty. Neberte to ani v nejmenším jako
zlé konstatování - důležité je, že aspoň někdo, když už ne vláda - ty kalhoty nosí.
A taky je třeba upozornit ještě na jedno pozitivum: ve svobodné společnosti je dobře,
když se lidi hádají a zápolí spolu kolem reálných, konkrétních problémů - a když se nachází
řešení, třeba by to bylo řešení tak komické a pravidla překračující , k jakému došlo dnes.
RODINA A PŘÁTELÉ: Jak mi bylo špatně nad lidskou podlostí
Před týdnem jsem se vrátil ze čtrnáctidenní dovolené v
Normandii. Dnes naposled budu obtěžovat líčením zážitků z cest.
Povídáním o invazním pobřeží v Normandii jsem tenhle miniseriál začal a jím taky skončím. V
přístavním městě Oisterhamu zůstal zachován velitelský bunkr, z něhož Němci řídili obranné
operace na tomto úseku fronty. Je umístěn v obytné čtvrti a válku přežil v podstatě bez
úhony. Dnes je v něm muzeum.
Je tu mnoho zajímavých exponátů. Nejvíce mě zaujal dochovaný exemplář francouzského
kolaborantského plakátu. Visí tam zarámovaný na zdi, pěkně pod sklem. Není na něm nic
senzačního, jen ruka s klíčem a u toho nápis: DRŽÍTE KLÍČ OD TÁBORŮ. K tomu je přičiněno
vysvětlení, že Francouzi, kteří dobrovolně nastoupí na práci do Reichu, umožní propuštění
vězňů z koncentračních táborů.
Stál jsme před plakátem. Když bych se ohlédl, spatřil bych figurínu německého pěšáka,
opřeného do kulometu prostrčeného střílnou. Voják patří k válce, to dokážu pochopit. Myslel
jsem spíš na člověka, který plakát vymyslel, pak na toho, kdo ho graficky vypodobnil, kdo
sepsal texty. A jistě i na toho, kdo ho vylepil.
Taky jsem myslel na to, jestli se na tu výzvu dal někdo chytit.
Pokud ano, dobře mu tak.
PSÍ PŘÍHODY: Zlověstné kopečky bílého prášku
Není to tak dlouho, kdy někdo otrávil v naší ulici jednoho hodného psa. Bojím se, že další
je na řadě.
Není to jen nějaké malování stran na vrbu.
Mazal jsme odpoledne dolů na metro cestou, kterou se říká Věneček, a najednou koukám -
hned vedle cesty je na placatém kameni kopeček bílého prášku. Po padesáti metrech, na
podezdívce plotu další kopeček. Celkem jsem jich cestou napočítal pět.
Říkám si - tohle jsou kopečky, které jsem viděl a jistě je uvidí každý, kdo má míň než
patnáct dioptrií a kdo jich má víc, asi nechodí se psem. Jenže, kde jsou další takové kopečky
a kdo je tam nasypal?
Je to zvláštní pocit, ta bezradnost. Mohl bych vzít kýbl a smetáček a kopečky zamést.
Nepodaří se mi ale vymést obsah hlavy toho, kdo kopečky nasypal.
Ještě je jedna možnost - že to není jed.
Třeba se někomu vysypala mouka v tašce a zbavoval se jí po etapách.
Musím se přiznat, že jsem kopečky neochutnával.
Každopádně s Bartem nechodím Věnečkem. A zítra si rozhodně nezapomenu brejle, až půjdeme
na procházku.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).