Český podzim (ze Slovácka):
Do školy mja poslali,
šlabikár mi nědali;
u nás taká obyčaj,
šlabikár si požičaj!
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Čtvrtek 6. září 2001
V ARZu na Jižním městě nám i nadále zůstává golfové hřiště, šatny, všechna sportoviště i veškeré pozemky, včetně toho, který jsme pronajali firmě Kameratte na objekt ředitelské kantýny. Jenom kanceláře ve vyšších patrech jsou pronajaty firmou Kameratte Č. Mektárnám. Vysvětlila v závodním rozhlase komunikační managorka L. Živá. Jak prosté.

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Pokud mám vůči někomu ze zúčastněných sympatie, pak jsou to provozovatelé autoškol. Systém výuky byl příkladně slabomyslný odjakživa, i před těmi třiceti lety, když jsem autoškolu dělal já: čistý formalismus, šprtání pitomostí typu "kolik wattů má žárovka v obrysovém světle návěsu", nedostatek praxe, naprostá absence psychologie a etiky - a po třiceti letech, jak to sleduju, je situace mnohem horší. Poslední várka testů, to už je výškrab stupidity, a když se navíc ukázalo, že v testech jsou chyby a ministr dopravy má tu drzost se bránit slovy, že na přípravu testů bylo málo času, pak ano, tento člověk má vzít čepici a mazat. Pro to není žádná omluva. To že ho Zeman drží na židli, tím jen dále zesměšňuje sám sebe, pokud je to ještě vůbec možné.

Ovšem s dovozci ojetin a s taxikáři je to jiné. Jeden z pravidelných čtenářů Psa mě poučil, že jádro protestujících taxikářů tvoří firma AAA, a v tom souhlasím s naším čtenářem, že je to firma solidní, a že kdyby všichni taxikáři u nás byli tak solidní, jako AAA, nebyly by žádné problémy, které by stály za řeč. Jenže všichni taxikáři takoví nejsou, a toto povolání má tak špatnou pověst, že ani ti nejlepší zástupci mezi nimi asi nemají moc práva se roztahovat po ulicích a zastavovat dopravu. No a pokud jde o dovozce ojetin, pak opravdu soudnost napovídá, že dovozu popelnic by se měla udělat přítrž.

Pokud jde o pana Schlinga, připomeňme si, že je to nejen ministr dopravy, ale i ministr spojů a jako takový nese (v tradici svých předchůdců!) zodpovědnost za trestuhodně nedostatečnou kontrolu praktik Telecomu s výsledkem? Přečtěte si noviny, burzovní zpravodajství, jak to s akciemi Telecomu vypadá. Pak z těch novin složte šaškovskou čepici a nasaďte ji panu Schlingovi na hlavu. Je to jeden z mnoha, který si ji zaslouží. Zatím by stačilo, kdyby se sebral a odešel.

Jelikož mám povahu hravou, na gotice se mi nejvíc líbí nepřístojnosti. Více než sochy světců mě přitahují chrliče - a litoval jsem, že ani letos nás ve Francii nezastihlo pořádné deštivé počasí: ještě nikdy jsem totiž neviděl pořádné gotické chrlení. V sochařské výzdobě najdeme na gotických stavbách světských i církevních rozmanité nezbednosti. V katedrále svatého Petra v Caen jsem objevil dvě mimořádně nezbedné nezbednosti: jednak je tam sochařsky vyveden výjev, znázorňující ženu mydlící klečícího muže důtkami - dle výkladu průvodkyně jde o výjev z domácnosti antického filosofa Aristotela. Nevím, zda mudrc něco provedl, anebo zda je to ukázka antické S/M praktiky (sex s brannými prvky). Ale budiž, i tomuto výjevu lze přisoudit nějaký spirituální, ba mystický podtext. Hned vedle je ale výjev jiný - z nepříliš velké výšky na obecenstvo doslova a do písmene sere opice a ještě se ohlíží přes rameno a pitvoří se! Kdo ví, jaký obživný efekt měly pitvorky tohoto druhu na středověké návštěvníky katedrál, drcené kamennou velebností lomeného oblouku!

Vím, kde Max nebo Gabilan nebo Tom nebo Brok bydlí... Cesta k jejich domovům vede úplně jinudy, než je místo, kde jsem teď s Bartem přečkával kritickou chvíli. Říkal jsem si - za minutku, za dvě bude vzduch čistý, ať je to kterýkoli z nich, pán (v případě Toma paní) si Bartova arcinepřítele odvede.
Jenže on to nebyl žádný z nich. Šlo o německého ovčáka u nás na vršku dosud nevídaného. Doprovázeli ho dva pánové. Pes byl bez košíku, bez vodítka... a byl skvěle vychovaný. Důkaz? Ti dva pánové šli přímo k nám, pes kráčel po boku svého pána, který dělal, že si nevšímá ani mne, ani Barta. Což o mne, ale nevšimnout si Barta, to dalo hodně kumštu.

Bart se vzpínal na zadních, takže připomínal koně ze střechy Národního divadla, visel upnutý na řemeni, sípěl, plot se prohýbal, prvorepublikové sloupky vyrobené ze stejného materiálu jako pohraniční pevnost Hanička praštěly... a cizí ovčoun šel dál po boku svého pána.

Ano, tak to má být.

To co dělal Bart nemá být.
Jenže, co naplat, když to tak je?