- Ministr obrany Jaroslav Tvrdík jmenoval generála Františka Padělka novým velitelem
vzdušných sil ČR, generál Padělek podpořil v neděli myšlenku nákupu nadzvukových stíhaček
- Advokátka Klára Samková-Veselá, obhájkyně práv Romů, se v televizi Prima vyjádřila pro
obnovení víz s Velkou Británií
- Židovská obec v Ostravě vyjádřila znepokojení nad růstem počtu členů extremistických
organizací
- Na Hostýně se v neděli konala Pouť muklů
- Od ledna do června požádalo v Británii 641 českých občanů o azyl
- V Hradci Králové se konal za účasti strojů a pilotů z mnoha zahraničních států letecký den
- Na Českolipsku v okolí Mimoně stoupá voda Ploučnice a hrozilo tu nebezpečí povodní, v
neděli voda naštěstí začala opadat
- Počasí Praha: Celou sobotu hustě pršelo, v neděli se udělalo hezky, ovšem je to
bezesporný podzim
Žilina: zamračený a upršaný prechod z leta do jesene
Miroslav Drkoš
České léto (z Kyjovska):
Šel kocúrek do Sobůlek
čočověnku mlátit,
cepy se mu potrhaly,
musel se dom vrátit.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka
Pondělí 3. září 2001
Samé změny. Naše děti šly do školy a do naší textárny nastoupil nový
kolega Trn. Hned se zavřeli s Drnem v kanclu po Viki. Pak se odtud ozýval
bujarý smích a cinkot skleniček. Po několika hodinách se Trn s Drnem
vypotáceli v oblacích cigaretového dýmu, který se za nimi táhl ze dveří.
Ne, Trn na sodovku opravdu nebude!
Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
|
|
Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu " Autorovi přes rameno".
Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.
|
|
|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Durban, hlavní město Absurdistánu
To si nemohl nechat Jan Kavan ujít - v Durbanu v Jižní Africe se konferuje o rasismu a
diskriminace a lidských právech - jak by mohl chybět na sešlosti, kde zasedají takoví
kabrňáci tolerance a lidských práv, jako Arafat, Castro, Kabila a Bouteflika... A že by
měla taková konference o čem jednat. Tak kupříkladu zrovna dnes - afghánské... dejme tomu
... úřady propustily osm zahraničních humanitárních pracovníků, kterým hrozil trest smrti
za to, že jsou křesťané. Jejich afghánským spolupracovníkům ovšem trest smrti hrozí dál. Že
si to zaslouží rezoluci? Kdepak, v Durbanu se pracuje na zcela jiných dokumentech. Zase z
dnešní agendy - takzvané nevládní organizace (dřív se tomu říkalo spolky, ale to slovo
nezní tak světaspásně, protože nevládní organizace je vlastně nadvládní
organizace, kdežto spolek je jen spolek) v Durbanu schválily dokument, označující Izrael za
rasistický stát provozující genocidu. Ten stát, který vede v současné době zápas za svoji
existenci a jehož občané jsou fanatiky vražděni za bílého dne po desítkách. Jakpak asi se
Jan Kavan zachová, až se budou schvalovat závěrečné dokumenty konference? Věštění si
odpustím, i když to není v daném případě žádný kumšt.
Zajímavou složkou konference je její agenda o otroctví a otrokářství v Africe. Evropské
státy a samozřejmě i USA mají v tomto ohledu máslo na hlavě - Francie zrušila obchod s
otroky až v roce 1789 (a Napoleon ho obnovil) a Anglie v roce 1806 a v USA musela být kvůli
otroctví občanská válka. Ovšem arabské státy ho provozovaly až do dvacátého století!
Na pranýři však mají stanout jen ti odporní bílí ďáblové, jak jinak.
Dá se čekat, že v nadcházejícím týdnu budou v Durbanu schváleny roztodivné dokumenty.
Německý ministr zahraničí Joschka Fischer, sám bývalý levicový extremista, se už teď
omluvil za "německý kolonialismus". Což je jistě v pořádku, omlouvání je v módě, omlouvá se
papež, ať se tedy koloniální státy taky omluví. Za co ale proboha se bude omlouvat Jan
Kavan? Ono se něco najde. Tak třeba, kdo ví, co doopravdy ten doktor Emil Holub v Africe prováděl!
Pro zvídavé doporučuji ke studiu konference v Durbanu tyto odkazy:
The World Conference against racism,
racial discrimination, xenophobia and related intolerance
Další zdroje a
dokumenty
RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem dobýval Krvavou Omahu
V pátek jsem se vrátil ze čtrnáctidenní dovolené v Normandii. Takže budu pár dní
obtěžovat líčením zážitků z cest.
Normandie... Jak Míša, tak já jsme si od dětství přáli spatřit
dějiště vylodění Spojenců - nejdřív ze zvědavosti, s přibývajícím věkem spíš z piety a úcty.
|
Dnes hájí Omahu tento statný houser
|
Výsadkové pobřeží Omaha, svěřené americké armádě, znají diváci filmu Zachraňte vojína
Ryana. Dva tisíce Američanů tu ztratily život, další tisícovka byla zraněna. Jak to tam
vypadá dnes?
Je to pláž, širokánská písčitá pláž - jen vrak jakéhosi betonového plavidla připomíná,
že se tu před více než půlstoletím dělo něco neobyčejného. Kolem pláže vede asfaltka, a dál
je pásmo rekreačních domků, volejbalové hřiště... Čekal jsem, že kus dál bude skalní masiv,
hora... Je to vršíček nějakých třicet metrů vysoký. Vypravil jsem se tam po cestě vklíněné
mezi soukromými pozemky (asi jsem taky někomu vlezl na zahradu). Hlídal to tam velký houser
s šošolkou na hlavě - hrozivě syčel. Na kopečku jsem byl tak asi za pět minut, ani jsem se
nezadýchal. Jenže do mě nepálily kulomety.
Na Omaze je muzeum a v něm je vše dopodrobna zachyceno a zaznamenáno. Každé významnější
místo výsadkového pobřeží takové muzeum - někdy malé, někdy větší - vlastní. Sama krajina
nepřipomíná to drama vůbec ničím - když nebudu počítat hlídacího housera. To je dobře, že
krajiny nedovedou připomínat, co na nich lidé natropili v průběhu věků. Zešíleli bychom
hrůzou.
PSÍ PŘÍHODY: Něco bych si přál, aby Bart vysvětlil
Lidé občas říkají - ten náš pes, jen mluvit... Říkám to taky, a lituju, že skutečně mluvit
neumí. Rád bych se ho na leccos zeptal.
Jako dnes.
Po čtrnáctidenní dovolené trávník na naší zahradě zdivočel a bylo třeba mu přistřihnout
brka. Mohl bych Barta zavřít doma, nebo aspoň ho nechat za plotem, který dělí náš pozemek
na
dvě půlky. Jenže po čtrnácti dnech nepřítomnosti cítím, že mám vůči němu máslo na hlavě.
Nepřipravím ho o potěšení ze zápasu se sekačkou!
Bart se na pranici těší od chvíle, kdy připojím schránku na sběr posekané trávy k tělu
stroje. Čeká. Jakmile motor naskočí, vyrazí do útoku. Vždycky útočí na pravé přední kolečko.
Už to má nacvičené, dovede se do něho bleskurychle zakousnout, sekačku nazvedne a odhodí
stranou. Řvu na něho - zklamal bych ho, kdybych zůstal zticha. Nakonec vezmu smeták a
klepnu ho násadou do makovice. I to patří k rituálu této zvláštní koridy. Bart poodběhne
a štěká na sekačku z povzdálí.
A teď se dostávám k tomu zvláštnímu.
Bart se koridy účastní jen do chvíle, kdy se schránka naplní posekanou trávou. Musím ji
odepnout a odcházím s ní ke kompostéru, do něhož obsah vysypu. Pak zase tu prázdnou
schránku na stroj připnu.
Nastane druhé kolo?
Nic takového. Bart odchází a dává najevo, že ho vrčící a smrdící stroj obtěžuje a že s
ním nechce mít nic společného. Což chápu, i já bych od něho rád odešel, kdyby někdo chtěl
posekat trávu místo mě. Ale proč tedy v prvním kole tak vyváděl?
Právě na to bych se ho rád zeptal. A nikdy se to nedozvím.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).