Středa 15. srpna 2001
Jak je sídliště o dovolených klidné. Dnes jsme byli se ženou na lodičkách. Pak jsme zašli do Rybárny na nábřeží. Kupodivu - ani zde nemají vyšší ceny, než v restauraci Jednoty, ve které jsme se v Ouhoru stravovali. Mají tu čisté ubrusy a jídlo nevypadá, jako by už jednou bylo na talíři.

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Potud je všechno v pořádku - jak se zdá, úřad koná k čemu byl vytvořen, a to je dobře.
Jenom je zarážející to, že tato rekordní pálka byla uštědřena právě podnikům, které vnímáme jako příklad, kdy konkurence - přinejmenším v oblasti komunikací - funguje. Aniž bych si chtěl dělat iluze, výsledek jejich činnosti je pozitivní. Podniky soutěží v kvalitě služeb i cenách a profituje na tom zákazník - a celé odvětví se rozvíjí, až oči přecházejí. Pět milionů mobilů v desetimilionovém státě!

Takže jsem zvědav, kdy obdobnou přísnost aplikuje zmíněný antimonopolní úřad proti Telecomu, evidentnímu monopolistovi, který si omotal kolem prstu vedení státu, rozhodující oposmluvní politické strany, nadiktoval si telekomunikační zákon a o diktátu cen se ani nemusíme bavit. Vždyť je všichni platíme.

Toto není výtka proti Telecomu - ten se chová tak, jak mu okolnosti umožňují. Monopolistu mají v řádně spravované společnosti držet na řetězu odpovědné orgány - včetně antimonopolního úřadu. U nás tomu tak není, v případě Telecomu.

Zpět k tématu. Rád bych vzkázal vlčákům z antimonopolního úřadu: tak jste si konečně kousli do masa, ne do kominické nohavice. Zkuste si teď zavrčet na skutečného monopolistu, to se pomějete!
Nebo vás nakopají do zadku, což je pravděpodobnější.

Dnes jsem telefonicky navigoval jednoho nešťastníka, který mi vezl autem foťák k testování. Nesmyslná opatření blokující smíchovskou dopravu ho donutila k šestikilometrové objížďce v hustohustém provozu - to znamená půl hodiny chodu motoru a půl hodiny produkce otravných a dusivých plynů úplně zbytečně. Teď si spočítejte, kolik tisíc podobných nešťastníků muselo vykonat podobnou cestu jen za ten jediný den, kolik tisíc kilometrů bylo zbytečně projeto, kolik benzínu spáleno, kolik krychlových metrů vyprodukováno.

Přitom zde je rozumná alternativa tomuto nesmyslu: regulace dopravy skrze přísnou až brutální regulaci parkovacích míst. Jeďte co nejrychleji pryč... koukejte zmizet, parkujte jen na krutě placených místech (to vás naučí přemýšlet, zda opravdu potřebujete auto jako dopravní prostředek k tomuto účelu).

Jenže blokování dopravy je jednodušší. Děje se v kanceláři, u kafe, tužkou na plánu městského okrsku. Proto ho mají v oblibě byrokrati bez ohledu na politický režim právě vládnoucí. Tím spíš, že stát vydělává na dani z benzínu nekřesťanské peníze.

Ležel tam a vzhlédl ke mně. Střelhbitě se vymrštil a zmizel. I to bylo vcelku málo rozumné - těžko se ode mne dalo čekat, že skočím z balkonu v druhém patře robinzonádu do záhonu gladiol, abych ho popadl za krk a zardousil.
Sotva kocour zmizel, vedle mne se objevil Bart.
Velmi podezíravě se díval dolů a pak na mne.
Co se to tu dělo? chtěl vědět.
Nic, krčil jsem rameny. V tomto sporu zachovávám přísnou neutralitu.

Barta těžko oklamat. On tušil, ne, on věděl, že došlo k nepřístojnosti zásadního významu. Opustil mne a hnal se dolů k domovním dveřím. Musel jsem mu otevřít a on pak pobíhal po zahradě a nozdrami filtroval kubické metry a metry vzduchu a analyzoval každou půl-molekulu kocouřího pachu.

"Barte, měj rozum," promlouval jsem k němu. "Nejsou žádní kocouři. Kocouři jsou mediální výmysl."
Říkám mu to často. Nedoufám, že mi někdy uvěří. On spoléhá jen na své nozdry, a má recht.