Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: úterý 14.8.2001
  • Už jen 40% lidí podporuje vstup do EU, od loňského října je to o 8% méně - a prakticky o stejný podíl vzrostl počet kategorických odpůrců, až na 22%
  • Vyšetřovatel obvinil z výtržnictví dva skiny, kteří v sobotu zaútočili na liberecký gay klub
  • Mluvčí Grémia romských regionálních představitelů Ondřej Giňa prohlásil, že neví nic o tom, že by odchod Romů z Česka někdo organizoval - toto podezření vyjádřil v neděli v televizi Prima Pavel Rychetský
  • Německý koncern E.ON je ochoten koupit společnost ČEZ, ale bez Temelína
  • Bývalý ředitel střediska Štiřín Václav Hrubý se formálně omluvil Karlovi Srbovi za to, že ho veřejně nazval vyděračem - Hrubý byl obětí vyděračského nátlaku Zemanova poradce Novotného, který Srbovy požadavky telefonicky tlumočil
  • Policie nadále marně pátrá po dvou dětech, které zmizely na výletě s Belgičanem Stephanem Knaepem - ten byl nedávno nalezen mrtev, spáchal sebevraždu
  • Počasí Praha: Ráno chladno, přes den jak v prádelně, dusno, zamračeno
    Šiavnické vrchy: Po chladnom ráne pekný slnečný deň    Miroslav Drkoš

České léto (ze Zlínska):
Ke koncu záhonku, ke koncu,
navaří hospodyň škubanců!
Do konca záhonku, do konca,
peče nám hospodyň baranca!
Baranca pěkného tlustého,
našla ho za plotem zdechlého.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)


Dovolená Moby Dicka

Úterý 14. srpna 2001
Už jsem zapomněl, co všechno máme v domácí knihovně. Konečně si přečtu všechny ty nádherné knížky, které se mi za minulý rok nakupily a na které jsem neměl čas. Pravda, "Jak se kalila ocel", "Daleko od Moskvy", "Nástup" či "Na lovu v Bambujce", perly ouhorské knihovny, v ní chybí. Ale nějak mi to nevadí.


Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.  
Autorovi přes rameno

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Rychetský nejspíš pláče - že já zůstal hlídat boudu!
Zatímco ostatní sebevrazi se rozutekli objímat stromy či jiné objekty, boudu hlídá Pavel Rychetský. Během dneška se na něho zase všichni sesypali kvůli výroku z nedělní Partie: ekonomickou turistiku Romů podle něho někdo organizuje, nejspíš jakási romská organizace se sídlem v Mnichově. Informace údajně pochází od britského ministra vnitra. Ten to schytal, Rychetský, ze všech stran, samozřejmě nejvíc z romské!

Že já nedržel hubu, běduje asi ve skrytu duše. A že já tady vůbec zůstával, proč jsem taky nejel objímat cokoli?

O tom, že specializovaní právníci podporují romský exodus do Kanady a dalších zemí se ví už dávno. Takže údajná informace britského ministra vnitra je velmi pravděpodobná. Lze si klást otázku, zda bylo od Rychetského moudré ventilovat veřejně to, co mu britský The Gross pověděl, ale ukecanost je jedním z charakteristických rysů Zemanovy sebevražedné vlády.

Co ovšem soudného pozorovatele zaráží nejvíce - od samého začátku letní Ruzyňgate, je naprostý nedostatek soudnosti, solidarity a smyslu pro národní zájmy. Když i předseda sněmovny Václav Klaus pokládá za nutné hrát bodyčeky ve chvíli, kdy hrozí zásadní národní gól a přimlouvá se za uvalení víz, pak je komický sám pojem obhajoba národních zájmů, jímž se u nás kde kdo - v čele s Klausem - ohání. Dalo by se čekat, že v určitých chvílích se naši tak zvaní politici přestanou pošťuchovat a začnou brát veřejný úkol vážně. Chyba. Jsme přece ve Fidlovačce, ne v normálním státě.

Pokud se totiž kolem České republiky zatáhne vízová opona, a ta pravděpodobně nebude stínit jen Británii a Irsko, bude to zásadní rána našim národním zájmům, a ve svých důsledcích i zájmům romské komunity. A je třeba - byť s podivem - konstatovat, že v celé Ruzyňgate zachovává soudnost a chladnou hlavu právě Zemanova vláda, a konkrétně ministr zahraničí Kavan, který si dokonce musí nechat líbit i tak groteskně pitomé předhůzky, že jedná spíše jako britský občan než český ministr zahraničí.

Máslo na hlavě nemá v Ruzyňgate a jejích primových dozvucích vláda a Rychetský a Kavan a už vůbec ne Britové, kteří si dovolili úřadovat v prostoru ruzyňského letiště, které už z faktu samého je tak trochu zvláštním mezinárodním územím. Vždyť právě Britové jsou poškozeni tím, že čeští občané se přesouvají na jejich území, aby pod rozmanitými záminkami sáli z prsu jejich liberálního sociálního zabezpečení.


RODINA A PŘÁTELÉ: Tak je to dvacet let
V neděli uplynulo dvacet let od oznámení, že IBM dává na trh Personal Computer. Jednaosmdesátý rok... Někdy v té době jsem si pořídil obstarožní elektrický psací stroj Olivetti - byl výhodný v tom, že se do něho dávaly normální pásky, nikoli patrony s páskou. Pravda, cívka byla trochu atypická a musel jsem pokaždé pásku převíjet pomocí čínských jídelních tyčinek.

Skutečné písíčko jsem si obstaral někdy o pět let později. Samozřejmě že ne značkové IBM - byl to klon propašovaný přes Austrálii (scifistická mafie), ale měl jméno Abaco. Google mi vnucuje abaco computers, což jsou počítadla s kuličkami na drátech... To moje Abaco byl přece jen pokročilejší stroj.

Cesta k prvnímu písíčku? Velmi trnitá... Začínal jsem u sálového počítače Akademie věd coby operátor, ve snaze načerpati poznatkův a dojmův pro chystanou knihu Pole šťastných náhod. Obsluhoval jsem tam čtečky pásků a znovu a znovu restartoval znovu a znovu padající stroj... Kolegové operátoři v zákulisí proháněli svoje sinclairy. Tahle horečka mě minula, přesněji , vyhnul jsem se jí. Nikdy jsem nechtěl počítač na hraní, potřeboval jsem na něm psát. A na to sinclair nestačil.

První psací počítač jsem viděl potom až po několika letech u Michaela Žantovského, ten překládal na technicky velmi zajímavém Amstradu, známém též pod názvem Joyce. Myslím, že on a také Miloš Macourek, tvůrce Macha a Šebestové, patřili k prvním literátům píšícím u nás na počítači.

Nakonec jsem se k nim připojil i já. Bylo to krušné začínání. Počítač neměl disk, zato měl dvě disketové mechaniky pro 5 a 1/4 diskety. Nejdříve se natáhl DOS, potom Word (z jedné jediné diskety) a na disketu v druhé mechanice se ukládaly texty. Jenže, běda... Neměl češtinu ten můj Abacus a musel jsem tedy psát v grafickém texťáku Chiwriter. V něm jsem přeložil Gibsonova Neuromancera (vyšel dokonce dvakrát) a napsal Encyklopedii vynálezů Julia Vernea (nevyšla nikdy). Přirozeně že jsem neměl tiskárnu, takže mi Neuromancera tisknul v práci Jirka Walker Procházka.

Telefonoval jsem mu, jak tisk dopad.
"Výborně!" hlásil Walker. "Utavili jsme dvě tiskárny, jedeme na třetí!"
Tiskárna musela každý řádek z grafického texťáku tisknout čtyřikrát: spodní část písmenek, střední část písmenek, horní část písmenek a pak háčky a čárky. To byl, panečku, kyberpunk!


PSÍ PŘÍHODY: Bartovo totální zmatení
Přišel dnes za mnou kamarád - že spolu půjdeme na oběd, dolů do Duškovky, tam otevřeli výbornou pizzerii. A protože je to skutečný kamarád nejen můj, ale celé naší rodiny Barta nevyjímaje, přinesl Bartovi pytlík buřtů. Podal mi ho, abych první buřt předal Bartovi já. Dobře ví, jak je nesprávné a neslušné a naveskrz nebezpečné krmit cizího psa, tím spíš že přes plot.

Bart věděl, kolik uhodilo, ještě dřív, než na nějaké buřty přišla řeč. Vycítil je. Když mi kamarád předal pytlík, Bart šílel radostí. Málem z předání buřta sešlo, jak vyváděl.
Nakonec se mi podařilo buřt z pytlíku vydolovat a Bartovi ho předat.
A teď se projevilo to zmatení.
Čekal jsem, že udělá chramsty chramst a bude po buřtu. Byl to skutečně jeden pouhý buřt, ne celá šunka kupříkladu! Jenže Bart s tím běžel domů a podezíravě se po mně ohlížel. Napadlo mě, že běží domů, aby buřta ukázal Míše. Jenže on jenom vběhl dovnitř, tam si buřt položil na zem a zase se po mně otáčel.

Tohle už znám. Bart se obává, že mu buřta seberu. Nemá smysl, abych se tu rozepisoval o tom, že v dějinách našich vzájemných vztahů se nikdy nestalo, abych mu něco nejdřív dal a v zápětí mu to sebral. Opatrnost nezakládá na osobní zkušenosti - spíš na nějaké druhové zkušenosti zakleté do šifry genů. Odmítám si tím lámat hlavu.

Zaskočil jsem ještě nahoru za Míšou se s ní rozloučit a běžel jsem zase ven, aby kamarád nečekal.

Bart už pod schody nestál. Vyběhl ven a když jsem ho míjel, pečlivě buřta zahrabával pod lísku - a kryl to místo tělem, abych neviděl.

Zbylé buřty jsou v ledničce, nakrájím mu je zítra k snídani. Bude to bez romantiky, zato k užitku.


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.