- Jaderný reaktor v Temelíně se rozběhl po třech měsících laborování s parní turbínou
- Nacionalističtí extremisté se neúspěšně pokusili podat na ministerstvu vnitra dopis protestující proti páteční akci policie, nikdo kompetentní však nebyl v úřadě
- Předčasné otevření padáku zavinilo podle sobotního zjištění vyšetřovatelů páteční pád sportovního letounu ve Strakonicích, nikdo naštěstí nebyl při nehodě zraněn, pilot a tři parašutisté šťastně přistáli na padácích
- Za legalizaci marihuany demonstrovalo 50 lidí v Jablonci nad Nisou
- V Domažlicích se konaly v sobotu Chodské slavnosti
- Skini přepadli v sobotu gay - klub v Liberci
- Policie nadále pátrá po dvou dětech, které zmizely v doprovodu Belgičana Stephana Knaepena - ten byl nalezen mrtev, spáchal sebevraždu
- Na několika místech republiky bylo ráno pod nulou, neděle byla nejchladnější v tomto létu
- Počasí Praha: Otepluje se, v sobotu bylo jakž takž, v neděli sluníčko, ráno šla Bartovi pára od huby, odpoledne už bylo teplo
České léto (z Moravy):
Náš Janeček, pacholeček,
chytil kozu za koneček
a ona ho za ručičky,
stříkla mlíčka do hubičky.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Dovolená Moby Dicka
Pondělí 13. srpna 2001
Máme k dispozici nejen umyvadlo, ale i sprchu a vanu s horkou i studenou
vodou. Televizi a ledničku. Kompletně vybavenou kuchyň. V dosahu spoustu
galerií, divadel a kin, kam můžeme zajít, když nás to již omrzí na
nedalekém městském koupališti. Na druhý týden dovolené jsme totiž utekli z
RZ Ouhor do svého bytu.
Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
|
|
Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu " Autorovi přes rameno".
Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.
|
|
|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Další teroristický útok v Izraeli
Moudrost vpravdě kavanovskou vyjádřila paní veřejnoprávně rozhlasová moderátorka, když za
příčinu současné situaci v Izraeli označila "neochotu obou znesvářených stran ke kompromisu". Svatá pravda! Zatímco Palestinci chtějí, aby stát Izrael zmizel a jeho občané se odstěhovali, Izraelci stát zrušit nechtějí a ke stěhování se nechystají - to je skutečně z jejich strany tvrdohlavost až skandální.
A zatímco "civilizovaný svět" takto rozvážně mudruje, zfanatizovaní vrazi - sebevrazi
odcházejí do muslimského ráje a za sebou nechávají peklo. Jan Kavan nemá tentokrát na
mudrlantský postoj patent. Ze všech stran slyšíme klasické řeči o tom, že "problém je složitější" - přesně tento postoj, kdy odmítáme zlo označit zlem, umožnil komunistické říši zla přežívat celá desetiletí a udržovat žalář v chodu.
Západní mocnosti si koupily Miloševiče od Jugoslávců a postavily ho před soud. Dejme
tomu, že je to v pořádku. Pak ale je třeba stejně říci, že před soud patří i nositel Nobelovy ceny míru Jásir Arafat, který reálně nehnul prstem proti organizátorům lidských jatek a pravděpodobně je aktivně k vraždění podněcuje (ostatně, jak to dělal i v minulosti). A nepatří před nějaký ideální soud dějin - Arafat patří před řádný lidský soud.
Jenže, bohužel, v tomto světě zřejmě platí jen jeden jediný zákon, totiž zákon dvojího
metru. Čím blíž má kdo k ropě, tím blíž má k beztrestnosti. Arafat před soud nepůjde a
vraždění bude bezpochyby pokračovat.
Je to věru hnusný svět, jehož vůdci se obávají zlo označit za zlo a vytvářejí kolem sebe mlhu dvojakých slovíček. Jsem rád, že aspoň Pavel Rychetský v tomto smyslu vybočil z linie a palestinský terorismus prohlásil za čin odpudivý a odsouzeníhodný. Rád bych věřil, že toto je linie celé české vlády.
RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger tankuje benzín
Strýc Podger, sebevědomý hňup, který všechno zkazí, z románů J.K.Jeroma - to jsem já!
Naposledy jsem se vyznamenal u benzínové pumpy.
Jedu (přirozeně že autem) a najednou koukám - prázdná nádrž. Jak by ne, tankoval jsem
tak dávno, že ani nepamatuju... takže jsem dojížděl co noha nohu (kolo kolo) mine,
pomaloučku, polehoučku, připraven i tlačit, kdyby bylo nejhůř. Naštěstí benzín vydržel až
ke stojanům. Vylezl jsem, vypnul klíčkem zapalování, odemknul zátku, vrazil jsem do hrdla nádrže pistoli (před tím jsem se přesvědčil, že je to skutečně natural), a začal jsem čepovat.
Za chvilku to zasyčelo a pistole škytla a motorek stojanu se vypnul. Koukám - do nádrže
se vešly nějaké tři litry a konec.
To jsou ty nové blbé stojany, nové blbé pumpy, láteřil jsem. Co nejjemněji jsem
tedy stiskl spoušť. Zašumělo to - a zase škyt, motorek vypnul. Napodruhé, napotřetí.
Vzteky jsem viděl kolem sebe černě. Co teď, uvažoval jsem. Půjdu někomu vynadat. Nebo...
přejedu k jiné pumpě, kde nemají rozbitou pistoli. Nebo se vzteknu. Nebo...
Zatímco jsem takto přemýšlel, opakoval jsem pokusy. Jemně, jemňoučce... sss... škyt,
motorek zhasnul. Sss... škyt, a nic.
A najednou... něco.
Z hrdla nádrže začal téct benzín, po boku auta - mně do bot!
Ne stojan, ne pistole byla rozbitá. To ten pitomej měřič benzínu v tom mým blbým
autu přestal fungovat a já se snažil vpravit benzín do plné nádrže!
To je tím, že jezdím málo a zapomněl jsem, kdy jsem naposled tankoval.
A taky tím, že jsem strýc Podger.
PSÍ PŘÍHODY: Dvacet let po velkém rachotu
 |
Takhle to vypadalo "den poté". Zasněžená chaloupka vlevo je zámeček Nikolajka. Stěna strže
má nějakých deset metrů.
|
V pátek jsem slyšel z nedaleka rachot stavebních strojů. Šel jsem s Bartem to místo
zvizitýrovat. Nemusel jsem dlouho hledat - hluk se ozýval z okolí zámečku Nikolajka,
nedaleko zimního stadiónu.
Rachot... Ve vzpomínkách jsem se vrátil k jedné noci, bylo to v zimě roku 1982. Někdy
kolem druhé ranní mě vzbudil rachot: dunivý, strašidelný. Praskání dřeva, pak výkřiky.
Běžel jsem tenkrát nocí sám, neměli jsme ještě psa. Co se stalo: utrhla se stráň, a
obrovská masa země se řítila tmou. Praskaly stromy... a vyděšení lidé vybíhali z domu,
který ještě před chvílí stál na stráni a nyní se ocitl na pokraji strže.
Lavina se naštěstí vyhnula zámečku Nikolajka, ovšem zavalila garáže na sousedním
pozemku.
No a teď se začíná na místě někdejších garáží stavět. Bagr rýpe zeminu, právě tu, která se sem přivalila oné zimní noci v roce 1982. Popovídal jsem si s lidmi od
bagru a vyprávěl jsem jim, co se tenkrát stalo. Nevěřícně ukazovaly před sebe.
"Ale tady není žádná strž... Tady jsou stromy!"
Ano, jsou skoro dvacet let staré. Tenkrát, když to spadlo, to ještě nebyla ani semínka. Dá se o stromech říct, že byly někdy na houbách? Asi ne, ale je to škoda, na tyhle stromy by se to hodilo.
Bagr vytahoval vraky kdysi zasypaných automobilů. Bart byl nadšený. Pobíhal po
staveništi. Líbilo se mu, kolik je tu syrových pachů. I tu hromadu plechů ze zničených
automobilů musel podepsat svým osobitým způsobem. Tohle byla jiná procházka,než každodenní,
rutinní, po vyhlídkové cestě Mrázovka!
Jistě by byl rád, abych ho příště vzal zase na takovou... nějakou podobnou.
Jenže laviny se tu u nás nedějí každý den. Jen jednou za dvacet let, nebo - jak doufám
- déle.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy.
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).