| |
 |
Hledání: |
| |
Sekce: |
 | |
|
 NEVIDITELNÝ
PESZVÍŘETNÍKSCI-FI
|
| |
|
Zpět na hlavní stranu |
|
|
| ||||||||||||||
| |
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
| ||
[an error occurred while processing this directive]
|
České léto (ze Slezska):
Žatva, milá žatva,
vítej s novým chlebem,
už budeme zpívat
pod tím širým nebem.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Pátek 27. července 2001
Hlášení o stavu pracoviště pro Duta připadlo tentokrát na mě. V 7:30 se
mi však nepodařilo spojit se s jeho služebním mobilem. Ani v 7:35, 7:40,
8:00, 9:00, 12:00. Ve 13:55 přišel mail s oznámením: "Služební mobil
(Dutovo číslo) je pro překročení plánovaného hovorného na III. kvartál
dočasně odpojen." Prázdniny začaly!
Je škoda, že se Pavel Tigrid neobjevuje veřejně častěji. Vždycky je dobré číst co píše a
poslouchat co říká. V neděli v rozhlase doporučoval nyní vydaný výbor novinových komentářů -
slyšel jsem pořad v autě a nemohl jsem si název zapsat, je ale v něm obrat "na ztracené
vartě". V knize jsou sebrány komentáře a statě publicistů - mezi nimi i jeho samotného - z
let 1945 až 1947. A Tigrid k tomu říkal zhruba toto:
Je to veliký klam a lež, to co říkali pozdější stalinisté, že jejich postoje byly takové jaké byly, protože "taková byla doba" a kdo mohl tušit, jaká je pravda. Byla i tehdy spousta lidí, kteří znali pravdu a nemlčeli... říkal Tigrid v rozhlase.
Kdysi jsem měl příležitost číst staré ročníky časopisů z té doby a čítal jsem tehdy i články Tigridovy a dalších komentátorů. Utkvěl mi v hlavě komentář, který se zabýval otázkou, zda má smysl se bát komunistického převratu v Československu. Podstata komentáře byla asi taková:
Je to nesmysl, převrat nebude. Pan Gottwald by přece byl naprostý blázen, kdyby do něčeho takového šel. Je to přece politik s autoritou mandátu voličů, těší se obecné úctě i mezi protivníky a prožívá důstojný a bohatý život, kdežto stalinské loutky (článek citoval Dimitrova) žijí v hrůze a pohybují se mrtvými ulicemi v pancéřových autech - psali tito muži na ztracené vartě, aby varovali.
No a vidíte to. Ti co psali jinak než Tigrid a jeho druzi připravili pěkně půdu a měsíc s měsícem se sešel a Gottwald přestoupil do obrněného auta, možná stejného typu jako Dimitrov, a do pěti let umřel na následky chlastu a stresu.
Z toho plyne poučení, že logika nehraje v politice a v dějinách takovou roli, jakou by hráti měla, a že nastávají situace, kdy stádní instinkty - i lidí učených a inteligentních - vrhají společnost do zkázy.
O to větší budiž úcta a dík lidem, kteří stáli na ztracené vartě právě v takové době, lidem jako je Pavel Tigrid.
V sobotu večer jsme si s Míšou hodili partičku v petanque.
Rozhodl jsem se, že ji nechám vyhrát.
Začal jsem. Naschvál jsem hodil tak blbě, jak jen to šlo - ale tak, abych nevzbudil podezření. Přesto se Míše podařilo hodit hůř. Pak se to opakovalo při druhém a třetím házení a hrozilo nebezpečí, že rodinná pohoda půjde do kýble.
Pak jsem hodil vyloženě blbě a Míša uhrála bod. Hned v následující rundě to byly dva body v její prospěch a dvě řady kuliček na počítadle se začaly vyrovnávat. Měl jsem z toho radost. Ohrožená rodinná pohoda bude zřejmě zachována, odhadoval jsem. Když vyhraju o bod, o dva, nevídáno, Míša je osoba zkušená, světaznalá, a taková prohra pro ni nebude ponižující.
No a pak hodila tak, že uhrála dva body a přešla do vedení. V následující rundě jsem
hodil velmi blbě, ale bůhví, že jsem se snažil hodit tak dobře, jak je to
šlo, nehodil jsem blbě schválně, naopak - velmi neschválně:
No, moc to nešlo, ani v rundě následující, a Míša mě nakonec rozštípla.
Bylo na ní vidět, že je velmi v pohodě a nabídla odvetu.
V odvetě jsem dostal napráskáno, ať jsem házel jak jsem házel, ať jsem čaroval jak jsem
čaroval. Moje koule odskakovaly, kdežto ty její se nechávaly magicky přitahovat
prasátkem! Hrál jsem podle hesla sedláci u Chlumce, náš vzor.
No, třeba mě příště nechá vyhrát. Už kvůli té domácí pohodě.
Copak asi bylo nafoceno na filmu v kazetě, kterou si Bart vzal do parády? To mi tane na
mysli teď, kdy je dílo dokonáno. Byl tady u mě na návštěvě Bohouš Herwig a ryli jsme se v
digitálních foťácích a Bart se kolem nás motal. Nevšímal jsem si ho a on si nevšímal nás.
Pak jsem uslyšel křupnutí plastiku - a vylovil jsem Bartovi z huby rozkousnutou kazetu s
filmem.
Napadlo mě, že by to mohl být dobrý argument pro přednášku na semináři o digitální fotografii (koná se 1. srpna, a další bude 8. srpna, Karlovo náměstí 19, v Privátním klubu studia MAT). Sebral jsem do jednoho balíku pěknou řádku argumentů ve prospěch digitální fotografie - a tenhle argument by se do sbírky dobře hodil: nemůže se stát, aby vám pes sežral kazetu s filmem!
No jo, ale co když Bart sežere záznamovou kartu?
Neměl bych se rouhat, nebo ho nějak telepaticky vyprovokuju.
Zatím se Bart vyhýbá elektronickým zařízením a s výjimkou jedné sežrané diskety a jednoho překousnutého kabelu od telefonu nic elektrického svými zuby nepoznamenal. Ale co není, může být.
Důležité je, abych nenechal zmíněnou kartu v koši (to se těžko může stát) anebo na zemi (no, na zem by za jistých okolností spadnout mohla). Barta nenapadne brát věci se stolu. Nemuseli jsme ho k tomu cvičit, ani jako štěně to nedělal. Ovšem koš pokládá za něco podobného, jako je poštovní schránka - s jeho adresou. No a to co je na zemi, co se tam volně povaluje, mu prostě patří.
Tak dopadla i ta nešťastná kazeta s filmem. Doslova dopadla - byla v kulaté krabičce a zřejmě se skutálela se stolu a...
Přece jen mám argument pro seminář!
Krabička s filmem je kulatá a může se tudíž skutálet se stolu. Naproti tomu
karta je z podstaty placatá a skutálet se nemůže.
Copak asi bylo nafoceno na filmu v kazetě, kterou si Bart vzal do parády? Velký to argument
ve prospěch digitální fotografie!
|