Středa 25. července 2001
V 7:30 podal mektárník Drn hlášení o stavu pracoviště na mobil D. Hlava, t.č. na dovolené. V 7:45 zavolal Hlav zpět. Hovor bral Junior. Ukázalo se, že Drn strašně drmolí a není mu rozumět. Hlášení musel Junior zopakovat. Pak mu Duto nadiktoval ještě několik upřesňujících instrukcí. Skončili v 10:04.

Střízlivěji uvažující hlavy se nedokázaly zbavit pochybností. Jelikož je senát k ničemu, dokáže vůbec někdo dělat v neužitečné instituci něco užitečného - i kdyby to byl génius politiky a gigant rozhodnosti? No a pak tu byl ještě jeden mráček nad Fischerovou hlavou - jeho mandát byl toliko dvouletý.

Jak příběh pokračoval?
Václav Fischer se nestal Čističem v Senátu. Ani jeho světlem. Ani pilířem. Ani ničím. Prostě, byl v senátu, jako jsou tam jiní. A přemýšlel, jak se tam udržet.

Výsledek přemýšlení, jako doposud jediný výsledek jeho činnosti v senátu, se projevil před šesti týdny, kdy se nezávislý Fischer ocitl mezi lidmi magicky závislými na gravitační síle Václava Klause. No a protože jeho popularita prudce poklesla, ODS se odvděčila napravenému nezávislému a novopečenému závislému - a nabídla, že proti Fischerovi nepostaví protikandidáta. Třeba ani oposmluvní sociální demokraté nepostaví protikandidáty. Vždyť by to byla v duchu oposmluvní logiky neodpustitelná chyba přijít o takového tvárného měkkýše v gravitačním poli závislosti.

Je to zase virus záludný, který se tváří jako textový dokument. Nepozorný uživatel mailu vidí koncovku doc a domnívá se, že jde o wordovský dokument. Jenže skutečně na konci není doc, je tam pif, nebo bat nebo lnk, tedy koncovky výkonné. A ty spustí ničivý efekt zásilky. Ta bezpochyby napadá nejdřív Microsoft Outlook a rozešle sám sebe na všechny adresy, které tam najde - a několikrát po sobě.

Už několikrát jsem se na tomto místě zmiňoval o řetězových dopisech typu "Microsoft varuje před virem Buddylist..." a pod. To jsou vždycky plané poplachy - a je zajímavé, že když skutečně vypukne virová epidemie, jako tentokrát, nikdo nevaruje... jenom média, dnes ráno jsem četl o tomto červu zprávičku v novinách. No a je taky zajímavé, že média, třebaže je okurková sezóna a v novinách se omílají i staré zprávy pořád dokola, se o této virové epidemii pořádně nepíše. A je šeredná, firma Symantec charakterizuje "divokost" viru jako vysokou (podívejte se na stránku Symantecu, tam je i nástroj k odstranění tohoto viru).

Takže, závěrem ještě něco osvěty:
Virus přichází v příloze elektronické pošty; vždycky se dívejte na koncovku názvu posílaného souboru; je možné, že žádnou neuvidíte, protože máte ve Windows zobrazování koncovek vypnuté - zapněte to, a pokud to neumíte, sežeňte si někoho, kdo to udělá; nikdy neotevírejte nic co končí exe, i kdyby vám to poslal bratr nebo stará mama; a koncovka není to co znáte ale to, co je skutečně na konci - jakmile je to bat, pif, vbs nebo lnk či exe, šup s tím do koše.

Opatrujte se.

Práce mi trvá asi tak půl hodiny. Pak sejdu dolů do předsíně. Bart mě nějak slyší od vrat, přiběhne a doráží a dveře. Vpustím ho dovnitř, aby dveře nepodrápal. Doráží pak na mě, jenže to míň vadí, protože já dorostu, i když mě poškrábe, kdežto dveře zůstanou poškrábané.

Snažím se Bartovi vysvětlit, že to co dělám, není sadistické mučení, že se mu nevysmívám, že naschvál neoddaluju rozkoš procházky. Snažím se otevřít mu oči k poznání, že obouvání je lidská rutina, naprosto nezbytná. Žádný člověk, kterého potkává venku, malý , velký, muž či žena, nejde bos, všichni mají boty.

Bart to však nechce pochopit.
Obouvám se a Bart žalostně kvílí.
Když zaslechnu jeho mle... mle... mle... usedám na schod v naději, že v sedě se obuju rychleji.
Bart mě oběhne, sedne si za mne o dva schody výš a dál tam běduje. Potom, aby proces obouvání uspíšil, mi olízne zátylek.

Konečně zavážu kličku i na druhé botě, vstávám a vycházíme.

Bart se řítí k vrátkům. Věří v tu chvíli, že příště, tedy zítra, se to bez toho pitomého zdržování obejde.