Pátek 20. července 2001
V Č. Textárnách probíhá už 4. vlna liberalizace (zeštíhlování, identifikování úspor, vymísťování - prostě propouštění). Proto nás poněkud zarazil hromadný mail z Lidských a nelidských zdrojů, nadepsaný "Nábor sobě": "Pokud se vám podaří získat nového kolegu, který v našem podniku vydrží alespoň 3 měsíce, získáte odměnu 10.000 Kč."

Ministr zahraničí Jan Kavan se ve čtvrtek setkal se zástpuci parlamentních stran, aby jim poreferoval jak to s integračním procesem vypadá. Hlavním hitem sdělení bylo středeční večerní rozhodnutí, že ČR neustoupí snahám EU omezit pohyb pracovníků po přistoupení k Unii.

Paradoxně, takové pevné stanovisko (bez ohledu na to, jak pevně je myšleno) může pozitivní vztah k Unii u nás posílit. Pochyby sílí i u zastánců integrace - už delší dobu to pozoruji na sobě. Říkám si: na jedné straně Unie nařizuje omezení našim pracovním silám, ale nepřistoupí na naše snahy chránit pracovní trh. Dobrá, našinec byl ledacos ochoten spolknout pod vidinou perspektivy, že v Rozvadově na hranici jen zpomalí, zamává a přidá plyn. Jenže - dozvídáme se, ono to tak nebude! Festung Europe zůstane proti nám opevněný. A vidina volebního práva pro Evropský parlament není zase tak moc lákavá... Ke strukturálním fondům nás nepustí Řekové a Portugalci a tak jediné, co dokážu bez přemýšlení odpovědět na otázku, jaká výhoda vyplyne z přistoupení do EU, zní: budu smět mít na autě modrou samolepku se zlatými hvězdičkami a CZ uprostřed.
Trochu málo.
Takže tedy, vláda přitvrdila a to je dobře. Aby byl integrační proces zdravý, musí se dostat do polohy, kdy EU ztratí pocit že udílí milost a my ztratíme pocit, že milost přijímáme. A tento stav nastane, až se ve férovém tvrdém jednání prokáže, jaké jsou čí síly a jaké jsou čí skutečné zájmy. Nadšení, to je vratký základ. Jako by to byl základ ze sněhu.

Byly suché, ale ne dokonale.
Ukázalo se, že mezi roštem a zadní stranou je mezírka, a právě do té spadly Lidovky a cípkem se namočily. Takže vymýšlím nějaké plechové ližiny, které bych připevnil k roštu tak aby se opíraly o stěnu. Noviny po ližinách sklouznou a spočinou na roštu, takže se nenamočí i kdyby dno bylo vlhké nebo mokré.

Teď mě napadá, že by to nemusel být ROŠT, ale že by stačilo z drátu udělat rámeček a vyvěsit ho dovnitř schránky... Vyzkouším to a podám zprávu, jistě nejsem jediný, komu teče do schránky.

Tak nějak se asi rodí dokonalost prostých věcí. Do kolika oken asi v dějinách zasklívání zatékalo, než se lidi naučili dělat ty správné profily a klapačky a odtokové kanálky...

Dovnitř neteče. Leda by byla velká voda.
Nejde vymyslet nějaké utěsnění proti velké vodě? Třeba domovních dveří? Což takhle při nebezpečí velké vody pověsit na ty dveře igelitovou plachtu a dveře zevnitř zapřít trámkem proti tlaku? Je to technický problém, mělo by to jít řešit.
Lidi dovedou řešit technické problémy. Lidské ne, ale technické, ty ano.

Dnes jsme šli s Bartem na ranní procházku jako každý den... Napadlo mě, zda paní s Lindou potkáme, nevsadil bych na to ani zlámanou grešli, protože obě dámy chodí obvykle v jinou dobu a včera jsme je potkali skutečně jen náhodou.

Bart spěchal přede mnou asi tak deset metrů. Četl noviny, jak tomu říkám. Má vyšlapanou cestičku, už dopředu vím, kde se zastaví, jaké křoví počurá, jaký trs trávy očuchá. Někdy mi ta pravidelnost připadá až strojová, jako by byl ne pes s masa a kostí, ale mechanická hračka na klíček.

Minul hotelovou vrátnici pro personál a najednou, hup - a zmizel mi za rohem, v místech, kde ústí schody!

Zařval jsem "Barte" a vykročil.
Ne, nedělal žádná alotria.
Seděl tam na podestě v polovině schodiště a nyl.

Vzpomínal na včerejší setkání, na okamžik blaženého spoluzlobení, na úprk po příkrém schodišti, na přítomnost božské bytosti...

Opakoval jsem povel, vlídně. Poslechl a přidal se ke mně. Slovy jsem ho uchlácholit nemohl. Ničím jsem ho uchlácholit nemohl.

Žije ve zlaté kleci. Má se dobře, je ale zavřený a do smrti to nebude jiné. Život je slzavé údolí a voleb není mnoho, obvykle mezi špatným a ještě horším. Se svobodou je spojena trýzeň, nebezpečí a zmar, však by to poznal, kdyby zdrhnul a dostal se pod kola náklaďáku, jak se to stalo tolika pejskům, žádostivým svobody...