|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
České léto (z Chodska):
Zaříkám vás mraky,
přes hory šlapáky,
přes mandu sukovatou,
tam deště, sem časy!
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf
vybral Šaman.)
Středa 18. července 2001
Vloni v dubnu byl založen Centrální sklad spínáčků a připínáčků v
Západním Městě. Dnes nastalo další zlepšení. Z Kompetenčního centra nákupu
a logistiky dorazil mail: "Chtěli bychom Vás informovat o možnosti
objednávání materiálu typu EsPí přímo na bývalém skladu v Centru. Tímto
způsobem objednání dojde jak k časovému urychlení dodávky o min. 2 dny, tak
i k úspoře distribučních nákladů. V současné době se množí objednávání na
CS v ZP, což není nákladově ani časově úsporné."
Efekt to má několikaterý. Zelená internacionála ukázala zuby, svoji moc. No a pak se podařilo vážně poškodit nebezpečného konkurenta.
Zajímavá je česká reakce. Místopředseda vlády ve svém stylu suše konstatoval, že "Česká
republika je schopna provozovat Temelín na úrovni těch nejvyšších standardů. Rozhodnutí o tom
je plně suverénním rozhodnutím České republiky jako takové."
Důstojné a správné prohlášení, doplněné připomínkou, že "bezpečnost je pro nás klíčový
parametr".
S tím legračně kontrastuje alibismus ministerstva zahraničí. Kavan se skrze svého mluvčího
nejdřív vykrucoval, že dokument nedostal oficiálně, a nyní vzkázal, že ho musí studovat.
Copak asi pan Kavan na něm chce vystudovat, když má jeho text k disposici čtyři dny? Nějaká
skrytá kabalistická tajemství?
To zásadní sdělení, nijak tajemné, je zřejmé: Kavan Trittinovi oči nevyklove.
To je taková nehoráznost, že je mi až trapné ji komentovat. Až z toho jde rozum stranou a protože jsem optimista a člověk pozitivní těší mě, že na kretény nemáme monopol...
Co se kouření týče, přituhuje a přituhovat bude. To přituhování má někdy legrační
podobu.
Jdete do budovy firmy, kde vyhlásili totální nekuřáctví na pracovišti. Výsledek?
Vchod je obložen hulícími tabakisty, takže musíte nasadit plynovou masku, abyste vešli - a
říkáte si: to je ale setsakra prohulená firma!
Co s tím? Kdyby dotyčná firma nařídila, že toxikomani nesmějí hulit před
barákem, odsunuli by se stranou a stáli by před jiným barákem, před jinou firmou,
kdežto huliči z té jiné firmy by postávali před tou původní firmou.
A tak tomu bude napořád, dokud kouření zůstane symbolem dospělosti, svéprávnosti, přemýšlivosti, relaxace.
Když se s přestavbou začalo, říkal jsem si: aha, ti padouši zakážou normálním lidem jezdit autem, a sami budou vesele pendlovat. A ve Psu jsem se zmiňoval o "privatizované ulici Mrázovka". Jenže - úpravy skončeny a nikdo nependloval, hotelové taxíky jezdily stejnou trasou, jako my obyčejní smrtelníci, přes ulici Na Cihlářce. Zastyděl jsem se. Jseš starej protivnej zaprděnec, káral jsem sám sebe, a tak uplynulo pár let.
A vida, doba se změnila.
Před několika dny jsem si na procházce s Bartem všiml, že dole někdo vylomil patník
bránící vjezdu od Bertramky na ulici Mrázovka. Dnes jsem musel skočit s Bartem do
příkopu, protože jel hotelový mikrobus. Nevídáno, řekl jsem, třeba někdo rodí a spěchá. Pak mikrobus jel
zpátky - že by dva porody?. Načež jel druhý mikrobus. A zpátky. Zase znovu. To už jsem se naprd, postavil jsem se mu do cesty a řvu Halt! jako loupežník Lotrando.
A co myslíte, že se stalo?
Řidič mi s milým úsměvem ukázal povolení od smíchovské radnice!
Takže se stalo přesně to, co jsem předpokládal: Mövenpick
zprivatizoval ulici Mrázovka a někdo z radnice na to dal razítko. Pročpak asi?
Na to se ptám a) odboru dopravy, b) starosty, c) odboru životního prostředí. Doporučené
dopisy odeslány. Jsem zvědav, jaká bude v zákonné lhůtě odpověď. Zatím budu s Bartem skákat
šipku do příkopu z cesty, po které dle litery zákona nesmí jet ani kolobrnda.
Jo a jestli si někdo myslí, že nadávám, tak mě ještě neslyšel nadávat. Zatím se jen tiše a zdvořile ptám. A jestli nadávám, tak sobě, že jsem byl naivka a vůl a spoléhal na slušnost a fair play.