Úterý 17. července 2001
Mám problém s tím dnem dovolené, co jsem si vykázal v pátek 6.7. Do intranetových KECŮ se promítne až po skončení měsíce. Zároveň se mi smazal ze součtu plánovaných dovolených - a mě najednou přebývá jeden den. Nepoužil jsem POS 999/01: "Celkový součet dovolené na tento rok musí zůstat plánován v plném rozsahu, tj. za každý vybraný den dovolené v běžném měsíci je nutno okamžitě naplánovat jiný v jiném měsíci, který bude smazán až v dalším měsíci." Mea culpa!

Na reakci vlády jsem věru zvědav. Těším se kupříkladu, že ministr Pavel Dostál zase řekne "toto je suverénní vláda suverénního státu", jako to srdnatě řekl, když suverénní vláda jíž byl členem zdržovala spojenecký letecký zásah proti vojenským cílům Miloševičova genocidního režimu. Jakpak se tedy vláda asi zachová? Zatím se všechny dosavadní vlády složily, když na ně někdo houknul. Dříve nám diktovali ruští rudí, jak máme žít, teď to zřejmě budou rakouští a němečtí zelení. Nedělám si iluze. Copak asi v dokumentu bude, jaká konkrétní výtka - proti jaké že části jaderného zařízení? Co je tam tak nebezpečného, že to musí být zlikvidováno - ztráta se odhaduje na 115 miliard?

Není divu, že se akcie ČEZu propadly o plnou pětinu za jediný den a obchodování s nimi bylo převedeno do "uzavřeného režimu". Celkově se pražská burza propadla o 6%. Jak jinak nazvat efekt německého nátlaku jako devastující. A toto se děje v situaci, kdy je zřejmé, že bez jaderné energetiky se nárůst skleníkového efektu zastavit nedá. Ano je to iracionální, jako je iracionální celá antijaderná kampaň zelené internacionály.Ta nese ovoce, v důsledku trpkost pocítíme všichni.

Důvod k hrdosti
V Barentsově moři vrcholí přípravy k vytažení ruské jaderné ponorky Kursk, která tam před rokem ztroskotala. Škoda, že se tak málo mluví a píše, že drapáky, na kterých bude kolos při vyzdvihování viset, jsou výrobek domácí firmy HK Konstrukce ve Sviadnové u Frýdku-Místku. Drapáky firma vyrábí v zakázce holandské firmy Huisman BV. To je obrovská důvěra ve schopnosti této moravské firmy - snad žádné jeřábové zařízení na světě nebylo cílem takové soustředěné pozornosti, jako budou drapáky při vyzvedávání Kursku - před očima celého světa. Bylo by dobře, aby svět věděl, že se v České republice vyrábějí takové high-tech výrobky. Že umíme dávat góly v hokeji je pěkné, ale to že dovedeme podat vrcholné výkony ve výrobě je lepší.

Pozor - nabídka fy Minolta:
Zájemcům, kteří si koupí digitální výrobek Minolta (fotoaparát, skener a pod.), Minolta uhradí poplatek za seminář.

S rozvojem mobilování přibývá situací, kdy se dovoláte takříkajíc nevhod. Dovoláte se - a slyšíte vrčení motoru. Nebo... stalo se to už před lety. Volám do Internet Servisu Jirku Gallase, potřeboval jsem cosi technického.
"Můžeš mi pomoct?" ptám se.
"Nemůžu," na to Jirka.
"A proč?"
"Jsem na Korfu!"

Dnes jsem naopak já zažil dva telefonáty či spíš mobiláty nevhod.
Vpodvečer jsem byl v garáži a cvičil jsem. Trochu jsem u toho funěl. Zazvonil mobil. Ozval jsem se hlasem poněkud zastřeným.
"Co tam děláš?" ptal se volající podezíravě."
"Uvědom si," já na to, "že je čtvrt na šest a mně není dvacet!"
Ovšem nejlepší to bylo dnes před polednem, kdy zvonil mobil - byl jsem právě nedaleko Olšanských hřbitovů, jak uvidíte, málem jsem tam skončil. Ozval jsem se - bylo to něco důležitého.
"Co to proboha děláš?" divil se volající.
"Nic důležitýho," odpověděl jsem. "Jenom honím tramvaj."
Podotýkám, že jela prázdná, na nástupním ostrůvku nebyla ani noha, takže řidič musel ve zpětném zrcátku vidět, že jeho tramvaj honí magor s mobilem u ucha. Naštěstí jsem neměl ani sako, ani kravátli, takže jsem nevypadal jako managor. Jenom jako magor, a k těm chovají tramvajáci sympatie.

Vypadá to takto:
Vyjdeme z domu, on jako slušně vychovaný pes u mé levé nohy. Zastavíme se a zvedáme hlavy vzhůru. Pozorně hledíme. Pak obejdeme dům, bok po boku, já vpravo, on vlevo, dvojka jako Laurel a Hardy. Na druhé straně se zastavíme a hledíme vzhůru. Promlouvám k psovi a on mi opětuje pohledem. Tváří se přinejmenším stejně starostlivě, jako já.

Rozdíl je v tom, že já se dívám na oblohu. Copak věští mraky? Odkud se žene vítr? A co dělají ptáci, poletují vysoko, což by byla předzvěst změny k lepšímu, anebo se honí těsně nad korunami stromů? Připomínám si taky, že v neděli odpoledne, když ještě bylo léto, začal prudce smrdět Smíchovský pivovar - neklamná známka horšícího se počasí.
No a Bart?
On taky hledí vzhůru, ovšem zrak neupírá k nebesům, nezkoumá směr větru a na ptáky kašle. Zrak má zaostřený na hřeben plotu a na koruny stromů - to jsou místa, kde se skrývají kocouři, jeho výzva. Bart soudí, že život je vcelku v pořádku a svět by mohl být snesitelné místo k životu, nebýt té nepříjemné závady - totiž nebýt existence kocourů.
Pozice nás obou jako pozorovatelů je tedy rozdílná. Já se dívám na nebe, zrakem sleduju mraky nasáklé deštěm - čili z pozice milovníka tepla a sluníčka vidím něco navýsost neblahého. Chovám v duši naději, že vítr nakonec mraky rozfouká a sluníčko opět vykoukne.
Bart nevidí žádné kocoury, ale ví, že tam někde jsou, poschovávaní, a smějí se mu. Žádný vítr je nerozežene. Nevsáknou se do země jako kapky deště. Jsou zde a budou, jako temná stránka světa.