Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který
mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze
zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem,
jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
STRUČNĚ:
pondělí 9.7.2001
Vlastimil Tlustý (ODS) řekl v televizi, že vláda by stále ještě mohla změnit smlouvy o
převodu IPB na Československou obchodní banku
Podle zveřejněných statistických údajů spáchalo v roce 2000 sebevraždu 1650 našich
občanů, z toho bylo 1285 mužů - nejčastěji jde o ženaté muže ve věku 45 - 49 let, motivy
jsou nejčastěji zdravotní
V lese nedaleko Zbraslavi u Prahy se ve čtvrtek ztratil 56letý houbař, dosud nebyl
nalezen
V Karlových Varech začal filmový festival
V Praze na Černém mostě shořely ubikace v půdní nástavbě sídlištního domu, slouží jako
azylový dům, tříletá holčička je v kritickém stavu
Sobotní noční lijavce a vichřice zavinily několik dopravních nehod, včetně nehod
železničních
Počasí Praha: Až do soboty večera nádherné letní počasí, pak se přihnaly bouřky a neděle propršela
Žilina: Sobota ukážkovo letná, nedela zamračená, mrholivá a daždivá
Miroslav Drkoš
Pranostika na červenec:
Co červenec neuvaří - srpen nedopeče.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka:
Pondělí 9. července 2001
Pyšně jsem předal svoji sváteční práci Viki Vykulené, která ji expresně
odvezla vedoucímu Duto Hlavovi na prac. poradu na Sev. Město. Hlav bude mít
radost a já sváteční příplatky. Ani to nebylo tak těžké - stačilo rozvinout
téma dané názvem: "Paralelní analýza optimalizace alternativního řešení
mise textárenských činností prostřednictvím filozofie mektů a tlachů."
Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Na okraj debaty o totálním nasazení
V neděli odpoledne vysílali na radiožurnálu rozhovor redaktorky Jany Klusákové s pánem, který
byl za války totálně nasazený. Rozhovoru předcházela anketa, kratičké rozhovory s lidmi typu
dotaz - odpověď, ze které vyplynulo, že mladí lidé o totálním nasazení vědí málo nebo nic.
Čemuž není co se divit.
Je moc dobře, že byla tahle beseda v pořadu. Pán, jehož jméno mi bohužel uniklo, velice
reálně vyprávěl o tom, co se tehdy za války dělo. Nevím, co si z poslechu kdo odnesl - já
jednoznačné potvrzení, že i po těch dlouhých letech musí být předmětem naší neutuchající
nenávisti a pohrdání nacistický režim. Jistě že nespadl z nebe, jistě že ho tvořili
lidé. I o nich šla řeč, o těch horlivých pánech s odznaky nacistické partaje v klopách. A
potěšilo mě, že ten pamětník který o svých zkušenostech z totálního nasazení hovořil, mířil
ostnem svého hněvu právě na ně, na nacisty.
Když to takhle napíšu, zní to samozřejmě až banálně - jenže ono to tak samozřejmé není. Od
dětství jsem slýchal o německé okupaci, málokdo mluvil o nacistické okupaci. Říkalo se "za
Němců" a ne za nacistů. Zřejmě lidem jde ta nacionální identifikace s předmětem nenávisti
líp, než politická či ideologická. A přitom se rozumněji vyrovnáváme kupříkladu s komunistickou
invazí v roce 1968, každému soudnému člověku je jasné, že nás tehdy přepadli a okupovali
Brežněvovi komunisté a ne Rusové jako národ. Asi je ten nacionalismus zažraný hluboko do
kůže a mýdlo historické zkušenosti na něho ne dosti působí.
RODINA A PŘÁTELÉ: Další uragan, který se nekonal
Právě uplynulý dlouhý víkend se vyznačoval tím, že se v něm
prakticky nic podstatného nestalo. Musím tedy referovat aspoň o tom, co se mohlo stát,
kdyby se něco stalo.
Neviditelnému psu to může být celkem jedno, my nejsme zpravodajský deník, tím méně pak
bulvárně škandální deník, takže absence brutálních událostí nás nepoškozuje. Hůř na tom
jsou kolegové z televizí: bylo až napínavé pozorovat, jak si cucají zpravodajství z palce -
a došlo to tak daleko, že jsme v neděli viděli mírně upravená témata ze
středy.
V sobotu večer zaperlil ve zpravodajství uragan - ve Francii větrná smršť a bouřka
zavinily smrt dvaceti lidí a pohroma se blíží.
Takže se situace opakovala - jako onehdy před pár dny.
Vypnul jsem počítač, taktéž Míša. Odpojil jsem je ze zdi i od sítě, stejně jsem naložil
s routerem na záchodě.Nemusím snad dodávat, že se uragan nedostavil - jenom pořádný noční
liják.
Připravený jsem ale byl.
Vím, že hromy a blesky nejsou výmysl TV Nova a že dovedou udělat ošklivou škodu.
Viz příhodu z počátků Psa - kdy jsem byl u kamaráda na Strahově. Krásný den, modré
nebe, sluníčko. Koukal jsem z okna a najednou z čistého nebe švihnul blesk a za pár vteřin
k nám dolehl zvuk hromu.
Přirozeně že ten blesk z čistého nebe švihnul někam k nám a odpálil mi tenkrát počítač
a tiskárnu a u sousedů sestřelil fax a domácí centrálu!
To jsou takové ty zkušenosti, které jsou vám lautr a úplně k ničemu.
PSÍ PŘÍHODY: Lovec koček v akci
Bart se stal zapáleným lovcem koček. Naštěstí jsou to kočky imaginární.
Už minulý týden jsem se tu o tom zmiňoval - Bart se dokonce snažil vyšplhat na strom, aby
dopadl kočku hovící si v jeho koruně. Jde o jabloň, kterou máme před domem - vysokou
nějakých dva-tři metry s korunou dokonale přehlednou. V této koruně nebylo nic, co by aspoň
vzdáleně kočku připomínalo. Bart však neúnavně dorážel nahoru.
Není to jen taková nezávazná legrace.
Včera večer jsme s Míšou seděli u jídelního stolu a najednou nás vyplašila dunivá rána.
Ukázalo se, že Bart doráží na imaginární kocoury poschovávané za zdí, že povalil eternitové
koryto s nasázenými voskovkami. Jistě se taky lekl. Naivní ten kdo by si myslel, že ho
leknutí odradilo od dalších pokusů!
Dnes ráno jsem ho pozoroval v akci.
Ta zeď je v místech přímo před naším domem vysoká tak dva metry a pak je teráska před
vchodem a tam je ta zeď tak metr dvacet vysoká. Nahoře je pletivo v trubkových rámech, aby
zeď nepřeskakoval pudlík Arísek. To vše je porostlé břečťanem.
Bart chodil dole a s ohromným zájmem hleděl vzhůru. Přecházel rozčileně sem a tam -
mohlo to trvat dobře deset minut.
Hovořil jsem k němu:
"Barte, zbytečně se namáháš. Tam žádný kocour není. Co by tam dělal? Musel bych ho
vidět. Jsem o hodně vyšší než ty a dokouknu tam, kam ty nevidíš. Dávám ti svoje slovo, že
vidím jenom břečťan, žádného kocoura..."
Bart nedbal. Pak se přesunul na terásku a hrozilo nebezpečí, že koryto s voskovkami
povalí znovu.
Změnil jsem tedy politiku, zařval jsem na něho a zahnal domů.
Vběhl dovnitř zřejmě uražen.
Šel jsem za ním. Ohlédl jsem se právě včas, abych zahlédl vylézat z břečťanu, z nory na
koruně zdi, velkého, vypaseného zrzavého kocoura.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. Rediguje Ondřej Neff. Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.