Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který
mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze
zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem,
jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
STRUČNĚ:
pátek 6.7.2001
Ve Velehradě se sešlo 30 tisíc poutníků na cyrilometodějských oslavách
Jinak se nic, ale vůbec nic nestalo
Počasí Praha: Bezvadný letní den, co dodat?
Z deníčku Moby Dicka:
Čtvrtek 5. července 2001, státní svátek
Vedoucí Duto Hlav mi telefonoval domů z B. Nory. Právě se dověděl, že měl v pondělí odevzdat za naše oddělení pololetní mekty a tlachy. Kvakoš mu
termín prodloužil o týden. Duto mě vyznamenal - mohu jít zítra do práce a
napsat to za Nunváře i Drna. Dostanu zaplaceny sváteční příplatky. Juch!
Pátek 6. července 2001, státní svátek
Šrotím v práci. Píšu mekty a tlachy. Jsou to vlastně jenom texty,
rozšířené o některá další slova. Místo "plánování" je "strategie
plánování", místo "skladování" "filozofie skladování" a místo "rozvoj" -
"vytváření filozofie odpovídající strategie pro podmínky rozvoje".
Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Bůh přej těmto svátkům
První sváteční den se nadmíru vydařil a je tu velká šance, že druhý nebude o nic horší. Bylo by dobré se na chvilku - třeba před plovárnou nebo hostincem - zastavit a poděkovat za krásu těch chvil. Komu? To je ta zapeklitá otázka.
Někdo by si ale poděkování zasloužil.
V uplynulých hodinách se hodně tlachalo o úbytku víry. Oproti minulému sčítání lidu se napočítalo o milión katolíků méně. Ve sčítání jsem se jako katolík zapsal. Skutečně jsem pokřtěný, mám křestní list, dokonce nadepsaný Protektorat Böhmen und Mähren, doufám, že nebudu kvůli tomu vyhozen coby zrádce národa podle Benešových dekretů, které jsou jak známo vyhaslé, ale platí. Do kostela nechodím, zpověď činím jen své ženě a Bartovi, a u přijímání jsem nebyl nikdy. Ale jakousi sounáležitost s tou prastarou institucí cítím.
Dnes vzpomínáme upálení Mistra Jana, kterého moje instituce upálila. Ovšem i on sám k ní patřil, zatrachtilá motanina! Čím se řídit, citem, nebo právem? Vždyť z hlediska práva je případ ještě vyhaslejší, než hranice která Mistra stála život. Mohla by se ale znovu rozhořet, ta právní hranice, kdyby do ní zaduly měchy fanatismu. To přirozeně nehrozí. Jedni jako druzí, pod obojí jako pod jedno, s úctou vzpomínají na člověka, který se zachoval jako světec - myšlenka mu byla důležitější než sebezáchova.
Je to výjimečný postoj, nebylo takových lidí mnoho nikde a nikdy. Proto jsou dny s takovými lidmi spojené pokládány za svátky, za příležitost k pozastavení a přemýšlení.
A poděkování za život. Komukoli.
RODINA A PŘÁTELÉ:Včera začal Parcon
Ve čtvrtek začal v Praze Parcon, setkání fanoušků sci-fi. V
Praze je to teprve podruhé, co se zde koná Parcon.
Pro Parcon jsem si připravil povídání vzpomínku na osmdesátá léta, kdy jsem fungoval coby
překladač čili dabér amerických filmů. Zde je úryvek z přednášky, kterou přinášíme v plném znění.
Obvykle jsme pracovali sami, někdy za asistence Málkovy mladé ženy a jejich holčičky.
Jednou byla na návštěvě paní tchyně. Měli jsme v práci Live and let die - Žij a nech
umřít, to je ten, co začíná v New Orleans, jde funus po ulici a pán se ptá:
"A čípak je to pohřeb?"
"No přece váš," zní odpověď. Zapíchnou ho a šoupnou do rakve a jede to dál. No a paní
tchýně to prožívala, Málek ji musel odstrkat do kuchyně, jenže oni mají mezi kuchyní a
jídelnou, kde jsme dabovali, servírovací okýnko, a když Bonda zanechají na ostrůvku
uprostřed jezírka plného krokodýlů, paní tchýně se neudržela a začala povykovat
servírovacím okýnkem:
"Voni ho sežerou, ty potvory ho sežerou!"
Vypnul jsem tlačítko audio-dub a nechal scénu dojet. Bond vezme kýbl s krmením a hodí
maso do vody. Krokodýlové se vrhnou po kořisti a on přeběhne po jejich hřbetech na břeh. A
ze servírovacího okýnka znělo:
"Chvála Bohu, Bohorodičko budiž požehnána, fuj, to jsem se ale bála... Ale že to byla
náhoda, že se ty potvory tak pěkně vedle sebe poskládaly, že jo, pane doktore?"
Takovým lidem se říká ideální divák, ale v jejich přítomnosti se nedá pracovat.
Úryvek z přednášky, kterou přinášíme v plném znění.PSÍ PŘÍHODY: Šílenství pokračuje - Bart leze na strom
Bart usoudil, že sousední zahrada je rejdiště těch nejodpornějších
kocourů, jaké zplodilo samo peklo. Tedy, ještě včera si to myslel. Dneska si myslí, že ti
kocouři sedí i na stromě nad našimi hlavami.
Skutečně, Bartova kocourofobie vrcholí. Už nedoráží jenom na plot dělící náš pozemek se
zahradou sousedů. Dnes se rozhodl, že se naučí lézt na strom a zakroutí krkem kocourovi,
který si na stromě udělal sídlo.
Úmysl je to ušlechtilý, má dva háčky. Bart má tolik šancí na lezení po stromech, jako já
na let v ranním povětří, to je ten první háček. Druhý je nabíledni: na stromě nesídlí ani
mšice, natož kocour.
Musím přiznat, že mě Bart na chvilku zviklal. Dorážel na strom tak intenzivně, až jsem si
nakonec řekl - to přece není možné, aby tam vůbec nic nebylo. Napadlo mě, že nějací
pozdní ptáci si udělali na stromě hnízdo, nebo že tam má kuna pozorovatelnu.
Nic takového.
Můžu prohlásit zcela zodpovědně, že jsem korunu stromu (je cca 2,5 m nad zemí) bedlivě
prohlédl s výsledkem zcela negativním.
Hned po prohlídce zahájil Bart další útok, další pokus o výstup.
Musím se naučit jeho pokusy ignorovat.
Je totiž možné, že ten prohnaný pacholek si ze mě dělá šoufky a že pak večer vypráví
skrz plot sousedovic Sáře & Báře:
"Představte si, holky, ale musíte mi věřit, fakt, nekecám, i když to bude znít
neuvěřitelně: dneska jsem toho našeho pitomce donutil, aby lezl na strom!"
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. Rediguje Ondřej Neff. Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.
NEVIDITELNÝ
PES
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
První sváteční den se nadmíru vydařil a je tu velká šance, že druhý nebude o nic horší. Bylo by dobré se na chvilku - třeba před plovárnou nebo hostincem - zastavit a poděkovat za krásu těch chvil. Komu? To je ta zapeklitá otázka.
Ve čtvrtek začal v Praze Parcon, setkání fanoušků sci-fi. V
Praze je to teprve podruhé, co se zde koná Parcon.
Pro Parcon jsem si připravil povídání vzpomínku na osmdesátá léta, kdy jsem fungoval coby
překladač čili dabér amerických filmů. Zde je úryvek z přednášky, kterou přinášíme v plném znění.
Obvykle jsme pracovali sami, někdy za asistence Málkovy mladé ženy a jejich holčičky.
Bart usoudil, že sousední zahrada je rejdiště těch nejodpornějších
kocourů, jaké zplodilo samo peklo. Tedy, ještě včera si to myslel. Dneska si myslí, že ti
kocouři sedí i na stromě nad našimi hlavami.
Skutečně, Bartova kocourofobie vrcholí. Už nedoráží jenom na plot dělící náš pozemek se
zahradou sousedů. Dnes se rozhodl, že se naučí lézt na strom a zakroutí krkem kocourovi,
který si na stromě udělal sídlo.
Úmysl je to ušlechtilý, má dva háčky. Bart má tolik šancí na lezení po stromech, jako já
na let v ranním povětří, to je ten první háček. Druhý je nabíledni: na stromě nesídlí ani
mšice, natož kocour.
