Pranostika na červenec:
Červenec nese parna, krupobití a medovice,
jesti hojný na bouřky a na vichřice.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Čtvrtek 5. července 2001, státní svátek
Vedoucí Duto Hlav mi telefonoval domů z B. Nory. Právě se dověděl, že měl v pondělí odevzdat za naše oddělení pololetní mekty a tlachy. Kvakoš mu termín prodloužil o týden. Duto mě vyznamenal - mohu jít zítra do práce a napsat to za Nunváře i Drna. Dostanu zaplaceny sváteční příplatky. Juch!

Půvabná mi připadá dnešní poslanecká výzva k vládě, aby revokovala smlouvu o převodu banky. Výzva prošla s těsnou většinou, ale prošla. Ve skutečnosti znamená, aby vláda ze sebe udělala spolek blbů. Jak by mohla - jinak než za cenu totálního popření veškeré právnosti - odstoupit od uzavřené smlouvy? Výzva je zřejmě stejné plácnutí do vody, jako sama zpráva, a má za cíl jen čeřit vodu a dělat dojem.

Vyskytly se i rozumější hlasy naznačující, že by bylo možno smlouvu soudně napadnout, pokud by se potvrdilo, že je nezákonná. Hezké by bylo, kdyby vláda sama sebe žalovala za uzavření nezákonné smlouvy.

Při této příležitost je vhodné připomenout dnešní bonmot Miloše Zemana - ten řadím do jeho sbírky bonmotů sic drsných, ale dobrých. Když hovořil o úspěších vlády a celkové situaci země, přirovnal zemi k letadlu nabírajícímu výšku. "Několik cestujících se ovšem pozvracelo," řekl Zeman.

To je pravda, svatá pravda. Je otázka, kolik je těch pozvracených. Zbrklý pozorovatel by soudil, že jich je 10 292 933, jenže to je ukvapený úsudek. Musíme z počtu zjištěného sčítáním lidu odpočítat Miloše Zemana, takže bychom došli k sumě 10 292 932, a je taky třeba vzít v úvahu, že v tom čísle je mnoho cizinců, které komisaři odchytli a započetli.

Čili, počet je nejistý, ale pokud hra na hledání viníka bude pokračovat, lze soudit, že počet opětovaně pozvracených prudce naroste.

Dívka byla velmi štíhlá, připadala mi krásná , typ jako ze starého obrazu - tak nějak bych si představoval komtesu Hortensii (poznámka pro mladou generaci: jedná se o postavu z nejpodlézavějšího díla české literatury, ve kterém servilita k panstvu přesahuje nejen hranice vkusu, ale i zdravého rozumu), ovšem s tím rozdílem, že komtesa Hortensie by nenesla na zádech batoh, do kterého by se vešel dvěstělitrový bojler. Možná, že v batohu dokonce dvěstělitrový bojler byl - tak těžce ten batoh vypadal. Dívka si všimla, jak na ni civím a nevlídně po mě loupla okem. Možná ji napadlo, že na ni civím ze stařecké vilnosti, nebo ji napadlo, že by mne snad napadlo se galantně nabídnout, že ruksak ponesu. Vilnost i galantnost by bryskně odmítla jako útok na podstatu její nezávislé osobnosti. Ale já nebyl ani vilný, ani galantní, prostě jsem jen civěl.

Na toho mladého muže jsem taky civěl: nesl batoh který nebyl o nic menší, než jaký nesla ona dívka. Zajímavé bylo, že ten mladý muž měl na sobě "business suite", čili, byl to těžký kravaťák v obleku od Hugo Bosse (nejmíň).

Možná dokonce, že to byl sám mladý Hugo Boss.
Určitě to byl nějaký mladistvý CEO a president, méně vysoce postavený kravaťák v hadrech od Bosse by si netroufl s batohem do metra.

V poslední době ho začal vnímat Bart.
Neštěká. Bart není štěkací pes. Pokud se říká, že pes který štěká nekouše, pak na Barta platí i opak. Za domovními dveřmi nepovykuje. Sedí a čeká. Velmi bych lupiči nedoporučoval vlámat se dovnitř. Čekalo by ho doslova šeredné překvapení.
Právě tak tiše sedává v posledních dnech u toho vysokánského plotu.
Dobrá. Jenže - proč? Lupičové se tam nepohybují, tam se pohybuje nanejvýš naše sousedka Miládka a kropí kedlubny. Pohybují se tam ale kočky, ale ani to není to správné vysvětlení. U sousedů žijí kočky odjakživa, mají dokonce svůj visutý můstek do okna v prvním patře a když jsou v moc dobré náladě, uvolí se uposlechnout lákání "papat" a poctí rodinu návštěvou jídelní misky.
Napadlo mě, jestli Bartovi takříkajíc nešíblo. Pět a půl roku snášel existenci koček za plotem bez povšimnutí - a až teď je vzal na vědomí a dává najevo nevraživost!

Záhadu objevila Míša.
Záhada tkví v přítomnosti zcela nového kocoura. Je to cizí kocour, zjevu divokého a mravů, jak Míša odhadla, drsných. Chová se, jako by mu patřil celý vrch Mrázovka včetně hotelu Mövenpick a jeho lanovky. Drzost z něho musí sálat, že pronikla plotem porostlým liánami břečťanu a vybudila Barta k aktivitě.
Bart popochází, větří, pokukuje, co chvilku usedne... a čeká.
Milý kocoure, mám pro tebe stejnou radu, jako pro lupiče: lez někam jinam.