|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Pranostika na pondělí 2. července, Navštívení Panny Marie:
Navštívení Panny Marie čisté přináší ovoce jisté.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)
|
Pondělí 2. července 2001
Odpoledne se vrátil vedoucí ing. Duto Hlav z prac. porady se štůskem
nových platových výměrů. Zapadl do kanclu a s nikým se nebavil. S novými
lidmi nás má na krku už 6 a k rozdělení mu zůstalo nejspíš jen těch 350,-
Kč. Chudák! To rozhodování mu nezávidím.
Nicméně bych se rád zastavil přece jen nad jedním detailem, který jsem spatřil poprvé:
chaoti v Salcburku nesli rudé vlajky, což není neobvyklé. A taky obrazy Josefa Visarionoviče
Stalina. A to mě zamrazilo.
Bylo mi osm, kdy tato největší bestie lidských dějin opustila svět - a ten se takřka
okamžitě začal měnit k lepšímu. Pravda, setrvačnost globálního zločinu jménem komunismus
stále ještě držela ve vězeních a lágrech milióny nevinných lidí a konec konců, ani naše
justice není schopna potrestat katy a žalářníky z těch dob, protože i tento režim je
tisícerými osobními nitkami s tou dobou svázán. Nicméně zločinnost stalinismu a jeho původce
byla přinejmenším formálně obecně uznána, dokonce i komunisty samotnými.
Opravdu bych se nenadál, že mladí lidé ponesou nad hlavami portréty člověka, který je
původcem tak strašného utrpení doslova desítek miliónů lidí. Toto se stalo v Salcburku. No a u
nás v dubnu oslavovali jiní lidé narozeniny druhého velevraha, Adolfa Hitlera.
Tenhle svět je skutečně světem extrémů.
Za těch bezmála třicet let, co tu spolužijeme s hruškou (hrušní), , přicházelo mnoho lidí s radou, jak se vyvarovat nežádoucí plodnosti stromu: na jaře ho zabalit do obrovského prezervativu čili kondomu, nebo - naopak - malinkými kondomy chránit každý květ proti početí. Nebo: otrhat všechny květy, respektive, orvat plody dosud nezralé dřív, než zbytní a zmoučnatí. Nebo: natáhnout pod hrušní plachtu, jakousi sukni, a nechat hrušky padat do plachty.
Jo, srandičky, srandičky, kamarádíčkové, to je pěkná holota!
Letos jaro přišlo a spolu s ním i květy a včely a vše, co k obvyklému hruškovému
příběhu patří. Jenže na přelomu jara a léta se na listech hrušně objevily maličké zrzavé
flíčky a listy jsou pokroucené - a teď, na začátku července, poprvé po (bezmála) třiceti letech strom nenasadil
ani na jeden plod!
Chystám se zajít za odborníky, aby mi poradili nějaký postřik.
Můj syn David se radil na stejné téma se svým kamarádem Michalem.
Michal se zamyslil nad problémem a poradil, jak na hrušku:
"Ukaž jí Husquarnu!"
Zaslechli jsme kvílení a šli se na Barta podívat. Neštípla ho vosa? Nemá horký čumák? Nemá kalné oko? Nemá - zase - naražený dráp (je na svoje tlapy hodně citlivý, technik by řekl, že rotvajler má poddimenzovaný podvozek na tak mohutné tělo)?
Nic takového. Inventura proběhla a žádnou závadu jsme nenašli.
Pak mě napadlo, že má Bart pod prádelníkem zakutálenou hračku.
Napadlo mě to skutečně jen tak mimochodem - protože když se něco takového stane (třikrát
denně nejmíň - Bart leží hlavou směrem k nábytku a strká pod něj tlapy a čumák!
Podíval jsem se tedy pod prádelník a skutečně - gumová činka tam ležela. Vytáhl jsem
ji, podal Bartovi a ten se zaradoval a popadl ji a odběhl s ní.
Co znamenala ta scénka?
Proč kvílel zadkem k prádelníku?
Kdybych měl sklony k projekci lidských citů do zvířecí psychiky, rekonstruoval bych
jeho duševní stav asi takto:
Ty lidské bestie... Hračka se mi zakutálela pod ten jejich blbej prádelník, který má
nohy naschvál tak krátké, abych se pod něj nemohl vejít. Nechají ji tam a já ji už nikdy,
nikdy nebudu žvejkat, protože mám tak nelítostně kruté pány...
Říká se tomu bolestínství a sebetrýznění.
Skutečnost je asi prostší.
Bart věděl, že mu hračku vylovíme, ať bude ležet k prádelníku hlavou, nebo jejím
opakem.