Úterý 26. června 2001
Psal jsem včera, že se k nám "nastěhovali" noví kolegové. Ve skutečnosti jsme jim se stěhováním nábytku i lejster pomáhali my. Ještěže nám nádvorní parta půjčila rudl - sami ti chlapi stěhovat nemohli, většina z nich má potíže s páteří a nesmí zvedat těžká břemena.

Zuby nehty se držím zásady, se kterou jsem před šesti lety Neviditelného psa zakládal - nenechat si vrtat díru do hlavy, a skoro čtyřprocentní vzestup je podle mě lepší, než čtyřprocentní propad. A ten dluh? Vláda tvrdí, že a) ten dluh není v proporci k národnímu důchodu až tak moc velký, b) pokud slouží dluh k roztočení kol, je to užitečný nástroj. K čemu jinému by sloužily půjčky? Takže, abych nadával jen proto, abych si nezadal a osvědčil svoji prozíravost, to mě ani nehne.

Taky mě zajímá projekt hlásaný nyní Unií pod vedením Hany Marvanové: snížením daní k vyšším výběrům. Na to bych byl velmi zvědav. V Irsku se to osvědčilo. Fungovalo by to v Česku?
Logika je v tom, že nižší daně lidi (a firmy) ochotněji zaplatí, takže v úhrnu se vybere víc. Poněkud se bojím české mentality. Ten obraz podnikatele, který uznale řekne - no, snížili mi daně na rozumnou míru, tak já ty daně zaplatím, tem mi připadá příliš růžový na naši zemitou skutečnost.
Takže ještě jednou vyjadřuji radost z plusových 3,8% a jsem zvědav, zda se procenta překulí za druhé čtvrtletí přes čtyřku.

Dům ještě nebyl ani zdaleka pootevřen a už byl pomalován hnědou barvou kritiky od chodníku až po střechu (kde vznikne cosi jako nástřešní park, propojený mostem se skutečným parkem, z něhož se dá dojít Kinského zahradou a Petřínskými sady v podstatě až na Letnou). Bývalá Tatrovka prý byla "necitlivě zbořena" a zbyla po ní jen fasáda jedné z budov, vystrčená do Plzeňské třídy. Kritikové mlčí o tom, že po stoletém využívání a zneužívání prostoru k průmyslovým účelům byla půda prosycena olejem a naftou a jedy do obrovské hloubky, takže musela být vytěžena a proto tam je teď veřejná garáž pro 2000 aut... Mám v živé paměti, jak příšerně hnusné a bezútěšné místo byla křižovatka Anděl před léty... Tam, kde je dnes mekdonald, terč útoků spasitelů světa, býval smrdutý bufet U tří komeníčků. Kovové figurky vymetačů komínů byly jediné, co tu bylo příjemné a roztomilé (copak se asi s nimi stalo?).

Takže palác je částečně otevřen. Uvnitř je obrovská samoobsluha - narvaná lidmi. Šel jsem pak přes ulici do - dnes už - starého Zlatého Anděla do čistírny. Ta je hned proti samoobsluze Albert. Ptal jsem se paní čistírnové, jestli je v samoobsluze Albert teď míň lidí, když otevřeli ten Carrefour.
Užasle pohlédla přes uličku do otevřené prostory sámošky.
"A víte, že máte pravdu?"
Albert trochu ostrouhá. Jak říká Kája Saudek: jednoho radost, druhého žalost. Ovšem na co se těším, to je chystaný biograf. Mívali jsme tu kino Sofia, pěkně zamřelou to štěničárnu. Dnes je z ní kasíno, to nebudu komentovat. Otevřené bude na podzim. Ostatně, nechápu, jak je možné, že se dnes staví tak rychle. Nebo to otočím: proč se za starého režimu stavělo tak šíleně pomalu? To jsou drobné záhady přelomové doby.

Kočky a kocouři se odjakživa špacírovali i po naší zahradě a lozili po pergole, kterou máme před vchodem. Není možné, že by o tom Bart nevěděl.
Až v posledních dnech vyvádí, jako kdybychom byli ohroženi invazní armádou koček, chystající se napadnout náš dům z jihozápadu, ze strany pozemků zahrádkářské kolonie, která s naší zahradou sousedí.
V rohu zahrady jsem kdysi odlil betonovou zeď a navršil do kouta alpínum. Ze strany zahrádkářů je asi dva metry vysoká, z naší strany ale je nizoučká, slabý metr. Bart už tamtudy jednou skočil, naštěstí ten šemíkovský výkon přečkal bez zlomeniny, a bez duševní újmy přečkal i transport nazpět, kdy jsem ho zezadu tlačil a David zepředu tahal po žebříku nahoru. Jenže co dopadlo jednou dobře může dopadnout špatně podruhé a s velkou nelibostí jsem sledoval Bartovy výlety nahoru na alpínum a jeho vartování nad zdí.

Zbyly mi dvě staré košatiny a ty jsem včera na zeď připevnil. Nebožtík tatíček by poznamenal s uznáním:
"No, teď teprve je to opravdu hnusný!" A měl by pravdu, Hnusný to je, ale účel to plní. Raději hnusné košatiny v koutě zdi, než pes s nohou v sádře. Snad si najde jiné povyražení. Nechápu, co ho to najednou napadlo, proč vytváří kolem koček dusna až teď, po více než pěti letech života v tomto kočkoplodném prostoru.
Psí psychika je složitá, těžko vyzpytatelná.