|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Středa 13. června 2001
Ani vedoucí nemají vyplňovat návrhy na zvyšování platů svých
podřízených. Mohli by být ovlivněni tím, že je znají. O konkrétní částce
pro každého zaměstnance rozhodne Náměstek pro odměňování Dur Durak, který
nás vidí alespoň dvakrát ročně. Tedy ty, kteří se pravidelně zúčastňují
kulturně sportovních dnů v jeho ARZu na Jižním Městě.
K případu samému se nechci vyjadřovat. Jen si dovolím vyslovit podiv, že lékař je odpovědný za výsledky své práce natolik, že za špatné rozhodnutí nebo nepozornost riskuje kriminál, kdežto... kupříkladu bankéři nemají odpovědnost žádnou? Když okradou o úspory, často celoživotní, lidi kteří jim projevili důvěru, když jim zničí přinejmenším naděje do života a zásadně zhorší kvalitu jejich života, když je shodí do beznaděje a přirozeně je přinutí k naprosté nedůvěře ke všemu co se u nás děje... a nestane se jim nic, slovy nic, ani o halíř nepřijdou?
Kolik takových případů bylo, odšumělo na vlnách zmačkaných novin do zapomnění. Libor Novák podepsal dokumenty jimiž okradl stát a soud konstatoval, že nenese odpovědnost. Minulý týden soud osvobodil Václava Wallise... Dnes odmítl Jan Kavan odpovědnost za machinace kolem Českého domu v Moskvě, přičemž transakce byla očividně pochybná a on sám byl varován Jaroslavem Baštou a přesto se za uzavření smlouvy zasadil... Banku IPB jako kdyby odnesl čert v pytli. Václav Klaus hovořil v této souvislosti o loupeži za bílého dne. Drobní akcionáři podali ve věci IPB na Pavla Mertlíka a Pavla Kavánka trestní oznámení. Ať se přihlásí ten, kdo věří, že skutečně ponesou odpovědnost... Já ruku nahoru dávat nebudu.
Záznam byl pořízen takříkajíc z ruky, ve 22.47. Zobrazoval světlo, možná se dá říci světelný objekt, který poněkud měnil barvu. Majitelka videokamery natáčela bez stativu a bez opory, takže světýlko v záběru skáče a třese se.
Bože... kdybych já nebyl takový prachobyčejný skeptik... Proč nedovedu to, co uměl nebožtík Ludvík Souček... Kdysi jsem moderoval besedu s ním a položil mu otázku:
"Pane doktore, a vy na UFO věříte?"
"Jestli na něj věřím?" děl Souček. "Já jsem byl svědkem přistání UFO!" A jel jak dráha a všichni ho milovali.
Pánové z TV NOVA by mě taky milovali, kdybych začal skákat a povykovat "Už jsou tady! Už jsou tady!" Jistě jste si taky všimli, že se do médií nejsnadněji dostávají extrémní názory.
Takže jsem jim řekl, že se nedomnívám, že by šlo o záměrný podvod, že ta paní něco viděla a to něco natočila. Musela by být obzvlášť rafinovaná, aby odpředstírala roztřesený a neostrý obraz. Ovšem co to je... těžko říct. Může to být helikoptéra, může to být světlo, může to být odraz od balónu ve vysoké výšce (i když... ve 22.47...) Prostě, to že nevím co to je naprosto neznamená, že je to letadlo a uvnitř sedí Marťan.
"No, to jste nám toho řek," pravil pan redaktor ponuře. Ale já na to upozorňoval už po tom telefónu, ať si zajedou za nějakým ufomágem. Toto dopisuji, aniž jsem viděl to, co nakonec v TV NOVA bude uvedeno.
Bylo by děsné, kdyby si dělal zálusk na dráty. Třebaže ubyl drát od telefonu, přibyly desítky jiných drátů a kabelů. Bart je taky ohleduplný k fotoaparátům a jejich součástkám. Je pravda, že je přechovávám v krabicích a ty ukládám na police v dostatečné výšce nad podlahou, ale jsou i chvíle nestřežené, kdy přístroj leží na stole nebo na křesle. Barta fotoaparáty zajímají, protože si je spojuje s procházkami. Stává se, že si chce zblízka prohlédnout objektiv a přitiskne k němu čumák - větší škody nenadělal.
Zato pokládá za svoje území obsah koše na papír. Obzvlášť je nadšený, když dělám probírku vizitek. Tyhle malé kartičky z tvrdého papíru žvýká s nelíčenou chutí. Uvažuju o tom, že udělám v pracovně totéž, co jsem provedl v kuchyni - že si obstarám koš s víkem. Nechce se mi do toho právě proto, že nerad kazím Bartovi radost. Budu muset počkat, až pes z koše vytáhne něco, co do něho spadlo omylem a sežere to.
Jsou ale i případy, kdy se pod stolem ozve křup a já netuším, co má Bart mezi
zuby. Vytáhnu psa zpod stolu, on mele hubou, chvilku se s ním škorpím a on pracuje, aby
předmět zpracoval a spolkl dřív, než mu vypáčím čelisti. Tedy, vypáčím... Až on je
odemkne. Pak hubu otevře a s klidem si nechá prošacovat prázdnou hubu.
To jsou děsivé chvíle - co asi to zvíře sežralo? Jaká cennost vypustila duši s
hlasitým křup? Zatím nic nepostrádám.