Pranostika na květen:
Večerní rosy v máji hodně sena dají.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Středa 23. května 2001
Včera jsme na intranetu všichni vyplňovali plán dovolených. Trvalo to dlouho, protože byl z neznámých důvodů přetížený. Dnes nám poslal automat oznámení: "Nesplnil/a jste povinnost Plán dovolené na rok 2001 v termínu do 15.5. Bude předáno útvaru Zúčtování s zaměstnanci." Prémie nám nestrhnou určitě, ty stejně nemáme. Jedině, jak prorokuje Ambrož, že nám nepřidají.

Do hry se zamíchala Občanská liga složená z gigantů ducha. Ta navrhla odvolání Ivana Langra z funkce předsedy mediální komise, jakož i odvolání poslance Miloslava Kučery. Kandidátům odmítnutým v prvním kole Liga radí, aby se obrátili na Ústavní soud, protože bylo porušeno jejich právo na rovnou volbu.

Víte, já jsem napsal několik desítek sci-fi povídek a deset románů téhož žánru, mám tedy fantazii dosti vycvičenou. Nedovedu z ní ale vyždímat vizi dělného tělesa, které by bylo v pátek rozumně zvoleno ke spokojenosti všech. Bůh buď milostiv České televizi. Říká se, že příliš mnoho kuchařů zkazí krmi. Já mám pocit, že tohle už ani nejsou kuchaři, to jsou traviči...

Nuže, tenhle pán se důležitě netvářil. Šel za mnou asi deset metrů. Vešel jsem dolů do vestibulu a než jsem vstoupil na eskalátor, ohlédl jsem se. Pořád šel za mnou, hleděl nepřítomně a usmíval se. Nepřestával telefonovat. Uvědomil jsem si, že už několik měsíců se dá telefonovat i ve stanicích metra, takže mi to nepřišlo divné. Jen snad ten úsměv...

Jo, v reklamách na mobily, tam se lidi usmívají, ti krásní mladí šťastní bohatí reklamní lidé! My oškliví staří plonkoví opravdoví lidé si pak mobil koupíme - zlákáni reklamou - a tváříme se nereklamně. Tak to chodí.

Sjel jsem eskalátorem dolů, zrovna jel vlak, telefonujícího pána jsem pustil z hlavy a nastoupil jsem. A najednou jsem si všiml, že ten člověk nastoupil do stejného vagónu. Pořád telefonoval a usmíval se.
Hm... To už bylo na pováženou. Však se přestaneš tlemit, napadlo mě. Vlak se rozjede a zmizí v tunelu a tam už signál není.
Vlak se rozjel, zmizel v tunelu a ten člověk pořád telefonoval.
Zbystřil jsem zrak... Hýml, on netelefonoval, on si držel kapesník na hubě, šel zrovna od zubaře / k zubaři.
No jo, ale jak to, že se usmíval?
Třeba v tom vlaku točili skrytou kamerou reklamu na bolení zubů a on byl krásný mladý šťastný bohatý zubobolec. Jiné vysvětlení mě nenapadá.

Ne, nenalezl jsem ani novou peněženku, ani odložený zimník sněžného muže. Něco ale na vršku přece jen přibylo: kdosi dělá nějaké značky - zatlouká do země kovové kolíky natřené svítivě červenou barvou. Barta ty kolíky moc zajímají, jen za tu jednu procházku jsme jich objevili pět, a všechny si Bart podepsal. Je jasné, že kolíky mají souvislost s vrtáním tunelu v hloubi kopce Mrázovka. Je to "geologicky složitý útvar" a člověk by až ronil slzu nad tím, že pánové od tunelů jsou nuceni v tak děsných podmínkách vyrábět tunel - jako když burlaci tahali lodě proti proudu Volhy. Kopec se tak drobátko hýbe, nelíbí se mu, že se lidé hrabou v jeho útrobách. I Bart je znepokojen...

Nářek tunelářů, to jsou ale jen krokodýlí slzy. Hlavně že je kšeft za - předběžně - osm miliard. Až skončí, bude se vrtat další tunel, pod Stromovkou. Až skončí, ukáže se "nezbytnost" vrtat další tunel... kam? Z Tróje do Chaber. To nemám z žádného "zaručeného zdroje". Vyplývá to z logiky událostí. Jenže až to přijde, to už budeme s Bartem chodit jinudy - ve věčných lovištích.