Pranostika na květen:
Po jasných dnech v tomto období přicházejí obyčejně chladné noci, jichžto zahradníci se bojí, anoť květoucímu stromoví škodny bývají.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Pondělí 21. května 2001
Krásný den - naše Viki prozradila, že se bude přidávat z ušetřeného fondu po liberalizovaných zaměstnancích! V průměru o 5 %. Později upřesnila: Tolik připadne zaměstnancům s platy 20 tisíc. Ti, co mají přes 30 tisíc, obdrží 10 %. Aby se to vyrovnalo, tak zvýšení desetitisícových platům bude činit 1 %. A těm pod 10 tisíc se přilepší o 5 promile. Teda, to můžou dostat i několik desetikorun!!!

Čtu ten projev, čtu ten rozhovor, se smíšenými pocity. Má právo hlava státu na vlastní pěst stanovit vlastní zahraniční politiku? Jeho pohled je mi rozhodně sympatičtější než praxe ministra Jana Kavana, který se před setkání s ministrem Powellem zachoval jako gymnaziální ulejvák, kterému se před zkouškou z fyziky spustí z nosu krev. No jo, ale co je to platné, je to legitimní ministr zahraničí legitimní české vlády... Pokud jde o ten rozhovor, tak v něm je jistě tucet momentů, nad nimiž bude soudný člověk kroutit hlavou. Moc se mi kupříkladu líbí Havlova výtka oposmluvním stranám, ze se starají o technologii moci, přičemž on sám vynikl neutuchajícím sklonem k politické intrice. A tak dále, a tak dále, jenže...

Co je to platné, jakmile Havel mluví nebo píše, je co poslouchat a číst. Může to být až k extrému provokativní a kontroverzní, ale nikdy to není nudné a hloupé. Havel se v rozhovoru s Kramerem zmínil o Zemanovi - podle jeho představy je možné, že bude prezidentem.

Tak na to jsem zvědav - a už brzy to bude aktuální. Chci se vsadit, že a) parlament který vzejde z voleb v příštím roce bude tomu dnešnímu podoben jak pukavec pukavci, b) jako prezidenta zvolí neslaného nemastného ušlechtilce, který nebude nikomu vadit. Ten jistě nebude na vlastní pěst pouštět hrůzu na Rusko, a Petr Štěpánek před ním bude absolutně bezpečný. Zeman je málo dietní.

Zatím jsem četl samé promo a žádnou oficiální kritiku. Jsem na ni moc zvědav. čekám, že ona huspenina závistivých nenávistných veleduchů už ždíme žlučníky, aby Svěrákům úspěch jaksepatří zošklivili... Pokud se to nestane, budu upřímně překvapen, ale potom, jak byl těmito lidmi pozvracen Kolja, si nedělám žádné iluze.

Myslel jsem i na jiné věci, než na tvorbu a kritickou či spíš pseudokritickou reflexi. Myslel jsem na naše letce v Anglii a co se pak s nimi dělo - i o tom přece ten film je. Míša měla jednoho z nich v rodině. Dostal deset let, odseděl si pět a dalších pět let tzv. kroutil na svobodě, zbaven občanských práv...

Tohle v Tmavomodrém světě taky je. Padesátá léta.
Pak přišla osmdesátá léta. Ten o němž mluvím zemřel. Byli jsme na pohřbu. V síni byla rodina, přátelé - a vojenští atašé - britský, francouzský, americký a kanadský. Z ČSLA nikdo. Velmi jsem se tehdy styděl za to, že jsem Čech.
Pak přišla devadesátá léta. V Cibulkových seznamech jsem našel jméno tohoto člověka. Napsal jsem tehdy velmi nevrlý článek do novin. No a loni mě za to v Necenzurovaných novinách jeden malý padouch denuncoval.
Už se nestydím za to, že jsem Čech. Jenom vím, že se mezi námi vyskytuje stabilní vrstva sviní, za všech režimů, napříč dějinami. No a někdy ty svině dějiny přímo formují.

Nebylo to ale obvyklé ječení rvoucích se kocourů - skutečně to bylo žalné duo. Vyhlédl jsem oknem z kuchyně a spatřil jsem je.
Seděli na zídce, oddělující náš pozemek od zahrady sousedů, hlavami proti sobě, nahrbení - vypadali jako dvě odložené granátnické čepice - a kvíleli.

Jak to, že na ně nevlítne Bart? Pravda, branka vnitřního plůtku byla zavřená, jenže kocouři seděli tak dva, maximálně tři metry od plůtku a Bart, kdyby se na plůtek vrhnul a spustil hrůzu, by dokázal odehnat i horší šelmy, než dva ječící kocoury.
Slyšel je. Dozajista je slyšel.
Dokonce krátce štěkl, od svého stanoviště u vrátek. Dával najevo - já o vás vím, pánové. Ale rozhodl se nerušit jejich dueto.
Druhý den jsem o tom vyprávěl Janě. Podle popisu poznala v jednom z nich otce koťátek jejich Minďi. Oba sokové takto ječí noc co noc. Jana má už připravený kýbl s vodou u okna, milovníci to zřejmě tuší a proto zvolili stanoviště mimo dosah kbelíku. Bart je nechal být. A jak to bude dnes?
Venku se smráká a Bart odchází na zahradu... Je solidární, ale jeho tolerantnost má jistě nějaké hranice.