Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: pátek 18.5.2001
  • Generál Ladislav Klíma opouští velení letectva, odůvodňuje to osobními důvody
  • Nový ministr obrany JaroslavTvrdík vyměňuje funkcionáře na nejvyšších postech -. na př. v personalistice a ekonomice resortu
  • Uvažuje se o výměně 36 podzvukových letounů Alca za slovenský vojenský materiál - výměna by mohla být oboustranně výhodná
  • Senát překvapivě schválil mediální zákon, k zákonu o zdraví přičinil několik pozměňovacích návrhů
  • Milouš Jakeš byl seznámen s výsledky desetiletého vyšetřování z podezření z vlastizrady - ve věci účasti na přípravách t.zv. dělnicko - rolnické vlády v srpnu 1968
  • Okázalá opatření proti slintavce na hranicích v sobotu končí, jen cestující z Británie budou muset na letištích ještě nadále šlapat v desinfekci
  • Podle Rady pro rozhlasové a tv. vysílání porušovala Česká televize v době své krize zákon jak co do vyváženosti vysílání, tak co se týče objemů reklamy
  • Předsedu Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jakuba Čermína vyšoupli z kandidatury do nové Rady České televize
  • Z Temelína odvezli k opravě díl turbíny, který se poškodil při zkouškách energetického bloku
  • Počasí Praha: V podstatě pod mrakem, naštěstí teplo
    Brno: letní den, naštěstí s větrem-chladičem    Lubomír Střítecký
    Orlické hory:    Petr Kroul
    Žilina: stále slnečno, teplo a sucho, studený máj - v stodole raj sa zrejme nekoná    Miroslav Drkoš

Pranostika na květen:
Májová vlažička - naroste travička;
májový deštíček - poroste chlebíček.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)



Z deníčku Moby Dicka:

Pátek 18. května 2001

Počítačů po bývalých kolezích se hned tak nedočkáme. V CÚ ve Východním Městě je připraveno pět vyčleněných pracovníků, kteří je mají roztřídit, ale z CS na Západním Městě ještě žádné neobdrželi. Přitom se denně odevzdává na 70 písíček plus periferie. Jediný zaměstnanec na příjmu je jimi doslova zavalen.



ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ještě jedna tragedie navíc
Jde o nedávnou tragédii v Protivíně, kdy se z tragédie manželské stala tragédie doslova krvavá, o život přišli tři lidé, dva policisté, kteří se snažili vrátit do kolejí to, co bylo vykolejeno, i muž který byl bezprostředním původcem toho všeho. Událost vyvolala velkou pozornost - mimo jiné velký rozruch se okamžitě udělal kolem spolehlivosti našich pistolí.

Nyní vychází pravda zvolna najevo - jak je v kraji zvykem, ne úředním sdělením, ale neoficiálně, procesem zvaným krátce vykecání. Žádný vrah se neskrýval pod stolem při domovní prohlídce a nestřílel ze zálohy - policisté s ozbrojeným mužem mluvili ve snaze ho uklidnit, po návratu jeho bývalé manželky na scénu se situace vymkla kontrole a skončilo to šílenou palbou z revolveru.

K tragédiím dochází. Jsou vyšinutím ze řádu a nelze je vyloučit ani v současnosti, ani v budoucnosti. Něco jiného je ale nepochopitelné - proč bylo nutno kolem toho případu tak skandálním způsobem lhát? Proč se v téhle zemi nedá říct pravda? Policisté možná pochybili (ministr Gross to později charakterizoval jako "příliš lidské jednání") a dva za to strašně zaplatili. Proč se to nedá říct na rovinu?

Zdá se, že zvyk lháti je zažraný pod nehty a do póry kůže jako špína mimořádně odporná.



RODINA A PŘÁTELÉ: Cédéčko k vrácení
Přítel Vlado Ríša mi půjčil cédéčko. Domluvili jsme se, že mu ho dnes vrátím. Jednoduché, že? Jistě že jsem nezapomněl na Vladovo cédéčko - a v hlavě jsem nosil datum 17.května jako onen Den Kdy Vrátím Vladovi Cédéčko. Pravda, pojistil jsem se: řekl jsem Vladovi, aby mi zatelefonoval někdy kolem druhé a připomněl mi, že mu mám cédéčko vzít, a taky jsem zaúkoloval Míšu k připomínání: vezmi Vladovi cédéčko.

Potíž nebyla tedy v tom, že bych zapomněl, spíš v tom, že jsem cédéčko nemohl najít. Zjistil jsem to v pondělí, když mi Míša asi po osmé připomněla, že mám ve čtvrtek vrátit Vladovi cédéčko. Jenže minulý týden, to bylo ještě daleko do čtvrtku, takže jsem se nezabýval otázkou, kde vlastně to cédéčko je. V pondělí otázka nabyla na aktuálnosti.

Nebudu to zbytečně rozpatlávat. Dnes ve dvě odpoledne, kdy mi Vlado volal, aby mi připomněl, že mu mám vzít cédéčko, jsem už dosáhl dílčího úspěchu: našel jsem zahradnické nůžky, které jsem hledal už čtrnáct, dní, nůžky zvlášť vynikající, finské výroby, patentní. Byly zastrčené do knižního regálu se spisy A.P.Čechova. K nalezení cédéčka mě nůžky nepřiblížily, jenom ve mně upevnily víru, že i zdánlivě beznadějné předměty jsou nalezitelné. Pak přišel přítel Robert Rameš, ochranný anděl mých počítačů - přinesl opravený comp. Chtěl po mně cédéčko s Office 2000, já řekl samozřejmě, že vím, kde mám Office 2000, sáhl jsem do druhého šuplíku v levé řadě šuplíkové skřínky, a hned nahoře leželo Vladovo cédéčko (nikoli však Office 2000). Dohodli jsme se, že Office nainstaluju sám, až cédéčko najdu, popili kafe, Robert mě naložil do auta a když jsme dojeli dolů k Andělu, vzpomněl jsem si, že jsem Vladovo cédéčko nechal v igelitovém pytlíku na židli vedle záchodu, kam jsem se šel vyčůrat před cestou. Takže jsme se vrátili k nám domů, já jsem vzal pytlík, znovu jsme jeli dolů do města, našli parkovací místo, vešli do kavárny Rybka v Opatovické ulici, tam už seděl mimo jiné i Vlado a zeptal se:

"Máš to cédéčko?"
"Samozřejmě," odpověděl jsem.
Co se dá na takovou otázku říci jiného?


PSÍ PŘÍHODY: Tichý vítač, tichý požírač
Vrátil jsem se z města domů v podvečer. Dům byl tmavý, tichý. Vypadal jako opuštěný hrad. Vzpomněl jsem si na román Chladnokrevně a napadlo mě, že se budovou prošla parta vrahů ze zábavy -a až je chytnou, budou se zabývat jejich psyché, aby zjistili, kdo zavinil,, že rodinu vybili. Ne snad, že bych úplně věřil, že se to skutečně stalo, ale napadlo mě to - tak ponuře dům vypadal.

Odemkl jsem, otevřel domovní dveře - a jakmile se škvíra rozevřela na šíři nějakých pěti centimetrů, ven se začal sunout čenich a po čenichu hlava a po hlavě celý pes.

Bart mě vítal.
Pořádně. Ne snad, že by skákal, to nesmí, ale když jsem se sklonil, abych si rozvázal boty, olízl mi ucho, velmi pečlivě a oddaně. To smí, na tom jsme dohodnuti.
Je věru zajímavé, jak tiše dovede Bart čekat - nejen za dveřmi.
Říká se, že je lepší mít hlídacího psa uvnitř domu než venku na zahradě, protože lupičové psa venku na zahradě mohou přilákat na fenu, zamordovat či co - ale na psa uvnitř domu ukrytého nemohou a naopak, hlídací pes uvnitř ukrytý je zažene svým hulákáním.

Tolik teorie.
Praxe s naším Bartem je jiná. On není štěkací pes, nebo - on není převážně štěkací pes. Štěká jen přes plot na pošťačku, na odcházející návštěvu, nebo na kolemjdoucí babičky a maminky s kočárkem. Jakmile ale má pocit, že se blíží nějaká hrozba, sedne a tiše čeká.
Hrozba - nebo když se vracím já z města.
V prvním případě čeká na to, až se bude moci do nezvaného hosta zakousnout.
V druhém případě čeká, až mi bude moci olíznout ucho.
To druhé jsem mu dopřál, k tomu prvnímu, doufám, nedojde. Na mně to nezáleží, spíš na zlodějích - aby se našemu domu raději vyhnuli.


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.