Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
STRUČNĚ: čtvrtek 17.5.2001
  • V celé republice proběhla akce Ligy proti rakovině - lidé dávali peníze a zdobili se žlutými kytičkami
  • Ministr zahraničí Jan Kavan už je venku z nemocnice, kam ho odvezli s podezřením z infarktu, srdeční příhoda ho ušetřila od setkání s ministrem Powellem
  • Senát odsouhlasil změny čtyř krajů, takže definitivně bude kraj Jihočeský, Jihomoravský, Moravskoslezský a Vysočina
  • Prezidentská kancelář podala trestní oznámení na majitele domény dagmarhavlova.cz, na které je umístěna pornografie
  • Mandátní a imunitní výbor se nebude zabývat nesmyslem s mobilním telefonem který měl rozbít Václav Klaus reportérovi MFD
  • Ve Zlíně byla otevřena Universita Tomáše Bati
  • Růst průmyslové výroby akceleruje - dosáhl meziročně o 9,8%
  • Film Jana a Zdeňka Svěrákových Tmavomodrý svět měl v Praze premiéru
  • Cyril Svoboda navrhl vyplácet lidem zálohy na odškodnění za útrapy v době nacistické okupace
  • Opatření proti zavlečení slintavky budou velmi zmírněna
  • Počasí Praha: V noci na středu lilo, celý den pak bylo krásně s výjimkou pár zamračených chvil - léto se vrátilo
    Brno: po nočním dešti svítilo sluníčko, ale žádný velký horko nebylo    Lubomír Střítecký
    Orlické hory: V noci lehce zapršelo, přes den opět slunečné a teplé počasí.    Petr Kroul
    Žilina: ráno trošku spŕchlo, ale záhradke to velmi nepomohlo; cez deň bolo zase slnečno a teplo    Miroslav Drkoš

Pranostika na květen:
Není-li květen ani příliš studený, ani mokrý,
naplňuje stodoly i sudy.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)


Z deníčku Moby Dicka:
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Pošetilý nápad při návštěvě parlamentu
Dnes jsem byl v parlamentu - čistě soukromě, popřát k narozeninám - nic jsem tam nevyšpiónoval, co bych vám hned zatepla prozradil. Jen to, že - jak se mi zdá - někdo čmajznul v návštěvní místnosti jeden telefonní přístroj (tlačítkový, zůstal tam s kotoučovou volbou, to se už hned tak často nevidí) a přibyla konzole s info-systémem s touch-screenem čili s ohmatávací obrazovkou.

No a když jsem šel z toho parlamentu pryč, napadlo mě, k čemu vlastně tahle instituce je.

Sestává z poslanců a jejich asistentů a poradců a hromady dalšího personálu. Projednává, schvaluje či zavrhuje zákony. Jistě, to všichni víme. A tak mě napadlo, že kdyby se podařilo do parlamentu zvolit 200 chytrých tvůrčích znalých pilných neúplatných lidí, vymysleli by a schválili zákony, které by fungovaly a nebylo by třeba je opravovat. Představte si to: dokonalý soubor zákonů občanských pracovních i trestních. Podle nich by se řídili občané a pokud by se neřídily, byly by tu orgány moci soudní a výkonné.

Co by dělal parlament potom?
Beru to tak, že kupříkladu hokej má svoje pravidla a podle něho se hokej hraje. Pravidla, to je něco jako zákony, někdo je musel vymyslet, navrhnout schválit. A představte si, jak by ten hokej vypadal, kdyby někde v zákulisí permanentně zasedal nějaký hokejový parlament a vymýšlel by, jak má být dlouhá hokejka a jakou šířku má mít brána a kolik má být hráčů na hřišti...
Ten hokej by vypadal asi tak, jako vypadají státy (přičemž si nemyslím, že by ten náš fungoval nějak o moc hůř, než kterýkoli jiný tady v okolí).

No, to nebezpečí, že by se podařilo vymyslet definitivně dokonalé zákony, myslím, hned tak hrozit nebude.
Ostatně, kde by se u nás vzalo 200 chytrých tvůrčích znalých pilných neúplatných lidí... ochotných sedět v parlamentě.

RODINA A PŘÁTELÉ: Lidi k focení i k nefocení
Fotku jsem neudělal žádnou. Ale lidi jsem viděl náramné. Tak to byl tedy týpek, ta ženská, kterou jsem viděl v ulici Karoliny Světlé! Naposledy jsem viděl obdobnou osobu na vojně, když jsem sloužil coby studentský katedrista v Nových Dvorech u Karlových Var v srpnu 1968 (dřív, než se TO stalo). Byla to taková nechutná vyžilá ženština, která vojákům platila pivo, když jí byli po vůli (opakuji, ona platila pivo). Nebudu popisovat... Krátce a dobře, jak je to se směrem placením piv u této osoby nemám povědomost - to že by ona sama byla abstinent, ji opravdu nepodezírám. A co na ní bylo úžasné: měla na sobě tričko původně černé, nyní špinavě šedé, a na hrudi obrovský nápis původně bílý, nyní špinavě šedý: LICENSOVANÝ INSTRUKTOR SEXU.
Ta hrůza, kdybych musel k ní jít do povinné školní docházky! Měl jsem foťák v kapse, ale nechal jsem ho tam, kde byl. Měl jsem nějaký zvláštní pocit, že by na mě naskákaly blechy, i kdyby se ta osoba na mě jen podívala, a to by se jistě podívala, kdybych ten foťák vytáh - velmi výmluvně.

Před hotelem U tří pštrosů byl naopak chlapík, který by se za padesát kaček nechal vyfotit. Nebyl to instruktor ničeho - zajímavý byl tím, že měl kolem sebe omotaného hroznýše. Bylo teplo, svítilo sluníčko a hroznýš byl čilý a vlnil se a zvedal hlavu. Nějak se mi ale nechtělo sahat pro padesátku. Ta "instruktorka sexu" aspoň nabízela (aspoň verbálně) sama sebe, kdežto ten hroznýš v tom všem byl nevinně.

Potkal jsem jednou hroznýše - před lety, na jakési pouti. Vystupovali tam historičtí šermíři a měli živého hroznýše jako rekvizitu. Vztáhl jsme ruku, že si ho pohladím.
"Radši na něj nesahejte," na to šermíř.
"Já se ho nebojím," namítal jsem.
"Což o to, ale ten hroznejš by mohl od vás chytnout plíseň!"

PSÍ PŘÍHODY: Mít psa, to je výhra!
My máme Barta. Špičkovi mají Montyho. Jedni i druzí si můžeme říct - mít psa, to je výhra! Přihodilo se odpoledne. Bart seděl v kuchyni a upřeně pozoroval Míšu. Ta stála u kuchyňské linky a krájela mu maso do misky. Vtom někdo zazvonil u vrátek.

Když někdo zazvoní, Bart hlídá. Běží k oknu do koupelny, postaví se na zadní, opře se předními tlapami a dívá se oknem, kdo to je. Pak běží a pokud je dole otevřeno, řítí se k vrátkům. Tam čumí a teprve když přijdou domácí lidé otevřít příchozímu, začne štěkat.
Jenže Bart seděl v kuchyni a miska byla právě plná.
Kdosi opět zvonil.
Dva mocné zdroje přitažlivosti rvaly Barta na kusy - ovšem bylo dopředu jasné, který zvítězí.
Miska. Je fakt, že ji vyprázdnil rekordní rychlostí, takže dospěl k vrátkům současně s Míšou.
A co to má společného s Montym?
U vrátek stála Lucka Špičková. Stalo se toto: ke Špičkům do domu vletěl čmelák. Lucka se pokoušela ho vypudit ven a Montyho to úžasně bavilo, skákal kolem ní, bezmezně nadšený. A když už měla Lucka úspěch a čmelák odbzučel, Monty udělal poslední piruetu - a zabouchnul dveře. Do dějin zabouchávání dveří se tedy podařilo vepsat novou kapitolu.
Pro podobné případy máme Špičkovic klíče. Oni mají zase naše klíče.
Také Bart umí zabouchnout dveře.

Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.