Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: pondělí 14.5.2001
  • Hokejisté České republiky potřetí za sebou zvítězili ve světovém šampionátu porážkou Finů 3:2 v nastaveném čase
  • Ministr zahraničí Jan Kavan jednal v Praze v sobotu s rakouským ministrem životního prostředí Wilhelmem Moltererem
  • Kavan udělal rakouskému tlaku několik ústupků a přislíbil "další dokumentaci"
  • 60% občanů považuje Temelín za bezpečný, 25% za nebezpečí, ostatní nevědí
  • Lidovci během soboty jednali v krajích o nastávajícím sjezdu, krajské konference však nedoporučily jednoznačně kandidáty na post předsedy, takže duel Kasal - Svoboda bude otevřený až do konečných voleb na sjezdu
  • Policie rozbila další gang obchodníků s heroinem, zatčen byl i Albánec, který je podezřelý z toho, gang řídil
  • V Kladně se v sobotu shromáždili levicoví extremisté
  • V Brně-Tuřanech se o víkendu konaly letecké slavnosti
  • U obce Slivice u Příbrami se konala rekonstrukce střetnutí spojeneckých vojsk s nacisty - v těchto místech se konalo údajně poslední střetnutí druhé světové světové
  • V Letech u Písku se v neděli konala vzpomínková slavnost v místech, kde za války byl koncentrák
  • V sobotu začalo Pražské jaro
  • Počasí Praha: Bez poskvrnky slunečné dny, kupodivu docela chladné, tedy - žádné vedro

Pranostika na květen:
Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)


Z deníčku Moby Dicka:

Pondělí 14. května 2001
V podnikové restauraci jsme mohli sledovat na velkoplošné obrazovce záznamy z bojů našich zlatých hokejistů a jejich slavný návrat. Na vybraných záběrech bylo vidět, že managoři nejeli do Hannoveru zbytečně - podařilo se jim na ochozu v hokejové hale vyvěsit transparent, povzbuzující naše hochy k vítězství: "Mit tschechischen Texts in die ganze Welt!"

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vídeňský valčík na pokračování
Ten valčík trvá už tak dlouho, že se z něho motá hlava a zvedá žaludek. Poslední kolečko bylo v sobotu - Jan Kavan jednal v Praze s rakouským ministrem životního prostředí Willhelmem Moltererem a dohodli se o "doplnění dokumentace k jaderné elektrárně Temelín".
Rakouští jádrožrouti neviděli a nemohli vidět ani čtvereční centimetr jediného papíru, které "česká strana" předá Rakušanům - a už věděli, že ta dokumentace bude nedostatečná. Ono totiž to jednání je podobné, jako jednání Palestinců s Izraelci. Palestinci prostě chtějí, aby Izraelci odešli nebo se utopili v moři (v lepším případě), a Rakušané chtějí, abychom Temelín nespustili. Nic jiného je neuspokojí a i kdyby dostali dokumentaci o kubickém objemu reaktorové budovy, budou vědět, že Temelín je svinský český šrot, atomová bomba s komínem.

Oni chtějí (jako dílčí, postupný krok) dokumentaci katastrofického scénáře, co by se stalo, "kdyby Temelín vybouch" a pak by chtěli vyprávění o zemském ráji na pohled, který nastane, když Temelín přijde ke zbourání (nulová varianta). Doufají, že z jedné i druhé dokumentace budou těžit argumenty pro svoje propagační ofenzívy.

Doufám, že s obsahem dokumentů bude seznámena i veřejnost, zejména o té "nulové variantě". Dozvíme se, že drancování uhelných dolů a vápencových lomů (vápence je třeba k odsíření) bude pokračovat do nekonečna, že bude nutno tepelné elektrárny ne rušit, ale renovovat, že měsíční krajina se bude rozšiřovat...

RODINA A PŘÁTELÉ: Visení je na pořadu dne
Nevisel jsem. Ale mohl. A to jak jsem se bál mi působilo větší újmu, než filmovým hrdinům skutečné visení. Je fakt, že jsem z toho filmu viděl jen asi pět minut - dávali ho v sobotu snad na Nově a bylo to o teroristech, kteří se vloudili na Air Force 1, aby tam vzali prezidenta USA (Harrison Ford) jako rukojemníka - a bylo to omračujícím způsobem blbé. Ráno u snídaně mi vyprávěl David, že zahlédl konec toho filmu a Harrison Ford tam visel za ruku na špagátě z letadla Air Force 1 vystrčeného. Takové visení mám nejradši - když se visí z Jumba ve výšce 10 kilometrů při rychlosti 900 km/hod v šedesátistupňovém mrazu. Ach jo.
Na to visení jsem si pak vzpomněl odpoledne, když jsem prořezával suché větve na naší smuteční vrbě v koutě zahrady. On je div, že není celá suchá, protože místo kde stojí je nejsušší místo široko daleko, je to někdejší cihlová navážka a já tu vrbu na to místo zasadil v naději, že uhyne - byl to takový zahradnický danajský dar. No a vidíte, od té doby uplynulo 30 let a vrba roste dál, jenomže jí přes zimu sem tam uschne nějaká větev.

V odepisování svých větví se vrba řídí několika jednoduchými zásadami.
Především jsou to větve mimo dosah. Přirozeně že mimo dosah ze země. Ale jsou i mimo dosah ze štaflí. Vrba má přesné informace o parametrech našich štaflí a uschne větev podle vzorce v(výška štaflí) + N(eff od kolen nahoru) +pila v natažené ruce + k(koeficient nedosažitelnosti). Hodnota k je stanovena s velkou znalostí psychiky. Musí způsobit nedosažitelnost větve, ale nesmí být tak veliká, aby odradila od lezení nahoru na štafle. A celou tu dobu, co jsem se pokoušel prořezat větve (proces je složitý - ke stanovení hodnoty k je třeba nastrčit některé větve tak, aby se daly uříznout a já abych se namlsal a povzbudil z vrcholným výkonům, jsem myslel na Harrisona Forda a na jeho visení (jéje, ten se navisel! Nejen jako prezident, ale i jako Uprchlík a taky jako detektiv Deckert v Blade Runnerovi).

Nevím, jestli Ford někdy visel na vrbě. Šel bych se na ten film podívat a možná by mě povzbudil k novému pokusu prořezání uschlých větví. A vrba by se konečně dočkala. Ukázala by mi, že spadnout se nemusí hned z višně, že k témuž účelu je vrba (jako) stvořená.

Doplněk:
Pan Karel Komárek píše z Paříže, že Harrison Ford dostal za tuto roli víc peněz, než kolik dostal Bill Clinton za dvě funkční období. Visení se tedy vyplácí, ale musíte být Harrison Ford.

PSÍ PŘÍHODY: Setkání nesprávných bytostí
Některá setkání prostě nevyjdou. Některá by ale mohla dopadnout mnohem hůř, než dopadla. Původně to bylo zamýšleno tak, že se sousedovic kocour Zrzeček sejde s některou s našich myší a sežere ji. Tedy, neznám názor myší, ale o Zrzečkově úmyslech nebylo pochyb: potkal jsem ho odpoledne v naší garáži.
"Zrzečku," oslovil jsem ho, "oceňuji tvoji snahu vymýtit myši z podzemí našeho domu. Musím tě ale upozornit, že tam kde jsem já, se v blízkosti vyskytuje i náš Bart a myslím, že o setkání s ním nestojíš."
Toto jsem řekl a vyšel z garáže, abych kocourovi uvolnil prostor. On dal na moji radu a vyběhl ze vrat a zmizel za rohem domu.
Sotva se to stalo, z opačné strany vyšel zpoza rohu Bart.
Uviděl mě a strnul. Hleděl na mne podezíravým okem, jako když přijde manželka na kontrolní návštěvu do kanceláře svého muže a ten stačil v čas mínus 0,1 vyšoupnout za dveře slečnu Novákovou z dokumentace. Bart povysunul hlavu do pozice jíž říkám žirafa, upřel na mne krátce pohled, ve kterém nebylo vlídnosti anebo dokonce něhy ani za půl máku - a celým svým zjevem vyjadřoval myšlenku:
Tady někde by mohl bejt kocour!
Nechtěl jsem mu to vyvracet, jen jsem krčil alibisticky rameny v dobré víře, že Zrzeček má dost fištrónu a nezůstal za rohem, aby si tam olizoval na sluníčku bříško.
V tu chvíli se Bart rozběhl - takovým tím zametacím během - má velmi složitou dráhu, takový běh, aby mohl kdykoli změnit směr.
Bylo vidět, že o setkání s kocourem převelice stojí.

Bart zaběhl za roh. Šel jsem za ním abych snad zabránil nejhoršímu, kdyby se Zrzeček projevil jako hňup a nechal se chytit.
Není to hňup.
Bart se vracel, jazyk vyplazený, s nepořízenou.
Tak tohle ať se mi tu neopakuje, pane, dával mi najevo.
A když jsem pak šel kolem otevřených dveří, zaslechl jsem cosi tenoulinkého, jako když zazvoní zvoneček na konci kratičké pohádky.
To byl myší smích.

Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.