Pranostika na 11. května, Mamerta:
O svatém Mamertu zima je po čmertu.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Pátek 11. května 2001
Hlavní managor kontrolního oddělení a zároveň jeho jediný zaměstnanec Mazanec, který u podniku pracuje již 60 let, prý uvažuje o odchodu do důchodu. Dnešní Hospodské noviny uveřejnily článek, který dokazuje, že možný budoucí majitel Českých Textáren, Deutsche Texts, je v rukou anglo-amerického kapitálu.

Existenci víceletých gymnázií pokládají za ztělesnění nespravedlnosti, protože se v nich vychovává elita a přístup do nich mají děti z rodin, které z těch či oněch důvodů k elitě patří nebo patřit chtějí. Kdežto, kdyby víceletá gymnázia byla zrušena, měli by stejnou šanci všichni.

Jak to obvykle s podobnými levicovými projekty bývá, vypadá to na papíře skvěle.
Nebudu polemizovat - spíš bych měl protinávrh:
Co kdyby se víceletá gymnázia nechala být (přejí si to studenti a jejich rodiny a profesoři a nemalá část veřejnosti je taky pro) - a intenzivně by se pracovalo na zlepšení školství jako takového? Místo toho, aby se rušilo něco, co funguje dobře, ze vzteku, že to nemohou mít všichni, aby se to, co momentálně funguje hůř, zlepšilo?

Jenže taková logika odporuje způsobu myšlení levicových spasitelů světa.
Jim více vyhovuje logika z roku 1948 zrušme bohaté (finančně, lépe i fyzicky). A je jedno, že právě tím jsme se dostali tam, kde jsme - a dostalo se tam mimo jiné i školství.

Z dnešních slov Eduarda Zemana lze čerpat optimismus ve věci gymnázií. Ne ovšem definitivní optimismus - ty myšlenky na "rovnost skrze represi" (a rušení je represe) jsou nalevo pokřiveným hlavám příliš blízké.

Míša se taky potřebovala vrátit domů, tak jsem ji požádal, aby ten mobil vzala.
Bez dalšího zdržování jsme potom vyjeli a zastavili u zelináře a u pekaře - zkrátka, velký týdenní nákup v plném děsu a běsu - jenže ten důležitý telefonát nepřicházel.
"Vzala jsi mi ten mobil?" zeptal jsem se Míši pro jistotu.
"No samozřejmě," pravila a vytáhla z kabelky telefon "Siemens utržené sluchátko" neboli bezdrát.
Oba jsme osvědčili sebekázeň a tolerantnost, já se omlouval, že jsem mobil primárně zapomněl a ona, že se přehmátla a já ji ujišťoval, že to nevadí - tak to holt chodí v tomhle bezdrátovém světě, kde je všude nějaký ten elektronický humus!

Po návratu jsem kontroloval mobil, jestli ten důležitý hovor není mezi known calls, tedy jestli si mobil nezapamatoval číslo někoho marně volajícího.
Nezapamatoval.
Zavolal jsem tedy sám na to číslo. Přítele, který mě měl v důležité věci volat, jsem zastihl.
"Já jsem ti měl volat?" divil se. "Vážně? A proč?"

V uplynulém půlroce to bylo celkem snadné. Větve křovin a stromů byly holé a na Barta bylo dobře vidět, na Barta a průhledem skrz stromy i na spodní smyčku vyhlídkové ulice Mrázovka, takže jsem viděl, zda se tam náhodou nevyskytuje nějaký jedlý pes.

Neberte to jako stížnosti proti jaru, jen je to prosté konstatování daného stavu.
V té souvislosti mě napadlo - kde se to listí vzalo?
Představte si, kolik tun (záměrně se varuji odhadovat řád, tedy stovky, tisíce, milióny) váží listí. Když ho na podzim shrabávám, je to - dejme tomu - patnáct koleček, a to máme na zahradě všeho všudy pět listnatých stromů a pergolu obrostlou vínem. A teď si vezměte veškeré listí které na jaře vyroste.
To je nějaké hmoty! Kdyby všechno najednou spadlo a mělo se navézt na hromadu, myslím že by Cheopsova pyramida vedle této hromady vypadala jako trapná krtina.

Opakuji, odkud se vzala ta hmota?
Je to uhlík, vodík, kyslík, dusík a pak nějaké ty další prvky. Odkud se vzaly ty strašné tuny?
Možná ze vzduchu z kysličníku uhličitého? Nebo to uvolňují keře a stromy ze svého těla? Jenže z čeho roste tráva? Ze země? Je v ní uhlík?

Jedno vím zcela a stoprocentně:
Bartovi je to fuk a snaží se mi v zeleni zmizet.