Jaké asi byly jeho pravé důvody k tomuto rozhodnutí. Mně by přišlo legrační, kdyby spor rozdmýchaný kolem sporu o odpovědnosti či neodpovědnosti Miroslava Kalouska měl řešit člověk, který býval šéfem řečeného Kalouska v resortu považovaném za nejhorší resort v zemi. Ale takhle se asi v politice neuvažuje.

K tomu souboji muž proti muži: kdyby jeden ze souboje odešel se štítem a druhý na štítě, bylo by to dobré pro lidovou stranu. Jenže tak to nebude. Jeden nebo druhý (ledaže by někdo třetí) vyhraje, a ten co prohraje nezmizí ze světa a nezmizí jeho příznivci a stoupenci poraženého budou pilně mydliti vítězovi schody.

Televize - tahanice na pokračování
Podle ČTK se rozhodla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, že za "televizní krize" byl v mnoha případech porušen zákon. Ze zprávy neplyne, zda byl zákon porušen ze strany komersní čili vzbouřené televize, ze strany Bobovize anebo ze strany ředitele Hodače, který vysílání prostě utnul. Takže se dá čekat další tahanice na mnohá a mnohá pokračování a odročení a odvolání a pokračování.

A pro budoucí časy, až bude v platnosti mediální zákon? Ústavněprávní výbor senátu nedoporučuje jeho přijetí, protože je podle jeho názoru natolik špatný, že by vyžadoval okamžitou novelizaci.

Dovedete si představit někoho rozumného a podnikavého a tvůrčího, že by za těchto okolností toužil spojit s veřejnoprávní televizí svoji budoucnost? Snad takoví lidé jsou. Kdyby se jejich optimismus dal těžit, mohli bychom ho vyvážet jako Kuvajt ropu.

Hašek vypráví o sobě a příteli Mestekovi a o tom, jak vymysleli reelný podnik: na pouti si otevřeli boudu bez oken, se vchodem a východem. Hašek lákal návštěvníky dovnitř, že zažijí úžasné překvapení. Kdo tam vlezl, dostal od Mesteka facku. A když šel ven, jásal: "To musíte taky zkusit, to je úžasné překvapení!" A lidi se hrnuli. Jak by ne, když jim vstup doporučoval ten, který právě to úžasné překvapení zažil!

Na reelný podnik jsem si vzpomněl, když se z cesty do vesmíru vrátil první platící pasažér Dennis Tito, volaje: je to ráj!
Pánbůh ví, že mu to přeju a stejný pánbůh ví, že se nelepím do řady k těm, kdo babsky skřehotají na téma komercionalizace kosmu: Tito si koupil letenku a firma ho za ni vzala na palubu, to že nemám dvacet milionů dolarů na letenku je můj problém, ne problém Dennise Tita nebo někoho jiného. Nic špatného ani divného na tom není, někdy to přijít muselo a je to tady.

Ale ten ráj... ten mi tuze připomíná Haška a jeho přítele Mesteka. Kdybych měl dvacet milionů dolarů a utratil je za letenku a letěl bych...

No, já dodám, jak to bylo, když jsem poprvé letěl dopravním letadlem.
To bylo před dávnými léty za mých študentských dob a letěl jsem na lince Praha - Londýn eroplánem TU-104 a najednou - brzy po odlepení od startovací plochy se ke mně hrne divukrásná letuška a volá: "Ahoj Ondřeji, jak se máš?" Ona to byla moje spolužačka Jiřina Pilousová.
A já povídal:
"Blbjeeee...."
A hodil jsem šavli do pytlíku.
Leťte s TU 104, je to ráj!

Pokud jde o mě, mám ke koťátkům rozpolcené vztahy. Když jsme bydleli ve Slapech (1946-1953), měli jsme kočku, jmenovala se velmi nevynalézavě Míca. Ta rodila snad třikrát do roka. Nijak tím neobtěžovala. Vždycky si vlezla k sousedům na seník, tam si vrhla to svoje a když bylo vržíno, přinesla koťata ukázat. To byla samozřejmě chyba, protože otec ta koťata vzal a hodil do sudu s vodou a přiklopil dřevěným víkem. Pokud se toto doznání dostane do rukou Vladimírovi Smejkalovi, vygumuje mě z okruhu svých přátel, ale takové to tenkrát na venkově bylo, tak to chodilo. Když pes, tak uvázaný u boudy, v liberálně vedených usedlostech na lanku nataženém přes dvůr, a koťata se topila.

Dnes se krutost transformuje.
Tak například sousedům u nás v ulici někdo otrávil psa, německého ovčáka. Nic mu nebylo, jenomže večer nechtěl žrát, ještě o půlnoci se na něho paní sousedka šla podívat - a ráno bylo po něm. To je taková krutost... jak bych to řekl - hnusná, zákeřná. Asi tak bych řekl - že to zabíjení koťat a uvazování psů k boudě patřilo tenkrát před padesáti lety k životu, ale zavraždění hodného pejska jedem, to bude výron chorobné duše vždycky. Zítra se půjdu podívat na ta koťata.
Zvláštní věc - malé kotě se podobá myši, kterou bude jednou coby kočka lovit.