Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který
mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze
zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem,
jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ:
pondělí 7.5.2001
Víkend poznamenaly bouřky - nejdřív na Tachovsku a pak na Zlínsku, jedna žena v přívalu
vody při bouřce prochladla tak, že zemřela v nemocnici
V souvislosti s přípravami profesionalizace armády se začalo mluvit o nutnosti
vybudovat sytém aktivních záloh, zřejmě z dobrovolníků
Miloslav Výborný řekl, že ve středu oznámí, zda přijme kandidaturu na post šéfa lidovců
Za přítomnosti amerických veteránů se v Plzni konaly oslavy konce světové války
Španělský korunní princ Felipe si v neděli prohlédl unikátní barokní divadlo v Českém
Krumlově
Vladimír Špidla prohlásil v sobotu, že je nutno dále rozšiřovat výdaje na sociální
politiku
Na náměstí Svobody v Brně se konala v sobotu demonstrace za legalizaci marihuany
Počasí Praha: Mizérie - zamračeno, deštivo, nevlídno
Orlické hory:
Petr Kroul
Žilina: v sobotu ešte dusno s krátkou búrkou, v nedelu sa ochladilo, zafúkalo a
nasnežilo (kvety z čerešní)
Miroslav Drkoš
Pranostika na květen:
Když se v máji blýská, sedlák si výská.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)
Pondělí 7. května 2001
Junior obdělává zahrádku Fotra Bambase. Ambrož vyrazil kamsi do přírody
se svou přítelkyní Kočkou. Jaký klid na práci! Barák je téměř prázdný.
Dnešní pracovní porada špičkového managoringu je výjezdní a koná se v
Hannoveru.
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Tvrdík má to tří měsíců vymyslet profesionální armádu
Idea profesionální armády sklízí potlesk. Nový ministr obrany Jaroslav Tvrdík ji má do tří
měsíců vymyslet, nařizuje mu to Miloš Zeman poté, co z vlastní hlavy dostal nápad vyhodit
Vladimíra Vetchého stylem:
"Vládo pozor! Kdo je ministr, krok v před... Kam se cpete, Vetchý?"
Trochu to připomíná vládnutí Jaroslava Haška coby bolševického komisaře města Bugulmy,
který nařídil mužikům naučit se za tři dny číst a psát.
Ne snad, že by profesionalizace armády byla špatný nápad - naopak.
Armáda má zvyšovat svoji kvalitu a s tím souvisí i to, že má zvyšovat nároky na
personál, jak se zlepšuje materiální vybavení - a od určitého momentu ztrácí tak zvaná
základní služba smysl, protože výzbroj a vše ostatní co s provozem armády souvisí je tak
složité, že to vyžaduje profesionální obsluhu.
Což, jak se obávám, není případ naší armády. To věru není těleso tak funkční a moderně
vybavené, že si o profesionalizaci zrovna koleduje.
Ale tohle napadá jen tak na okraj člověka, který už léta vývoj v armádě pozoruje a musí
se čím dál víc mračit. Tvrdík aspoň veřejně odsoudil zlodějny které se v armádě
zahnízdily pod lidoveckou taktovkou, Tvrdík aspoň veřejně připustil, že v armádě
jako takové vládnou zcela jiné poměry (rozumějte mnohem lepší) než na samotném ministerstvu
obrany.
Třebaže se hned po jmenování ozvaly hlasy kritiků (je to čerstvě ze zeleného
vysvlečený lampasák), snad má dobrou vůli a hlavně - představu, jak by se zoufalá situace
měla změnit.
Gól týdne: Březina fotbalistou Ministr bez tašky Karel Březina uvažuje, co je lepší: být ministrem a šéfovat úřadu
vlády, nebo šéfovat fotbalu a nahánět pivní skauty od televizoru do prázdných tribun
stadiónů? Obojí má svoje přednosti, přemýšlí rozvážně. Fotbal nebo politika... v hospodě se
mluví o jednom i druhém se stejným zanícením, vždyť je to vlastně totéž...
Co k tomu dodat?
Není to jen vláda sebevrahů, je to i vláda...
Darmo mluvit.
RODINA A PŘÁTELÉ: Stopaři v zeleném
Koncem týdne jsem trochu cestoval a bral stopaře. Nejvíc stopařů bylo v pátek odpoledne. To není žádný div. Spousta vojáků mezi nimi - ani to
není žádný div. Dnešní vojáci mají na vojně to, o čem si mohli záklaďáci za mých časů jenom
nechat zdát - po službě se mohou sbalit a jít po svých- pokud nemají nějaké povinnosti.
Shodou okolností jsem dvakrát po sobě sebral vojáčka s červeným baretem - tedy parašutistu.
Když jsem byl před mnoha lety na vojenském cvičení v Kroměříži, pozoroval jsem tam
výcvik parašutistů: měli na dvoře kasáren skákací věž a když jsem se na ty kluky díval,
bylo v tom pohledu všechno možné, jenom ne závist.
O závisti hovořil jeden z těch dvou parašutistů.
"Jo... závidím klukům z vedlejší roty. Oni mají velitele roty, kterej má rád sport.
Takže běhaj. Každej den běhaj."
"Vy neběháte?"
"Ne," řekl.
"A co děláte? Střílíte?"
"To jo. Jednou za čtvrt roku."
"A co děláte?"
"Nic," řekl lhostejně.
Ten druhý příslušník elitní jednotky na tom byl líp.
Je v oddílu, který opravuje vétřiesky. Mají tam dokonce jednoho automechanika a ten jim
radí, co mají dělat.
Kluka jsem vysadil a pustil jsem si rádio a nový pan ministr obrany Tvrdík tam moc
hezky hovořil. Moc mě to neuspokojilo. Nezmínil se o tom, že by americké supersoniky mohly
počkat, že by pro začátek se měly vojákům koupit kecky.
PSÍ PŘÍHODY: Všechno nejlepší, Arísku!
Arísek od vedle má dnes narozeniny. Je mu dvanáct a byli jsme mu s
Míšou blahopřát.
Dvanáct let v životě psím, to je dlouhý lán proštěkaného a proběhaného života. Jen toho
rozčilování se sousedy, tedy s námi, co pudlík Arísek zažil, kolikrát musel vynadat
Gordonovi a kolikrát si to zopakoval s naším Bartem! S Bartem se nikdy nesetkal jinak než
skrz plot a s Gordonem... Bohužel jednou ano, nějakou pochmurnou náhodou se dostal k nám na
pozemek a Gordon tu pohanu neunesl a kousnul Aríska do nohy. Ale to už je dávno, předávno a
Arísek na to nemá ani jediný chlup vzpomínky.
Byli jsme mu blahopřát - a chtěl jsem ho vyfotit. Miládka pochybovala, že se to podaří.
Arísek se nerad fotí a dělá všechno možné, aby se fotografování vyhnul.
"Mám digitální foťák, budu ho fotit přes displej, on vůbec nepozná, že ho chci
vyfotit!"
Zamýšlel jsem ho fotit tak, jako Vinnetou s Old Shatterhandem stříleli komančské
zvědy, tak zvaným kolenním výstřelem. Budu mít foťák v klíně, on se zaostří sám a
záběr udělám přes displej.
Jo... ale Arískovu nedůvěřivost jsem hrubě podcenil. Sotva jsem vytáhl foťák z kapsy,
Arísek si ho všiml a už se dekoval z místnosti pryč.
Bylo třeba šesti dámských rukou - fixace Aríska se účastnila Miládka s Janou i
Míša - aby Arísek chvilku seděl na křesle a aby se zajímal o něco jiného než o
fotografování, konkrétně o půl párku.
Málokterý potentát věnuje fotografovi tak krátkou dobu, jako věnoval Arísek mně.
Na druhou stranu uváženo, potentáti berou mnohem větší úplatky, než půl párku.
Tak všechno nejlepší ještě jednou, dvanáctiletý Arísku!
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. Rediguje Ondřej Neff. Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.