Pranostika na duben:
Když dubnový vítr do stodoly fučí, po žních díru nenajde.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka

Pondělí 30. dubna 2001
Zítra je významný den: České Textárny ustanovují dceřinnou společnost METLA (mekty a tlachy), která má mít asi dvě stě nových zaměstnanců. Ti nebudou produkovat realizace, ale realizovat produkty, které vyprojektuje desítka mektárenských a tlachárenských společností, jež si České Textárny k tomu účelu zakoupily.

Notoval si s ekologickými aktivisty v tom, že "starostové měli být informováni" že po kolejích kolem nich pojede vlak s uranem pro Temelín. Když Gross rozumně namítl, že by to bylo totéž, jako kdyby se všude roztroubilo, kudy náklad pojede, Kopřiva mlel cosi o tom, že se to mělo říct jen některým starostů, prostřednictvím hejtmanů a zapletl se do toho tak strašně, že se tomu musel sám smát.

Jsem smíšek a směju se rád, ale tentokrát jsem se nesmál. Bylo mi spíš smutno z úrovně politika, který nepochopí jednoduchou zásadu, že totiž některé otázky nemohou být předmětem politické licitace. Tak kupříkladu utajení železničního transportu uranu je zakotveno v zákonu, takže to, co bývalý náměstek před očima televizních diváků prosazoval, bylo porušování zákona. A tomu se jaksi smát nedokážu.
Mimochodem, to co nátlakové skupiny dělají už má rozměr mezinárodního spiknutí: na jedné straně rakouští aktivisté znovu narušují provoz na hraničních přechodech za nečinné asistence policie své země, na druhé straně se aktivizují jejich druzi v polském Štětíně. To vše za situace, kdy se jasně ukazuje, že spalování uhlí v tepelných elektrárnách je zločin n Zemi a na všem živém co se na Zemi pinoží - a jaderné a později i termojaderné energetice patří budoucnost, protože je nejekonomičtější a k životnímu prostředí nejšetrnější.

Jenže je politicaly incorrect.

Uvnitř knihkupectví jsem našel i Honzu Kantůrka, ten překládá Pratchettovy knihy do češtiny. Skvěle. Pratchett mu přivezl z Londýna klobouk - úžasný černý širák, jaký nikdo jiný v Praze nebude mít. Kantůrek se v něm jak se patří natřásal a všichni jsme mu ho dílem přáli, dílem záviděli.

Anthony Hopkins na Střeleckém ostrově
Upřesním nejsem si jist, zda tam tahle hvězda byla osobně... V sobotu jsme šli s Míšou přes most Legií a na Střeláku se točil film s Hopkinsem v hlavní roli. Doposud to nejdivnější, co jsem na tomto ostrově viděl, byla povodeň - muselo to být někdy v roce 1965, řekl bych, celý cíp ostrova, který je blíže Karlovu mostu, byl tenkrát pod vodou. No a druhá zvláštnost? Tu jsme s Míšou pozorovali v sobotu: po ostrově jezdila dvě auta!
Jakpak se asi ta auta tam dostala? Na Střelecký ostrov vedou jenom schody. Spustili ta auta z mostu jeřábem? Přivezli je po lodi? Anebo je někde nějaký zakuklený most, o kterém nic, vůbec nic nevím?
Takhle záhada mě zajímá víc, než otázka, zda ten Hopkins v danou chvíli na ostrově byl nebo nebyl. Lidojedy já nerad.

Někdy ale sleduje moje - jak se hezky říká - mediální vystupování. Dneska u nás byla týví a točila se mnou povídání o hvězdách, či přesněji planetkách. Bart návštěvu přivítal civilizovaně, jen každého lehce očichal a dokonce se ani nepokoušel olíznout objektiv kamery. Problém způsobil jen na krátkou chvíli - a ne úplně svou vinou: natáčení se dělo na zahradě a přilákalo pozornost sousedovic psího tria Sára&Bára a Arísek. Trio přiběhlo k plotu, začalo štěkat, Bart štěkal z naší strany na trio a už to vypadalo na nekonečný příběh. Naštěstí nepatří soustavnost a cílevědomá výdrž k dominantním vlastnostem ani Barta, ani psího tria.

Po většinu televizní akce se tedy Bart choval způsobně a ležel mi u nohou a podřimoval, zatímco dialog o komických tělesech plynul nad jeho hlavou.

Když natáčení skončilo, pan zvukař si letmo projel záznam a smutně pravil:
"No jo, jenže já tam mám funění toho psa!"
Nabídl jsem se, že funění vezmu na sebe. Kameraman našel jiné řešení: natočil Bartův krátký záběr, tak zvaný prostřih. Funění bude krátkým pohledem na Barta legalizováno. Tak se Bart, díky funění, stal mediální hvězdou, byť nepatrné velikosti.