Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který
mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze
zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem,
jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ:
pátek 27.4.2001
Irák vypověděl českého diplomata v Bagdádu, je to odpověď na vypovězení iráckého
konzula v Praze
Bývalý důstojník BIS Vladimír Hučín se snaží o obnovu soudu, kterým byl odsouzen v době komunismu,
první slyšení se událo v Prostějově - v nejmenší jednací místnosti, která se v budově
našla, údajně z bezpečnostních důvodů
Komerční banka hodlá vymáhat směnku za 280 milionů korun od Františka Chvalovského, šéfa fotbalového svazu
Předseda poslaneckého klubu Škromach popřel středeční sdělení Petra Pitharta, že už
existuje dohoda stran s výjimkou ODS o budoucím volebním zákonu
Také Vladimír Špidla řekl ČTK, že o takové dohodě v podstatě nic neví
Ministr vnitra Stanislav Gross popřel spekulace, že smrt policistů v Protivíně zavinily
pistole - podle jeho názoru šlo spíš o slušnost a lidskost
Policie zatkla v Ostravě a ve Vsetíně tlupu šiřitelů padělaných pětitisícových bankovek
Česká republika vydala Rusku komunistického teroristu Maximenka - po teroristických
činech v Rusku se skrýval v Česku pod falešným jménem
Počasí Praha: Až do pozdního odpoledne ne moc hezky, někde v Praze i sprchlo, večer se
to vybralo
Brno: nějak sem to jaro přechválil, se sluníčkem už to nebylo tak žhavý, ani
moc teplo nebylo
Lubomír Střítecký
Orlické Hory: Od rána zamračeno, ale teplo,odpoledne vykouklo sluníčko.
Petr Kroul
Žilina: dnes nás tvorca počasia trochu schladil a polial, ale na zimu to už nevyzerá
Miroslav Drkoš
Pranostika na duben:
Je-li v dubnu teplý déšť, hojné požehnání jest.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka
Pátek 27. dubna 2001
Pomalu se dokončuje "destrukce podniku zvaná liberalizace" (Juniorův
výraz). V podnikové restauraci proběhlo "rozloučení s bývalými kolegy".
Šéfodborář Plachý mlnil: "Mé srdce bude vždy na vaší straně, kteří se na
změnách v naší společnosti podílíte svým odchodem." Ačkoli byla rozlúčka
spojena s podáváním řízku s bramborovým salátem, účastnilo se jí jen deset
liberalizovaných zaměstnanců.
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Slušnost příčinou protivínské tragédie
Tragédie v Protivíně šokovala veřejnost. Krátce připomenu, o co šlo - 17. dubna jistá žena
oznámila policii, že ji znásilnil její bývalý muž. Policie šla případ vyšetřit. Muž zahájil palbu,
dva policisty zabil, třetího poranil a sebe smrtelně poranil - zemřel aniž přišel k vědomí.
Případ dodnes není plně vyšetřen a z dílčích závěrů dnes ministr vnitra Gross odvodil
veřejně ventilovaný názor, že příčina není v selhání osobních zbraní.
Jednou, až někdo - třeba náhodou - přijde na toto ministrovo vyjádření, bude se divit, co
to vlastně ministr povídal.
Ale ono to má svoji logiku. Kolem nákupu zbraní České zbrojovky běží kampaň, která má za
cíl diskreditovat český výrobek a prosadit nákup zahraniční konkurence. Zbraň která se
desítky let vyváží do celého světa a kterou dokonce Izraelci okopírovali a vyrábějí pod
názvem Jericho je skandalizována a pokládána za cosi notoricky nespolehlivého a smrtelně
nebezpečného pro toho, kdo ji používá. Hned po protivínské tragédii bylo některým lidem
jasno: policisté jsou mrtvi, protože jim policejní prezident zakázal nosit zbraně s nábojem
v komoře. Pak se ukázalo, že v obou zbraních náboje v komoře byly. Věcná argumentace ale nic
nezmůže, jakmile jde o lobbing. Ty zbraně prostě selhaly...
Nuže, příčina je jinde, a ministr se vyjádřil ohleduplně, vždyť v úterý byl policistům na
pohřbu. Už před tím ale dal on i policejní ředitel najevo, že policisté přitvrdí. Bohužel, to
je důsledek pokračujícího surovění doby. A k tomu patří i lobbing zneužívající tragédie.
RODINA A PŘÁTELÉ: Návštěva u vetešníka
Spolu s Ivanem Gentlemanem Strakou a Jirkou Wagnerem (oba znáte ze stránek Psa) jsme se
byli dnes odpoledne podívat ve vetešnictví v Opatovické ulici. Straka se chlubil, že si tam
včera koupil kamínka a má je tam schované a zítra si pro ně pojede autem; chtěli jsme s Jirkou kamínka spatřit - a podívat se k vetešníkovi.
Jde se tam dolů do klenutého sklepa, je tam cítit plíseň, už ta optická a pachová
kulisa dodává místu správnou vetešnickou atmosféru. Starých věcí a věciček tam mají
doslova hromady. Straka nám ukázal kamínka (je to skvělý maličký bubínek z litiny) a jak
tak koukám na bubínek, slyším, jak Jirka Wagner volá:
"Kloboučku, hopl! Kloboučku, hop!"
Otočím se - a on nezešílel. Objevil krabici s dětskou hrou KLOBOUČKU HOP, to se cvrnkal
plastikový kalíšek do rámečku - něco na principu košíkové.
"Opovaž se to koupit, nebudeš mít na hospodu," syčel jsem (do hospody, přesněji do
literární vinárny pana Rybky jsme měli namířeno) a to už slyším Straku, jak volá:
"Pojďte se podívat, koukejte, tady mají nějakej udělátor s překapávátkem!"
Jakožto doyen sboru jsem pokládal za svou povinnost vymluvit Strakovi koupi udělátoru z
překapávátkem: už dost peněz utratil za litinový bubínek a kdyby koupil ještě udělátor, neměl
by na útratu ve vinárně pana Rybky.
K výchovnému působení jsem se nedostal. Moji pozornost připoutala kravička s malinkými
panáčky z korálků - byli to nějací kulometníci nebo co a kromě kulometníků byla v krabičce
ještě trojice letadýlek. Pomyslel jsem na Ivana Steigera a jeho muzeum hraček a pak jsem si
vzpomněl na přátele, napadlo mě - že si ten Ivan koupil udělátor s překapávátkem, ohlédnu
se a fakt, pan vetešník mu právě zavazuje balík!
"Co budeš dělat s udělátorem," káravě jsem Ivana oslovil.
To není udělátor," odpověděl důstojně s podtónem co si o mně myslíš. "To jsou
dřevěný hodiny na klíček."
A jestli si myslíte, že jsem si ty kulometníky koupil, hrubě mě podceňujete.
Koupil jsem si lorňon.
PSÍ PŘÍHODY: Univerzální propustka - piškot
Odcházel jsem z domova první - šel jsem dolů do města a Míša se chystala, že navštíví svoji
kamarádku Liběnu. Ta bydlí nedaleko. V těchto dnech se stará o psa, gordonsetra Baxe.
To se ví, že na návštěvu k psovi nemůžete jít s prázdnou kapsou. Tohle Míša dobře
ví a proto si nasypala do kapsy piškoty.
Na pelechu u domovních dveří ležel Bart, uražený a rozmrzelý mým odchodem a tuplem
uražený a rozmrzelý Míšiným odchodem.
Pozná se to podle toho, že leží, hlavu má položenou na levé tlapě, a oči upírá do zdi.
Nikdy neuzná odcházejícího za hodna pohledu. Kdo odchází, je pro něho mrtvý muž / mrtvá
žena.
To trvalo do toho okamžiku, kdy Míša vstoupila do horizontu událostí čili do
dočuchu.
Bart přestal být uražený, vyskočil a hnal se ke kapse s piškoty.
Znatelně jich ubylo, než se Míša dostala ze dveří ven.
Odešla k Liběně a v předsíni už čekal Bax. I on má svůj dočuch a dával najevo,
že požírání piškotů mu není proti mysli. Spořádal je všechny a doufal, že další se v kapse
narodí. Sedl si tak předpisově, že by mohl pózovat pro fotografování do příručky k výchově
gordonsetrů, a chodil by i po předních tlapách, jen aby si další piškot vysloužil. Jakmile
zjistil, že už nic nebude, odešel do pokoje a uvelebil se v nejlepším křesle.
Po návratu domů Bart podrobil Míšu té nejpřísnější zkoušce. V ní propadla nakvadrát:
nejenže neměla v kapse nic, co by připomínalo piškot, ale byl z ní cítit nějaký cizí, zcela
evidentně jedlý pes! Stav uraženosti kulminoval.
"A co takhle... Barte.... večeře..." podotkla Míša.
No, za jistých okolností se dá dojít k rozumnému kompromisu.
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. Rediguje Ondřej Neff. Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.