Pranostika na duben:
Dubnový sníh pole hnojí a déšť jim požehnání přináší.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka

Pondělí 23. dubna 2001
Jak klidné jsou pondělky bez managorů, kteří tráví svou pracovní dobu schůzemi, tedy prac. poradami na Severním a prac. obědem na Jižním Městě a cestováním mezi nimi. Vlastně pondělí je jediný den, kdy máme čas na práci!

Ona je to do značné míry pravda. Už ty loňské senátní volby zasáhly do tohoto "boje o charakter republiky" (zní to jako teze z marxistické příručky, ale ono na tom je hodně pravdy) v tom, že strany opoziční smlouvy ztratily ústavní většinu a neprosadily změnu volebního systému. A jak se postupem času Václavovi Havlovi hatí šance v podobě vítězství čtyřkoalice, zřejmě vsází na vznik zbrusu nové strany. Pokud by se ani ta neměla prosadit, Havel by po zbytek života musel psát eseje o bezmocnosti kdysi mocných, a to je poněkud smutná perspektiva pro muže, který byl zvyklý přátelit se s celebritami papežem počínaje a Rolling Stones konče. Václav Klaus v těchto dnech veřejně prohlásil, že soupeření s Havlem je jednou z os jeho politického působení. On se právem pokládá za jednoho z otců parlamentní demokracie v klasické, tedy stranické podobě, kdežto Havel přímo či nepřímo prosazuje koncepci jinou, založenou na volných strukturách mimo stranický řád. Zřejmě proti této koncepci bude Klaus mobilizovat - třebaže už asi nespatříme na ohradách mobilizační plakáty.

Osobně se domnívám, že takové volební téma tak zvaného občana z ulice nevzrušuje a navíc že socialistická profilace Špidlovy sociální demokracie nakonec nadiktuje jiné mobilizační téma pro středové a pravicové formace, a že zápas se socialistickým populismem bude tím hlavním tématem pro pravici. A naopak, rozmíšky v centru a na pravici značně zvednou šance socialistů.

Ale - buď jak buď, politická situace bezpochyby dozrála k zásadní konfrontaci a bude to zřejmě konfrontace tří až čtyř formací - protože nesmíme zapomínat na toho čtvrtého který se směje vzadu, na komunisty.

V šest ráno jsem vyvěsil plakátek - v pěti exemplářích - s textem: Taky vás štve to auto? Přijďte v 16 hodin a vytáhnem ho! Plakátek budil značnou pozornost - už při vylepování jsem se dal do řeči s dvěma mladými muži. Přijdete? ptal jsem se. Přijdeme! řekli - a oba skutečně přišli.

Tahání auta - to už je po hlavní dřině, burlaci markýrují

V poledne byly všechny plakátky strhané a na vraku visel nápis: MY TADY TO AUTO CHCEME! To bylo zřejmě dílo vandalských chlapečků, těch kteří od úterka do čtvrtka proměnili pojízdný automobil v ohavnou hromadu plechu, naštěstí ještě na čtyřech kolech - od toho okamžiku jsem se trochu bál, že někoho napadne ta kola ukrást - a pak by auto vytáhla ven opravdu jen Godzilla (pokud by byla v dobré náladě).

V šestnáct jsem přišel na místo akce - a teď začínal ten thriller.
V každém americkém thrilleru jsou postupně exponované výrazné charaktery. Tak tomu bylo i zde. Vůbec první byl u vraku bezdomovec s plnovousem do půl hrudi. Vůbec mě nenapadlo, že bude chtít přiložit ruku k dílu - a on tlačil po celou dobu akce, a že trvala tři čtvrti hodiny! Další figury: atletický mladý muž; postarší gentleman; pekelně ožralý chlap; matka se synem - dáma očividně sportovně formovaná, syn po mamince, typ sympatického hrdiny z westernu; dvojice - číšník a kuchař z hotelu Blaženka, číšník se omlouval, že nebude pomáhat dlouho, protože musí servírovat (jejich přítomnost byla obzvlášť podivuhodná, protože oni tady na Mrázovce nebydlí a tak říkajíc jim do toho nic není - a přesto kuchař taky vydržel až do konce); redaktor z Mladé fronty, který přišel aby napsal story, ale já jsem ho zapřáhl do práce, v životě se tak nenadřel. Ožralý chlap neustále chtěl to auto řídit (a nakonec se mu to podařilo).

Ríša přijíždí coby deus ex machina

K tahání auta není mnoho co dodat - prostě, bylo to tlačení a tahání za lana a spousta hejrupů a funění. Poslední etapu završil náš soused Ríša Schiffauer - zacouval do posledního, rovného úseku svým off roadem a posledních sto metrů auto vyvlekl až na ulici a pak pomohl vrak spustit na bezpečné místo ke kontejnerům na odpad.

No a obecná nota zněla: policajti městští i státní, správa komunikací, Praha 5, všechny možné ouřady a instituce se na havárii vykašlali a nechali lidi včetně maminek s kočárky a staré lidi na holičkách. Na telefonáty policajti ftipně odpovídali: jó, pane, to jste asi dvou stej. A z komunikací vzkázali, že to bude trvat měsíc.

Věru klasická ukázka totální neschopnosti a lhostejnosti veřejné správy.

Ale k tomu thrilleru:
Kdyby to byl skutečný filmový thriller, tak by po expozici figur musel někdo spadnout pod to auto, zrovna ve chvíli, kdy se utrhlo lano, následoval by výbuch benzínové nádrže, pak by se v kufru objevil pytel heroinu za tři miliony dolarů a v následující přestřelce by zahynuli další dva lidé a muselo by to skončit happy endem a love story (k té nám bohužel chyběla dívka, která by skončila v obětí onoho westernového mladíka. A z bezdomovce by se vyklubal milionář, který by na Černém vrchu založil filiálku Las Vegas.

Za nás pracují stroje

Tak by to bylo, kdyby to byl americký thriller - taky by tam musel někdo viset za jednu ruku.

A co český thriller?
Když jsme auto nakonec vyvlekli až na dosah lana přivázaného k Ríšovu off-roadu, měli by se dostavit policajti a pokutovat nás za neoprávněné nakládání s cizí věcí.
Abych to nezakřik... Třeba budu mít policejní obsílku zejtra v poště.
A český happy end?
Všechno zapřu a prohlásím, že jsem žádné auto neviděl, o žádném autě neslyšel a žil mravně a počestně.

Zajímavý vztah ho poutá k fenečce, které v duchu říkám Lištička (její hlava připomíná hlavu lišky), ve skutečnosti se jmenuje Sindy a je to dáma rasy šiba inu. Potkáváme ji často, skoro každý den ráno. V poslední době ji ve všední den venčí paní domu - pánovi se změnila pracovní doba a už ráno nemá čas. O víkendech doprovází Sindy pán, jako dřív.

Bart má vždycky ohromnou radost, když Sindy spatří. Sindy mu krátce řekne něco, co zní nějak jako "vole", a on pak odběhne a hledí si svého. Sindy přitvrdila, už mu neříká jen "vole", přidává i další opovržlivé hlášky a dokonce na něho cení zuby. Bart je neurazitelný a nezdá se, že by mu to nějak vadilo. Následujícího dne k ní zase poběží, aby si vykoledoval držkovou.

Dnes jsem si uvědomil, že ten velký kartáč od Sindy schytává Bart ve všední den, kdy se Sindy jde paní, kdežto jakmile je na vodítku třímaného pánem, Sindy jen špitne svoje "vole" a nevrčí a necení zuby, takže vcelku se dá říct, že se k Bartovi chová vlídně, přinejmenším standardně.

Dá se to vysvětlit rozdílným vztahem Sindy k pánovi a k paní? Netroufám si dělat nějaké závěry, nicméně rozdíl v chování je zřetelný, až nápadný. Jako kdyby se Sindy bála, že Bart, jakožto mužský, zaměří svoji galantní pozornost na paní - a tak na něj raději vycení zuby, aby ho odehnala. Kdežto, když jde s chlapme, chlap jako chlap, a na chlapa stačí štěknout "vole".